Ostrov

Jelikož jsem člověk, který si ve většině případů nečte před filmem obsahy, byla jsem začátkem opravdu mile překvapena. Pozvolné tempo, které nás zasvěcuje do děje filmu a vytváří indicie k pochopení, bylo tak skvěle sestaveno, že jsem váhavě skládala mozajku příběhu, který se pak potvrdil. Ten kdo četl obsah, nemohl být tak nadšený jako já! Ale jak je u Baye zvykem, bez akčních scén, by nemohl usnout, tak nastupuje na scénu dokonalá honička na dálnici.. Do téhle doby jsem byla vysoce spokojená.. Škoda jen nedotaženého konce, který mě neuspokojil.. Já nechci vidět jenom happy end, ale i zodpovězení mých zvýdavých otázek.. Jsem asi taky výjimečné Echo :o) (28.02.2011)

Bay jako by si tentokrát nevyjasnil, pro koho točí. Na nevázanou akční sci-fi pro puberťáky je Ostrov moc vážný a ambiciozní, na seriozní sci-fi ovšem dost hloupý. Citace Star Wars a plynové komory prostě nejdou dohromady. McGregor je sympaťák a Johansson krasavice nesmírná, ale tenhle film prostě drhne. Míša se naštěstí poučil a zjistil, kde je mu (i divákům) lépe. (21.04.2009)

Obsahovo (scenáristicky) zatiaľ najstrhujúcejší film Michaela Baya. Vážny námet (s niekoľkými stiesňujúcimi scénami), obratne spracovaný do svižného, všetky potrebné parametre napĺňajúceho hollywoodskeho blockbusteru. Ústredné duo hercov bol zlý komerčný (producentský), no perfektný dramaturgický (režijný) ťah. Ich postavy potrebovali čo najviac civilnosti a najväčšiu charakternú rolu mali zohrať pri oboznamovaní sa s "novým svetom". Mojou najobľubenejšiou pasážou filmu je stretnutie s deťmi na stanici... Ewan McGregor a Scarlett Johansson nesklamali. Akčné scény si zachovávajú Bayovu špičku, tá s lietajúceou "osou" a jej preletom cez mrakodrap je pravým eye-candy highlightom. Vizuálne a hudobné poňatie je gíčovejšie než napr. v Minority Report, no stále si udržuje latku dôstojnosti, je dôveryhodné a dokáže upútať. A skladateľ Steve Jablonsky prekračuje vlastný tieň. Zopár dier v logike sa nájde a film má dva konce, no do nudy neskĺza. Bol som rád, že ešte nie je koniec a ešte chvílu sa poveziem... Prvý film Michaela Baya, ktorý ma zaujal a pobavil nielen pekným vizuálom. Zaujímavejší a odvážnejší sci-fi popcorňák než minuloročný I, Robot. (24.09.2005)

Mám rada originálnu "bayovskú" zábavu zahŕňajúcu tie najbombastickejšie explózie a výbuchy od úvodných titulkov až po tie záverečné. Zanietení fanúšikovia Michaela Baya však museli byť prinajmenšom trocha sklamaní, pretože Bay si začal spytovať svedomie a uvedomil si, že k uspokojeniu radového diváka nestačí iba strhujúca forma opradená špičkovou akčnosťou. Je skvelé, že sa Bay odklonil od starých zaužívaných praktík a doprial mi čas na spoznanie ústredných hrdinov, aby som si ich mohla obľúbiť a následne im držať palce. Prvá polovica filmu ma nestrhla očakávanou akčnosťou, no žasla som nad obsahovou dôveryhodnosťou, čo sa na priemerné scenáristické pomery Michaela Baya naozaj cení. Logické chyby sa, samozrejme, našli, no druhá polovica filmu disponujúca návratom "starého dobrého Baya" ich dokonale prekrýva. Ostrov je neobvyklým režisérskym počinom, no milovníci "bayovskej" akcie si aj tak prídu na svoje, tentoraz obohatení neočakávanou obsahovou svižnosťou. (22.12.2007)

Že se film skládá ze dvou různých částí jsem víceméně věděl, přesto mě přechod z filosofičtější první poloviny do akce poněkud zarazil. První část není sice kdovíjak dokonalá, je ovšem celistvá s dobře podaným nápadem, vizuální stránka je tu ještě střízlivá a slouží vývoji příběhu. Ten sice není zas tak originální, místy člověk vzpomíná na Sexmisi, místy na Minority Report, v akčních sekvencích se připomíná Matrix (i když Bayův styl je jiný) a mohli bychom jmenovat dále, přece jen však nutí k zamyšlení. Ale jak se duo gerojů vymaní z podzemního zajetí a je tlakem okolností nuceno proměnit se na křížence Spidermana s Jamesem Bondem, končí veškerá legrace, soudruzi. Rázem tu máme starého "dobrého" Baye a řítíme se na vlně psychedelické kamery a epileptických střihů přes vrcholy mrakodrapů (honičky na létajících motorkách jak ze SW VI), mezi svodidly dálnic až k bolavému konci, kdy poznáme dobré od zlého, dozvíme se ža tytyty to se nedělá a pak si můžeme vydechnout v poklidné zátoce závěrečných titulků. Jen je přitom nutno nevystupovat, neměnit směr, neptat se hele, proč dělají tohle a ne tamhleto, proč ten jim pomáhá (typicky politicky korektní černá postava dosud nemilosrdného pronásledovatele se mění ve spasitele míru na Zemi), proč proboha vrtulník podlétává pod padající písmeno, proč policii nevadí, že jí dvakrát někdo vyfoukne dva podezřelé, proč na "produkty" nečekají na nejpravděpodobnějším místě, proč - ale, ono o to tu nakonec asi nejde, komu se tenhle styl líbí, bude hýkat blahem, komu ne, ten si stejně pustí třeba Gattacu. Proto taky asi nemá smysl srovnávat film třeba s Minority Report, kde alespoň pro mne byla akce zdrojem napětí a ne bolavých očí. (15.10.2005)