Hotel Rwanda

Jeden z těch filmů, co ukazuje, jak málo někde znamená lidský život - vůbec nic. Nic... Zvěrstva, o kterých se u nás moc neví a moc nemluví, která se zdají tak vzdálená... Přesně, jako to říká postava J. Phoenixe. "Lidi si možná řeknou: To je hrůza. A budou pokračovat ve večeři." To mi na tom všem přišlo nejhorší. Don Cheadle podává neuvěřitelně dobrý výkon, toho Oscara za to dostat měl, stejně jako všechny další postavy. Ačkoliv to není až tak explicitní, jako jsme už zvyklí, je to neskutečně syrové a děsivé a dojemné. 100%. (19.04.2017)

Ještě nikdy se mi při žádném filmu tolik netajil dech hrůzou, když jsem si uvědomila jak velkou pravdu tu postavy říkají : "Má cenu to točit ? Lidi se na to kouknou, řeknou "To je hrůza" a budou dál večeřet" nebo "Jste póvl, nejste nic. Jste jenom bezcenní Afričani a nikdo vám nepomůže". Snad poprvé jsem se skutečně styděla za tolik vychvalovanou civilizovanou západní společnost, která dokáže bezcitně zavřít oči. Ještě dlouho budu o tomhle filmu přemýšlet a doufám, že si ho lidé budou pamatovat jako vykřičník nad svojí lhostejností. Obzvlášť některé scény (například evakuace cizinců, většinou bělochů - bílí do autobusu, černí do hotelu) jsou natolik výmluvné, že ani nepotřebují komentář či vysvětlení. Přesto je replika Joaquina Phoenixe ("Bože, já se tak stydím") dokonalou tečkou za touto scénou. O herectví Dona Cheadlea snad ani není potřeba něco říkat, on nic NEHRAJE, on prostě JE Paul Rusesabagina. Film má navíc překrásnou kameru (dokonalá je scéna u jezera, kdy se z poza mlhy ukazuje, že celá cesta je doslova zatarasená mrtvolami Tutsiů), nemluvě o hudbě a perfektně zvládnuté režii. Scénář se vyhnul jakémukoli vydírání diváka - o to víc pak film nemůže nechat nikoho chladným. Já osobně jsem po odchodu z kina nebyla dobré půlhodiny schopna slova... (14.05.2005)

Film je to tak za 4*, ale přesto chci a musím dát 5*!!! Netečnost mocností, tak jak zde byla popsána byla alarmující... A jak píše Golfista s jehož komentářem se ztotožňuji... více slov netřeba, třeba je se na ten film podívat....P.S. Jedna rada... nezapomenout po shlédnutí filmu vrátit spadlou čelist na původní místo... (29.05.2006)

Film se zabývá vyhrocenou situací ve Rwandě roku 1994, kdy na sebe střety mezi příslušníky Hutu a Tutsi vzaly podobu gigantických jatek. Výsledkem bylo 800 000 mrtvých lidí. Zářivým středobodem lidskosti se stal hotelový manager Paul Rusesabagina, který ukryl ve svém hotelu řadu vyděšených lidí. Čelíc ignoraci západního světa a nucen uplácet policii za poslední zbytky ochrany, kterou už záštita OSN neposkytuje, dokázal zachránit 1268 životů. Bezmála dvě hodiny dokáže Hotel Rwanda tlačit na divákovo podvědomí, aniž by si vybíral vrcholy a propady. Příběh je snímán energicky a naturalisticky, přestože krvavé a konfliktní scény nechává na pozadí. Nervy tečou. Smrt a ztráta blízkých visí ve vzduchu až do samého konce, situace se přelévá z jednoho emotivně strhujícího momentu do druhého ("Slib mi, že skočíš", Paulova rodina mířící v nákladním voze přímo do chřtánu Hutuů, těla na silnici, Paul hroutící se při pohledu na krev na svém oblečení...). Don Cheadle je v hlavní roli fantastický, dobré výkony podávají i všichni ostatní. Pokud mám vybrat jediný moment, který nejlépe prezentuje celý film a zanechává pocit nezapomenutelna, je jím jednoznačně scéna, kdy Paul přijímá dav uprchlíků do svého hotelu - zahraniční šťastlivci odjíždějí v autobusech, nebe brečí vodu a přímočarý útok na emoce umocňují dětské chorály písně Million Voices. To je chvíle, která jednoznačně převyšuje filmový rámec a ve své přízračnosti nechává všechno ostatní daleko za sebou... (14.06.2008)

Brilantní výkon Dona Cheadla, který měl mimochodem naprosto zaslouženou nominaci na Oscara tu silně kontrastuje s nedostatečnou zaníceností režiséra pro danou látku a s neschopností vytvořit dostatečnou zpětnou vazbu a tím pádem i sprostředkovat silný a emociálně bohatý zážitek, který by člověk tak potřeboval. Strohá formální stránka zde není na škodu a dává vyniknout syrovosti a opravdovosti prostředí, přičemž největší důraz není ani tak kladen na akční scény, jako spíše na ty dialogové. Celkově jsem však byl až nemile překvapen faktem, že mě film výrazněji emociálně oslovil snad jen při dvou scénách. Možná to dělala absence velkého plátna, potažmo zvukové vatáže, přesto na mě celý projekt působí až příliš chladně. Tak chladně, že průměrné hodnocení považuji v tomto případě za dostačující. (06.11.2005)