Království nebeské

Nový film Ridleyho Scotta, alespoň jak mohu soudit ze zdejších hodnocení a komentářů, opět rozděluje diváckou obec na dva antagonistické tábory. Mě osobně se "Kingdom of Heaven" velice líbilo jak po vizuální, tak po hudební stránce. Také jsem se nejdříve zalekla celkem dlouhé stopáže, ale musím přiznat, že jsem se nenudila ani minutu. Jisté výhrady bych měla proti Orlandu Bloomovi, který má nesporně hezkou tvářičku, ale s talentem je na tom hůře. A co mě potěšilo nejvíce je, že jsou křesťané i muslimové zobrazeni pěkně 50:50 (svině i idealisti se našly na obou stranách - ve středověku jako dneska). A patetičnosti tu na americký film taky není zas tolik. Scottovi se prostě povedlo natočit další bezva film, na který se dobře kouká a z hlavy se nevypaří příliš rychle. (10.05.2005)

Když přežijete Blooma v hlavní roli, čekají vás už jen klady - velkolepé bitevní scény, správně špinavé prostředí a výrazné vedlejší postavy. Norton, Irons nebo Thewlis si pro sebe vlastně kradou každý záběr, ve kterém jsou. Gladiátor je sice jen jeden, ale do teď jsem si myslel, že filmy o boji ve Svaté zemi prostě musejí být nudné. Omyl. Když je režíruje Scott, tak vás prostě zařezají do sedadla na celou stopáž. (24.02.2007)

Hodnocení a komentář k režisérské verzi - Rozhodně velmi zajímavý film. V prvním plánu sice trochu jako ústřední herecká dvojice (Orlando Bloom - Eva Green), prvoplánově krásní lidé, hollywoodské tvářičky, radost pro oko, ovšem téměř bez charismatu a čehokoliv hlubšího, žádné vcítění a emoce, v případě filmu by bylo ovšem chybou nezaměřit svou pozornost do pozadí na druhý plán, Ridley Scott totiž udělal z Království nebeského pod povrchem ideově celkem podvratný film, který se tváří jako prokřesťanský, ovšem při důkladnější analýze brzy zjistíte, že téměř polovina křesťanů jsou zbabělci, zrádci, vrazi, heretici bez výčitek sloužící cizím modlám, mamonu, hřešící a páchající čiré zlo. Hlavní ideový nepřítel - muslimové - jsou naopak příkladně kladní a jejich vůdce Saladina je dokonce třeba chvílemi i obdivovat. Nepřehlédnutelný je pak Ridleyho pacifismus, královstvím nebeským není nic jiného, než svět bez válek, a s tím nelze než souhlasit. Asi by se našlo mnoho paralel mezi zahraniční politikou Spojených států a tou evropskou v době křižáckých válek. Otázkou zůstává, jak by svět vypadal bez dnešních ,,amerických křižáků". Ani tenhle velký hollywoodský spektákl ovšem nezastře fakt, že takový František Vláčil pojal středověk naprosto bezkonkurenčně a jeho historické velkofilmy reflektující toto historické období jsou i pro tvůrce kvalit Ridleyho Scotta nedostižnou metou... PS: V Jeruzalémě jsem byl a nepřipomnělo mi ho v tom filmu ale zhola nic, asi se za těch tisíc let dost změnil... :-) (22.12.2012)

Říká se, že "Gladiátor" Ridleyho Scotta odstartoval v roce 2000 velký comeback výpravných dějinno-mytologických epopejí. A říká se, že "Království nebeské" téhož režiséra je jakousi poslední šancí tohoto žánru, který po necelých pěti letech zazářil, posbíral spoustu cen a postupně vyklízí cestu lukrativnějšímu hollywoodskému artiklu. Je-li tomu tak, pak Scott v pravou chvíli složil reparát za bezduchého a prázdného "Gladiátora". "Království nebeské" není bezchybné dílo, je to typický "vydařenější hollywoodský špektákl", který se vyznačuje částečnou odvahou při uvolňování formy ve prospěch obsahu a patrnou fóbií z toho, aby tak činil do důsledku. Od prvních vteřin je jasně patrné, že kulisovost a umělost "Gladiátora" nepramenila z Scottovy chvilkové slabosti, nýbrž z toho, že anglická legenda nedokáže vtisknout historickým místům a osobám jistou specifičnost, jasný výraz... vše je umělé, jasně načrtnuté, fungující podle mechanických pravidel průměrného scénáře. Lidé jsou jen černí a bílý, všechna místa vyzařují gloriolu nákladné výpravy, ale chybí jim punc autentičnosti a sugestivita. Jenže zatímco kulisy Říma zakrývaly velké kulové, kulisy 12. století mají za sebou alespoň něco, co stojí za to objevovat. Středobodem filmu je Orlando Bloom, který konečně dokázal zahrát něco jiného, než oduševnělého elfí princátko. Pravda, jeho panická čistota zůstává, ale mladý idealista Balian má svou lidskou, chybující stránku. To, že zůstane pouze v rovině skicy, na níž Scott vrší křiklavé pastely klišé, je věc druhá. Mladou hvězdičku naštěstí ze všech stran podpírají výtečbní herci, z nichž dlužno zmínit především charismatického maršála Tiberia Jeremy Ironse. "Království nebeské" nemá s historií příliš společného, je to film po myšlenkové stránce veskrze současný, který kulisy křížových výprav a středověku používá pouze jako prostředek pro poselství tolerance mezi křesťany a muslimy. Je to poselství moralistní, svým způsobem krotce podané, ale především zábavné a v určitých momentech velice působivé (přetlačovaná křesťanů a muslimů v rozvalinách hradeb Svatého města). Otázky víry, cti a obětování zaznívají v typicky opatrném balení, ale je dobré, že své místo dostávají... Pokud si přimyslím výtečný soundtrack a poměrně dobře pojaté bitevní scény (to, že si raný středověk Scott plete s fantasy, raději taktně opominu), vydal žánr "historického" velkofilmu jednoho ze svých nejlepších zástupců, který na hlavu poráží jak "Tróju", tak "Gladiátora". "Království nebeské" není skvělým filmem, ale je to film o něčem, což se cení. (06.05.2005)

Ridley bere křížovou výpravu beze strachu, ale přišel pozdě. V době, kdy se nahlas mluvilo o konci hrdinských eposů, se vydal cestou předurčenou k neúspěchu. Cestou politicky mířenou a skvěle propracovanou, ale bohužel velmi riskantní. Dech bere jak jeho režie, tak výstavní kamera a v neposlední řadě mrazivá Gregson-Williamsova hudba. A když meč statečně pozvedává i hluboce podceněný Orlando, jenom uznale kývám hlavou a jdu do Jeruzaléma za ním. (17.02.2006)