San geng 2

Tři asijské softhorrorové povídky. Ta první (japonská) asi hodně potěší všechny ty podivné "strýčky" v dlouhých kabátech, kteří před školami nabízejí bonbónky malým holčičkám. Dvě ca desetileté sestry - akrobatky bojují o sexuální přízeň svého pedofilního mistra, přičemž jedna druhou nechtěně upálí. Lehce bizarní ujetost, ale horror ne-e. Druhá (hongkongská) je zdaleka nejlepší, ale jedná se jen o zkrácenou (prostříhanou) verzi celovečerního filmu Gau ji (také 2004); hodně bizarní velká ujetost, mňam. Korejci tentokrát příliš neoslnili, čekal jsem, že třetí povídka bude "to nejlepší nakonec", ale byla víc artová než horrorová. Ale nápad byl dobrý a bizarně ujetá byla taky slušně. Gau ji jsem už ohodnotil samostatně, zbylé dva příběhy silné tři hvězdy. (15.03.2014)

Vynikající záležitost od hodně schopných režisérů asijské kinematografie. Hodně dobré na tom byla rozdílná atmosféra a vizuální stránka příběhů. Kde od japonské Miikeho "běžné" atmosféry se snímek přesunul do hongkongské špíny a hnusu a svým extrémním projevem hnusu nám připomněl klasické CAT III exploiery z počátku 90. let. Korejský snímek od Parka pak jasně dominuje ve vybroušeném vizualu a krutém napětí v podobě téměř klasického exploiteru - vyšinutý cizinec týrá manžele v jejich domě ... Jedná se o výborný snímek, jen u Miikeho mě trochu vadilo až úmorné pomalé vyprávění. U klaždého snímku pak ne příliš "úderný" závěr. Film je přístupen svým obsahem i širšímu publiku (i když je to fakt krutá a nechutná sada!!), nemohu prostě nesrovnat s nedávno shlédnutým RAMPO JIGOKU(2005), které je na míle dál v extrémnosti, bizardnosti a dekadentnosti než tento snímek ... tím se stává pro širší nezvyklé publikum hůře uchopitelné, ovšem pro extrémisty mého typu je to ještě mnohonásobnější pecka než tohle. Každopádně i toto je vskutku velmi vydařené!!! (20.01.2011)

Toto pásmo tří povídek stojí za vidění jen díky závěrečné povídce "Cut" od Chan-wook Parka, která o třídu převyšuje zbylé dvě a jako jediná si označení "extrém" opravdu zaslouží. Jde o vynikající psychologickou miniaturu na téma "únosce a oběť", odehrávající se téměř celá v jediné místnosti, a obsahující příjemnou dávku černého humoru a dobrou pointu. Zbylé povídky, Box a Dumplings, mnou jen tak prošuměly, aniž by ve mě zanechaly výraznější dojem. Průměr celého pásma je tedy za tři hvězdy. (09.05.2005)

Ázijskú hororovú tvorbu som kedysi sledoval so záujmom, no v posledných rokoch sa mi vkusovo dosť vzdialila a Three Extremes môj pocit odcudzenia z divného, pre mňa obtiažne chápateľného štýlu ázijskej kinematografie snáď ešte viac prehĺbili. Z troch poviedok sa mi ako tak páčila jedine tá prostredná o omladzujúcich knedlíčkoch, ostatné dve ma zaujali len minimálne. (10.05.2012)

Povídka Cut od korejského režiséra Chan-wook Parka je jasně nejlepším článkem tohoto "horrorového" triptychu a jako jediná si zaslouží přídomek extrémní. Cut převyšuje jak hongkongské Dumplings od Fruita Chana, tak i japonský Box známého výstředníka Takashi Miikeho, svým bezchybným audiovizuálním zpracováním, prací s charaktery, gradací a pointou. Park se také vyvaroval strnulosti, což se nedá říci o povídkách Chana a Miikeho. Především Miike mně zklamal. Jeho příběh je moc komorní, rozvleklý, bez jakýchkoliv překvapivých momentů (počítaje v to i pointu). Chan měl v Dumplings slibný rozjezd, ale zůstal na půli cesty, a svůj příběh nedotáhl do přesvědčivého zakončení. O horroru se ve vztahu k náplni všech tří povídek nedá moc mluvit, spíše o černohumornosti a morbidnosti (to nejvíce platí u Parka). Od Three... Extremes jako celku jsem čekal o něco více, avšak nenudil jsem se u něho. 7/10 (04.09.2005)