Jak chutná láska

Poslední práce pro tv zkušené režisérky Jany Semschové dopadla tím nejhorším možným způsobem. Její pohádky nebyly pravda nikdy moc záživné a divácky vyhledávané, ale už se nedivím, že po téhle už raději přestala točit úplně. V téhle divné a především zcela nefunkční pohádce máme jednu moc protivnou princeznu Lucii, která trpí nějakou formou anorexie, protože tvrdošíjně a umíněně odmítá jíst. Pokusy dostat jí nějaké sousto do žaludku trestá nemilosrdně hladomornou, zvláště, když jí nezachutná. Štíhlou linii si pěstuje pro případ, že se objeví rytíř se kterým prožije opravdovou lásku, jakou zná z románů, které s takovou velkou oblibou čte. Její zoufalý pan tatíček král už dál odmítá jejím manýrům a rozmarům slepě přihlížet a vypraví se na vlastní pěst hledat do světa někoho, kdo připraví královský pokrm hodný jejímu mlsnému jazýčku a hlavně ji konečně přiměje jíst. A světe div se, natrefí na sympatického kuchtíka Cvalíka, který má opačný problém. Cpe se jídlem ze žalu. Někde totiž zahlédl princeznu Lucii a od té doby mu ne a ne touhou klesnout pyj. Pohádka skáče od jednoho k druhému a to dost neobratným způsobem. A celé je to nasnímané dost špatnou a nevzhlednou kamerou. Herci jsou v té málo technicky i řemeslně zdatné změti zoufalost sama. Saša Rašilov se do role tlouštíka vůbec nehodí. Režisérka zřejmě žila v nějakém oblouznění, že má nadváhu. Vycpala mu proto břicho polštářem a s jeho naditou "vanou" má divák získat iluzi postavy s nadváhou hodné jména Cvalík, ačkoliv herec je v jiných partiích štíhlý jako proutek. Princezna Jitky Ježkové je spíše moderně pojatá, a opět při pohledu na ní vyvstane nejednou pocit, že režisérka asi byla na exkurzi v Somálsku a viděla dokumenty z Terezína. Princezna Lucie má být totiž podle všeho vychrtlá, což není. Pak je tu úplně zbytečná a pro děj nedůležitá banda 4% loupežníků v jejích řadách se skví buzerantský Jakub Prachař. Ten se v průběhu hrozného děje dokonce obleče do ženských šatů a s nemožnou fistulkou hraje princeznu v divadelním představení na královském dvoře. Proč ale k tomu došlo, nikdo neví, ale asi to režisérce přišlo vhodné, případně vtipné. Pohádka vůbec nedrží pohromadě a nedává smysl a vlastně ani neplní funkci kvalitní pohádky a to jak v jednání postav, tak ani v ději, který nemá ujednocené, co vlastně chce. Michaela Černá opravdu vypotila jednu velkou zoufalost a kdosi jí napověděl, že je to scénář. Jedním z těch lepších momentů, co tahle pohádka nabízí je, že na televizní poměry je celkem výpravná a s porcí interiérů i exteriérů, které se nabízely, to mohla být pastva pro divákovo oko, ale ani to ne. Divák sice namátkou zavítá na hrad a nahlédne i do hladomorny, ale kdyby se ocitl v kulisách "made of papundekl", tak to vyjde nastejno. Režisérka atraktivní prostředí hradu Zvíkov a jeho okolí trestuhodně prohospodařila a udělala z toho jednu rozplizlou fádní nudu, kdy každý obraz moc krásy záběru nepobral. Pohádka je to tak dokonale blbá, že závěrečnému princezninu prozření a jejímu nevyjasněnému napravení se nelze nic jiného než smát. Všechno je zde hrozné a úplně bezradné. Realizace je úděsná. Hrozným hereckým výkonům nepomohl ani zkušený Svatopluk Skopal jako král, i když jeho výkon je celkem v pořádku. To ostatní však rozhodně ne! Scénář, kamera, herci i režisérka Semschová by si tu tvůrčí hladomornu za tohle dozajista zasloužily. Jedna z nejhorších tv pohádek. Mé hodnocení: 0% (28.10.2014) (méně) (více)