PollyJean

Hezky se nám zápletka zaplétá. Dobrá byla Pája a její metafory. A Radka, která na Veveří nenakupuje v Albertu ale v (Al)Brechtu.

Hezké, zvláště pak v některých případech prolínání hraných scén s malovanými obrazy (Neapol). Na druhou stranu vůbec by na velkorysé ploše sta minut nevadilo ubrat hraných ilustrativních scének a ukázat víc obrazů, věnovat se víc technice, přidat podrobnější fakta.

Vypadá to slibně. Prušinovský si vždycky potrpěl na kvalitní hudební podkres, ale za Jiřího Bulise a samozřejmé prosazování místní (zde tedy brněnské) hudební scény (viz i trička režiséra v předešlé sérii) rozhodně hvězdička nahoru.

Dejvické divadlo je fenomén a dejvičtí herci jsou skvělí. Proto je dobře, že o nich vznikl dokument, ale myslím si, že mohl být mnohem lepší a hlavně podrobnější než jen ukázky z vybraných her se stručnými komentáři. Vzhledem k obtížné dostupnosti divadla samozřejmě potěší i tahle verze.

Myslím, že jde o důstojné završení Mijazakiho díla. Jde po motivech, které mu připadnou důležité, místy i bez ohledu na logiku nebo završení příběhu. Hodně se mi taky líbila střídmější Hisaišiho hudba. Shodou náhod se mi povedlo jít za sebou do kina na pohádku českou - japonskou - americkou (to omylem) - a anglickou. Hodně zajímavé srovnání. Samozřejmě nepřekvapí, že japonská dá divákovi nejvíc - když dokáže opravdu poslouchat a dívat se.

Pixar se stále umíněně snaží přijít s něčím novým (formální stránka), ale Disney mu spolehlivě podráží nohy s dokonale prefabrikovaným scénářem. Bylo to vidět už v V hlavě nebo Duši - kdyby nemuseli uzpůsobovat obsah tak, aby ho pochopily i americké děti, servírovat zásadní sdělení co nejpřímočařeji a všude strkat rádobyžertovné postavičky, mohly v Pixaru vznikat nádherné filmy.

Poprvé u Mijazakiho se mi tak nějak nedařilo ponořit se do příběhu. Asi proto, že se jedná o částečně životopisný příběh a ačkoli jsou odkazy na realitu (hospodářská krize, Hitlerovské Německo, vynálezce letadel v této době, kdy víme proti komu a jak ta letadla budou použita) spíše nenápadné, nejdou ignorovat a žádná idylka, naprostá oddanost vlastnímu snu ani romantický milostný příběh je nemůže překrýt.

Jojo, Britové vědí, jak svoje kulturní poklady prezentovat. Když holčičkovsky vyhlížející průvodkyně pořadem pochoduje s archeoložkou po prázdném poli a volají na sebe, tady byly dveře? teď jsme v hale? je to až dojemné. Stejně jako výroba inkoustu podle Austenové receptu, která s tématem nemá už vůbec nic společného. Dokument rozhodně diváka nezatíží spoustou faktů, na druhou stranu to základní divákům předloží. Herecké scénky jsou tam úplně zbytečné, ale jako u děl Austenové, i tady je kouzlo v detailu a ve faktech, řečených jen tak mimochodem.

Hudební výběr 60. let (Rolling Stones, Beatles, Doors) pro rodiče cílové skupiny rozhodně potěší, stejně tak různé odkazy a decentní parodie královny nebo závěrečný chaos song a la Revolution. Ale stejně to nemá sílu zakrýt skutečnost, že jde jen o ledabyle pospojované více či méně vtipné krátké skeče. Ostatně jako všechny filmy s Mimoni (a padouchy), jejichž masovou oblibu, se přiznávám, jsem nepochopila. Viděno s dabingem a nutno podotknout, že I. Chýlková byla výborná. Ostatně jako J. Lábus a V. Žilková v padoušských dílech.

Asi nejlepší dokument o historii pražského divadla z těch, které jsem zatím viděla. A jde to i bez hraných scének a listování v archivu (Vinohrady).