Zeptej se prachu

Když si vzpomenu, že jsem na tohle chtěla jít do kina a že kino v ten den z technických důvodů nehrálo a my jsme tím pádem šli z technických důvodů na pivo... tak mám sto chutí poslat technickým důvodům kytku a děkovný dopis. Literární adaptace se často vydají úplně jiným směrem, než by člověk čekal, ale v tom bych problém neviděla. Problém je, když má údajně vášnivé vzplanutí obou protagonistů přesvědčivost předvolebních slibů a doba, kdy Rooseveltův New Deal vcházel v platnost a slova jako xenofobie a netolerance odhalovala svůj pravý význam, slouží v nejlepším případě jako pozadí tuctové a jako čumák saňového psa o polární noci studené romanťárny. Coline, ty parchante irská ušatá, mám tě ráda. Ale tenhle víkend jsi mou lásku podrobil vskutku těžkým zkouškám. (30.03.2009)

Definitivně jsem ztratil antipatie vůči Colinu Farrellovi. Kdysi jsem s ním četl rozhovor v Cinemě a z jeho odpovědí jsem nemohl mít jiný pocit, než že je to namyšlený kretén, který má v hlavě doslova nasráno. Ovšem po shlédnutí Telefonní budky, Miami Vice a tohoto dílka jsem si názor poopravil, ať je v soukromí jaký chce, herec je opravdu výborný. Postavu nesmělého a zasněného spisovatele, který se zamiluje do prosté, mexické servírky, zvládl bravurně. Vše dokresluje pěkná hudba a skvělý Donald Sutherland. (21.06.2008)

Toto dílo je kvalitní romantický film. Je mnohem lepší, než by se podle hodnocení mohlo zdát. Odhalovaná poprsí žen mě ve filmových výtvorech nezajímají. Zdejší předností je odhalování vztahu, kde romantická hloubka citů má silnější působivost, než mohou nabídnout běžné romantické cajdáky. Romantika lásky je touha, hledání, tápání a rozpolcenost. Je to bolest a magická přitažlivost, které opakovaně podléháme i při vědomí, že v našem nitru nastane doba pro nesourodé zvuky chaotické rozeklanosti chtíče a rozumu. Chtíč a touhy dodávají životu tu nejexpresivnější chuť, která mnohdy bývá i tím nejvíce impresionistickým zážitkem jedince v běhu času. Není v tom harmonie, ale mnoho trápení, nejistot, obav, strachu, ubližování i destrukce. Ale i přes veškerou tíživou bolest a rozklad, jsou to ty nejvelkolepější okamžiky. Převést literární dílo do filmové podoby nemusí být ten nejsnadnější úkol. Zde se podařilo výstižně vykreslit prostředí vnitřních pochodů, pohnutek i slabostí jednotlivce. Všeho toho zmatku, který zůstává skryt a ke kterému se pokleslá a často oslavovaná pseudoromantická tvorba nikdy ani o kousek nepřiblíží. Hlavní postavou je začínající spisovatel Arturo Bandini (velmi zajímavý Colin Farrell) ve své touze po uplatnění a hltání krás života. Jedno i druhé se u něj propojuje v jediný hnací motor, který není nikdy schopen nastartovat na delší vzdálenost. Představy, ideály a skutečnost zanechávají ve svém nositeli schizofrenní neklid nejasností citů. Stále hledá způsob správného uchopení lásky, stále ubližuje, stále trpí a stále hledá. Nachází okamžiky, které se natrvalo zaryjí do paměti zkušeností. Hlavní ženskou postavou je mexická servírka Camilla Lopez (šarmantní Salma Hayek) s touhou po plnohodnotném společenském přijetí. I ona je pohlcena nejednoznačností vztahu, i ona je vláčena protichůdností rozumu a srdce. I ona ve svém zmatku ubližuje, trpí a prožívá nejsilnější okamžiky vlastního života. Nabízí vše, a přesto stále uniká. Významnou postavou je skromná hospodyně Vera Rivkin (velmi zajímavá Idina Menzel), bezprostřední ve svém vyznání. Vyznání a vše, co s ním souvisí, se stává základem pro život i tvorbu Artura. Z dalších postav: bezstarostný Arturův soused v rozkladu života Hellfrick (dobrý Donald Sutherland), sebevědomý a jízlivý barman a zkoušející spisovatel Sammy (Justin Kirk), či opatrná a nedůvěřivá majitelka penzionu paní Hargraves (Eileen Atkins). Ve zmatcích pocitů a tužeb se lze snadno ztratit. Naštěstí, stále žijí filmový tvůrci, kteří hloubce vnitřního pnutí a bezradnosti dávají přednost před líbivou a povrchní romantickou pohádkou. (17.10.2016)

Jestli si dobře pamatuji, tak styl psaní Johna Fanteho - autora knížky Zeptej se prachu (vyšla jako druhá v pořadí tetralogické série, kde je hlavním hrdinou Artur Bandini) obsahuje hloubku bez sentimentality, bez kýčovisti a především jeho nedílnou součástí je humor. Úskalí této poněkud pozměněné adaptace je v tom, že nezachovává základní předpoklady díla - bere si z knížky jen něco a dělá z toho v prv řadě romantiku se sladkobolnou příchutí, kde v zásadě není vystižena ani pravá tvář vztahu mezi Arturem a Camillou. Netvrdím, že je nutné držet se románové předlohy zuby nehty, ale pak musí přijít schopný režisér a scénarista s vlastní vizí, inovací. Jenže ta tady evidentně nepřišla. Vznikl tak hollywoodský kleštěnec bez hlubších emocí s unyle až jaksi nezúčastněně hrající Salmou Hayek (proč sakra nepředvedla herecký výkon jako ve Fridě?) - hraje osudovou vášnivou ženu. Až na to, že je vášnivá a žhnoucí stejně jako kamna v srpnu - místo, aby žhnula, je chladná, místo, aby stejně vášnivě milovala a nenáviděla, je jí to víceméně jedno. Do tohodle filmu by se hodily vnitřní vtipné monology hlavního hrdiny (obdobně jako v knize jsou sledovány jeho vnitřní pochody) - odlehčily by tak těžkopádnost snímku, který ve výsledku strašně dusí svojí šablonovitou touhou po opravdovosti prožitku, hloubky a emocí alá Hollywood. 40% (23.12.2011)

Počkejte si cca do třicáté čtyřicáté minuty, to Salma ukáže prsa, pak to můžete s klidem vypnout. Fakticky nechápu, co jiného vedlo Roberta Townea (mj. Oscar za scénář Čínské čtvrti) k natočení tohohle rozplizlého pokusu o noir. Atmosféra veškerá žádná, jediná akčnější scéna (zemětřesení) strašná, herci sice pěkní a mladí, ale mající na tvářích výrazy typu „kde jsem se to k čertu octl/a?“. Až do konce mi nebylo jasné, co cítí, co zrovna prožívají a jestli se ode mne vůbec očekává, že to budu vědět a následně nějakým způsobem interpretovat. Pakliže ne, bylo to opravdu jenom o jedné, max. dvou pěkných milostných scénách. 40% Zajímavé komentáře: k212, numi (01.06.2008)