Smrtihlav

,,Jste zmatený a vystrašený, že?“ ,,Kdo jste?“ Můžu vám pomoct. Ztratil jste paměť. Při experimentu“… Dá li se nazvat nějaký svět jako ponurý, tak je to tento. Temnota má barvu zelené, ze které vyzařují záblesky červených neonů a rtěnky, nebo zlatá rybka. Chladný svět, perfektně předvedený, svádí k myšlenkám na podrobněji rozpracovaný Matrix, či hororovou adventuru. Zajímavé. Místo bez slunce, ve kterém není prostor pro vzpomínky. Jen někdo chce, abychom si něco mysleli. Je to však studené, stejně jako svět ve kterém se příběh odehrává. Za výtvarnou stránkou zeje díra. A větší, než ve vzpomínkách Johna Murdocha. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ *** (05.05.2009)

Scénář: David S. Goyer, Lem Dobbs, Alex Proyas .. Slušný rozjezd .. a pak divoká (mezižánrová) jízda ... z kopce do temného propadliště zapomnění! Všudypřítomná tma jako hlavní prostředek atmosféry, slušná hudba a kostrbatá pointa. Sice film vznikl před Matrixem, ale ROZHODNĚ není co srovnávat. Matrix bude realita .. tohle by potřebovalo doladit. Osobně raději přeladím jinam... (05.02.2006)

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. (16.10.2013)

Alex Proyas, ano, ten Proyas, při jehož natáčení filmu Vrána zvláštní shodou okolností přišel o život herec Brandon Lee, se po nějaké odmlce vrátit s vizuálně vypiplanou scifi záležitostí s temným vyzněním, ale prázdným dějem. Když to tak vezmu, film mohl být klidně němý, a vyšlo by to nastejno. Vizuál na tu dobu opravdu radost pohledět, ale o to horší děj, který třeba milovník scifi ocení a bude se nad ním tetelit blahem, ale pro srozumitelnost ostatních, ne až tak scifi diváků, je nutné film opatřit nějakým manuálem. Ztratit se v ději je maličkost, ale horší je opětovně se v něm najít. Proyas jako vypravěč selhával vlastně od počátku své režijní kariéry. Filmů netočí kvanta, objeví se většinou po několika letech, ale vždy mají jeho filmy jeden společný faktor. A tím je dokonalá vizuální stránka. Děj jeho filmů nestrhne, snad jen "prokletá" comicsová "Vrána" ukázala sílu jeho režijních schopností. Ostatní jeho filmy mě míjí, včetně podivně nedotaženého Smrtihlava. 40% (13.06.2012)

Pěkná temná atmosféra a prostředí, které filmu dodává obrovskou sílu. Netypický příběh, který je velice přijatelný. Poslední dobou mě novodobé filmy unavují. Dark City byla dobrá volba na spravení chuti. Rufus Sewell zahrál dobře, i když místy mi k němu role neseděla. Jennifer Connely sympatická a své kouzlo v temném městě měla... 8/10 = 80% (27.11.2011)