San geng 2

Tři povídky, tři rozdílné přístupy k extrémnostem. První povídka, Dumplings, není v celku ničím zajímavá. Jediné, čím se snaží diváka zaujmout je nechutnost - žena pojídá knedlíčky z rozemletých novorozenců a doufá, že ji to omladí. Je to všechno, s čím film přichází, ale také odchází. Téma nijak nerozvádí, spíš nudí diváka. To druhá povídka, Cut, je z jiného soudku. Skutečně brilantně sestříhaný a vygradovaný příběh režiséra, kterému se během jedné noci změní celý život. Takové malé, akční komorní drama. Třetí povídka, Box, je tichá, klidná, je pravým opakem povídky předchozí. Je krásně nasnímaná a příběh dostatečně zajímavý - sice se tu moc nestane, ale snová atmosféra by se tu dala krájet. První povídka je zbytečná, ale druhá a třetí stojí za to. O extrémních sportech se nic nového nedozvíte, za to poznáte asijské umění napínavé zkratky pěkně zblízka. (05.06.2005)

Tři asijské softhorrorové povídky. Ta první (japonská) asi hodně potěší všechny ty podivné "strýčky" v dlouhých kabátech, kteří před školami nabízejí bonbónky malým holčičkám. Dvě ca desetileté sestry - akrobatky bojují o sexuální přízeň svého pedofilního mistra, přičemž jedna druhou nechtěně upálí. Lehce bizarní ujetost, ale horror ne-e. Druhá (hongkongská) je zdaleka nejlepší, ale jedná se jen o zkrácenou (prostříhanou) verzi celovečerního filmu Gau ji (také 2004); hodně bizarní velká ujetost, mňam. Korejci tentokrát příliš neoslnili, čekal jsem, že třetí povídka bude "to nejlepší nakonec", ale byla víc artová než horrorová. Ale nápad byl dobrý a bizarně ujetá byla taky slušně. Gau ji jsem už ohodnotil samostatně, zbylé dva příběhy silné tři hvězdy. (15.03.2014)

Prvá poviedka je najfantasmagorickejšia a svojím snovým poňatím ma skora vtiahla do ríše snov. No druhá je už zaujímavejšia – keď niekto žerie mŕtve deti No a při tretej som si dokonca spomenul na Davida Finchera – ani nie na tú atmosféru, ale jeho kamerové hrátky. Tieto poviedky sú naozaj extrémne, no chýba im pointa. (03.10.2005)

Jen pokračování stejného modelu jako v předchozím Three, ale s tím rozdílem, že Thajsko bylo tentokrát vystřídáno japonskem a mezi režiséry se objevila slavnější jména :). První příběh z hong kongu s názvem Dumplings je čtyřicetiminutový sestřih hodinu a půl dlouhého filmu Dumplings, který jsem teda ještě neviděla, každopádně ale tato kratší verze je takový morbidně komediální příběh s docela dost odporným námětem i zakončením a určitě to diváka upoutá nejen kvůli sympatické Ling Bai v roli tetičky Mei, místní léčitelky. Druhý příběh z jižní koreje plný násilí a lámání lidské osobnosti v nějaké až absurdně vyhrocené situaci společně s odhalováním těch nejtemnějších tajemství a hlubin duše hlavních postav je asi jako takové portfolio tvorby Chan-wook Parka :). Celé je to vůbec v takovém oldboyovském stylu s občasnými očividně komiksáckými záběry a je to prostě tradičně Parkovsky vyhrocené až do konce, takže jako zábava a člověka určitě zase překvapí čím že to Park bude trýznit svoje postavy tentokrát :). No a nakonec je tu japonský příběh o spisovatelce a jejím dávném traumatu. Není na tom nikde poznat, že tohle točil Takaši Miike, není v tom žádná extravagance a žádné přestylizované scény a překvapivě je to hodně komorní a hodně atmosferické. Je tu hodně důraz na detail a některé záběry působí i docela strašidelně, ale hlavně tu pěkně koresponduje celý děj s obrazem, což si ale člověk uvědomí teprv až na konci po finálním rozuzlení. Často se tu využívá kontrastů modré a červené, které vynikají v mdlých a ošoupaných barvách kulis a vůbec celé je to takové no asi jakože o tom už nic nenapíšu, aby to nebyl spoiler :). Každopádně zábava, ale člověk by si u toho měl uvědomit na co se to celou dobu díval, protože vyznění snímku a způsob jeho zpracování tu docela významně vzájemně korespondují. Ve výsledku je teda Three extremes další povídkově hororová zábava a tentokrát lepší než původní Three, protože narozdíl od povídky The Wheel v prvním Three mi tu nepřišlo nic výrazně slabšího než zbytek. (08.04.2011)

Tři asijské povídky od třech vynikajících režisérů na společné téma o lidských slabostech. --- CUT (4/5) Chan-wook Park : Povídka odehrávající se v jedné "místnosti". Šílený komparzista unese úspěšného režiséra a jeho ženu klavírní umělkyni. Manžel přivázán v jednom koutu, manželka u piána. Co pět minut únosce usekává jeden prst manželce pokud ... Vzhledem k premise a tomu, že je to od režiséra Oldboye byste čekali pořádně vypjatý děj, plný zvratů a hutné atmosféry, který se ke všemu zdá ne nepodobný začátku thilleru Saw. Celé to však působí jako takové formálně dokonalé vykrádání sebe sama. --- BOX (4/5) Takeshi Miike : Úspěšnou spisovatelku trápí jedna stále se opakující noční můra o tom jak v dětství zabila svou sestru. Dle mého jasně nejlepší kus celého triptychu. Komorní studie vztahu tří lidí, ve které překvapivě není ani stopa po obvyklé Miikeho bizarnosti. To je možná pro někoho chyba, ale mě doposud jeho věci přišli spíše zajímavé, než-li opravdu dobré. Temně modrá zasněžená atmosféra je podmanivá až hrůza. --- Dumplings (2/5) Fruit Chan : Stárnoucí kdysi úspěšná herečka zkouší netradiční metodu omládnutí skrze knedlíčky s podivnou náplní... Tady jsem se, bohužel, celou dobu nudil. Průběh od začátku do konce je naprosto jasný, plyne to tak, že se tam vlastně nic moc neděje. Být to patnáctiminutová povídka, tak proč ne. Ale takhle? Ne, děkuji. Jediný výraznější klad je vynikající Chin Wah v hlavní roli. (03.04.2005)