Blacula

Po skončení filmu jedna slečna v řadě za mnou zahlásila: "To nebylo vůbec vtipný, to bylo strašně suchý!" Ano, nezábavný blaxploitation, mizerně zrežírovaný i sestříhaný. William Marshall (Blacula), původem divadelní herec, zjevně nepochopil, v jaké srágoře se to ocitnul, a tak hraje svědomitě a se zápalem. Plýtval ale energií ve špatném filmu. Snímak byl ale úspěšný, takže pokračování (Scream, Blacula, Scream) mohlo přijít. (25.07.2012)

Člověk by čekal komedii alá Hrabě Káčula, ale ouha. Námět operuje s tím, že starej dobrej Dracula kousne do Transylvánie přicestujícího černocha, zavře ho do rakve a prokleje. Rakev se pak po 100 letech dostane ke dvoum teplejm Američanům, kteří jí otevřou a pak začne klasickej draculovskej příběh. Prostě legenda podaná tak, aby jí skousnula i ta poslední negerská smažka z harlemskýho kanálu. Pro mě, jako pro pražskýho pivaře, to bylo nestravitelný. (25.06.2014)

Typický sedmdesátkový horor s netypickou premisou. Bohužel z idey udělat z Drákuly Blaculu se nevytěžilo tolik, kolik by si jinak tenhle originální nápad zasloužil. Což je škoda, páč William Marshall je jako kníže temnot ve svý roli správně temnej a dramatickej a dodává tak jinak vyloženě béčkovýmu blaxplotation aspoň trošku na váze. Blacula tak nakonec zkouknut spíš ze "studijních" důvodů, aneb na čem to ten mladej Tarantino tenkrát ujížděl, navíc ve druhém dílu hraje hvězda jeho filmu Jackie Brown, Pam Grier. (24.06.2015)

Vidím to černě. Nejen v sedmdesátkách vznikla spousta slabých upířin. Tohle je prakticky bez atmosféry. Když si u filmu s titulky stihnete luštit osmisměrky, asi je něco špatně. Ten film je opodstatněný a zajímavý spíš svou vlastní existencí než obsahem. 101 hororů, které musíte vidět, než umřete 94/101 (18.03.2023)

Braková produkční a distribuční společnost American International Pictures byla vedoucím hráčem na svém poli jednak díky tomu, že sledovala dobové trendy, ale současně je sama také utvářela. Jako jedna z prvních naskočila na rozjíždějící se vlak blaxploitation s filmem "Slaughter" a záhy právě v "Blaculovi" sama přišla s novým žánrovým hybridem černošského hororu. Vrcholně campová absurdita mísí vážně pojímané pasáže představující titulního černého upíra jako tragickou postavu a ostře kontrastní jalově schematické sekvence krvavého řádění jeho nohsledů či toporného vyšetřování. V tomto ohledu jakoby "Blacula" nastavil styl veškerých následujících blaxploitation hororů (od "Blackensteina" a "Dr. Black, Mr. Hyde" až po "Upíra v Brooklinu"), které právě svým napěchováním tradičních hororových monster do soudobých velkoměst vyvolávají spíš nezamýšlenou zábavu a výsměch než děs a strach. (30.07.2012)