Naruto

Anime mám rád. Nepatřím sice mezi skupinu lidí, kteří si zakládají seznamy kolik jich už viděly, na které se chystají a které zrovna sledují, ale rád si užiju nějaký kvalitní kousek této tvorby, protože je to vždy výlet do světa, který vám hraný seriál nikdy nemůže nabídnout. Z drtivé většiny případů jsem spokojem, někdy i nadšen. A přesto je zajímavé že všeobecně chválený Naruto jde zcela mimo mě. Nejvtipnější na tom je že většina mého okolí ho bere na milost a až překvapivě na jeho adresu chrlí jeden superlativ za druhým, ale jiné japonské tvorbě se snaží vyhnout velkým obloukem. Např. když zmíním já nějaký (podle mě) kvalitní seriál, tak jsem odsouzen poslouchat řeči typu: "je to sračka pro děcka" bez ohledu na to o jaký seriál se jedná. Je to tak přátelé, Naruto je evidentně koukatelný i pro lidi nezasažené anime "kulturou", ale jak je vidět, ne vždy je to odrazový můstek k dalším obzorům. Já jsem to vzdal někdy u 70 epizody. Ano, nedošel jsem ani do poloviny první série, takže nejsem schopen tento seriál objektivně posoudit. Kdo ví, třeba své kvality ukáže někdy okolo stovky, ale to já zjišťovat nehodlám. V zájmu spravedlnosti ponechávám bez hodnocení. (02.01.2013)

Komenář upravený po čvrté: Teď jsem někde u 110 dílu. Můžu říct, že Naruto do 80 dílu patří mezy ty seriály jejichž genialita mě ke konci hlavně štve, protože vím, že to jednou skončit musí. Lidé sice říkají, že "pravý" Naruto pokračuje až do 130. dílu, ale pro mě skončil s dílem 80. Ačkoliv se na další díly asi kouknu, tento komentář a ani hodnocení s největší pravděpodobností nebudu měnit, narozdíl od filmu seriály nemohu (ne spíše nechci) hodnotit "celkově". (22.10.2007)

Pokud nebudu brát v potaz celosvětově známý seriál Pokemon, který většina lidí mojí generace vlastnící TV prostě miloval, byl Naruto první větší Japonské anime se kterým jsem se setkal. Člověk se do toho rychle dostane, sympatické postavy, poutavý příběh a nádherná hudba, to všechno zabalené do světa ninjů. Jediná škoda, že studio bylo tak strašně nenažrané a celý seriál v podstatě potopilo neustálými vsuvkami a brakovými epizodami odlišujícími se od původního komixu ( mangy ). Ve výsledku kvalitní kousek ale ani zdaleka ne nejlepší, za který je často neprávem považován. (17.05.2013)

S rukou na srdci musím říct, že tohle je seriál, na který já nedám prostě dopustit. Už ani nevím, kolikrát přesně jsem celé anime zhlédla, ale určitě to bylo mockrát, a i nyní po tolika letech jsem schopná si to pustit a stále si to naplno užít a nad řadama scén i pobrečet. S Narutem jsem prakticky vyrůstala a již odmalička to byl můj dětský hrdina, který byl pro mě, jakožto vrozeného pesimistu, obrovskou berličkou v životě. Ve zkratce se jedná o příběh malého klučiny bez rodiny a přátel, který je navíc již odmala všemi lidmi ve vesnici opovrhován a přehlížen. Důvodem je fakt, že v Narutovi byl krátce po narození zapečetěn devítiocasý démon, který napadl vesnici a měl na svědomí nespočet životů včetně čtvrtého Hokageho (tj. nejsilnější ninja ve vesnici), který za zapečetění démona zaplatil svým životem. Lidé se tak Narutovi přirozeně vyhýbali, avšak Naruto dlouho nevěděl, proč tomu tak je. Často tropil lumpárny především kvůli tomu, aby si ho lidé všimli. I přes nepěkný osud si však Naruto vytyčil jasný cíl – a to stát se Hokagem, aby ho všichni lidé začali uznávat jako lidskou bytost. A tak začíná Narutova cesta ninji, který si postupně získává přátelé, avšak zároveň se setkává s řadou strastí, bolesti a ztrát. Celé je to doprovázeno úžasným dějem, napínavými souboji s luxusními schopnostmi a zajímavými strategiemi bojů, nespočtem výborně napsaných záporných a kladných charakterů (Kakashi, Itachi či samotný Naruto) a řadou dojemných momentů na zamyšlení. Nicméně je pravda, že první série může působit docela utahaně (hodně se tam mluví) a budit trochu dětinštější dojem, to však zcela kompenzuje série Shippuden, která je dospělejší a propracovanější. Další věc, kterou na Narutovi miluju je hudba. Nachází se zde obrovské množství krásných instrumentálních soundtracků, které poslouchám doteď. Jako příklad uvedu My Mother and My Father, Tragic či Sadness and Sorrow. Jedinou výtkou je poměrně velké množství fillerů, avšak spousta z nich se dá bez problému přeskočit (sama to tak dělám). Nejoblíbenějšími momenty z první série za mě bude hned ze začátku boj se Zabuzou a pak Chuninské zkoušky. Mnohem lepší momenty jsou pak v již zmiňovaném Shippudenu. Pozorování je sice běh na dlouhou trať, ale určitě to za to stojí… EDIT: ještě bych ke svému komentáři přidala odkaz na video Proč miluju Naruta? slovy člověka, který na anime nekouká. S každičkým slovem ve videu se naprosto ztotožňuji. Pokud si na zkouknutí najdete chvilku času, máte u mě bezvýznamný plusík a kdo ví, třeba si seriál zamilujete stejně jako já... (01.01.2023)

Dal jsem seriálu takové hodnocení, jaké jsem mu udělil, ale musím upozornit na pár mých osobních postřehů. Za prvé se jedná pro mě o zcela novou podobu pohádky, kterou jsem nikdy neviděl. Za druhé je tu neuvěřitelné množství charakterů (osob), které jsou nějaký způsobem propojeny a je radost se na něco tak propracovaného dívat. Dá se tak říci, že celý Naruto svět je propracovaný do detailu. Za třetí je to seriál o vztazích, které se neustále v seriálu vytvářejí a to z něj dělá něco výjimečného. Ovšem to vše je proloženo někdy až nekonečnými a nudnými fillery, které prostě nekončí a je to utrpení se na ně dívat (ale neříkám že všechny, ale minimálně polovina by jich tam nemusela být). Hlavní story linie je sice tedy perfektní, epická, atd., ale ten skvělý pohled na Naruta mi kazí právě tyto nekonečné fillery, které jsou v podstatě o ničem. Jedná se tak o neuvěřitelné překvapení a zároveň zklamaní co mi Naruto dal. Ale jak jsem usoudil, dále v sledování tohoto seriálu pokračovat nebudu. (16.12.2012)