Smrtihlav

Od Dark City jsem nic nečekal. A jak už to tak chodívá, když od něčeho nečekáte zhola nic, a pak to shlédnete, tak vás to nadchne, někdy mírně, někdy více. Dark City mě rozhodně nadchlo, pro své pojetí a příběh. Není to sice sci-fi postavené na tricích, ale to vůbec nevadí. Ty triky, co tam jsou bohatě stačí a dotvářejí dark amtosféru. (24.03.2005)

Vrána meets Matrix. Z prvního si to bere kulisy a atmosféru bezútěšně temného města, z druhého příběh o prozření ve světě, který je pouhou iluzí vytvořenou těmi v pozadí, kteří lidi využívají (Matrix přitom kulisy po Dark City zrecykloval). Jen z toho nějak vypadla akce, o které v obou filmech nebyla nouze, ale to nijak zvlášť nevadí. Dark City stojí na NESKUTEČNÉ (doslova) ateliérové výpravě (Gotham se může jít vycpat), atmosféře a vizuálu. Horší je to se scénářem, který má zajímavou zápletku, ale navzdory romantické lince a něžné Jennifer Connelly působí značně odtažitě. Taky se nemůžu zbavit pocitu, že by bylo lepší, kdyby "ti v pozadí" vstoupili do příběhu později. Za mrzkých 27 mega zatraceně hodně stylové muziky. To město někdo stvořil a natočil snad přímo pro mě. (14.11.2016)

Možno najlepší film 90-tych rokov, geniálny spojením umenia, mainstreamu a braku do kompaktného, fascinujúceho a hypnotického celku. Do prebohato zdobenej metafory. Je ťažké niečo také si vôbec predstaviť. A ak už to vídíme, je ťažké uveriť videnému. Chandlerovská detektívka. Nemecký expresionizmus. Konštruktivistická avantgarda. Absurdné divadlo. Melancholicko-existenciálne obrazy Edwarda Hoppera. Román "Dissipatio H.G." (=Humani Generis) od Guida Morselliho. Tiene v raji od Remarqua. Lo Squartatore di New York od Fulciho. Ľubovoľný film s Veronicou Lake. Niektoré scény majú šancu vstúpiť do filmovej histórie - roztrhanie billboardu s prázdnotou v "zákulisí" ako symbol klamlivosti očividného či dvojminútová sekvencia so sugestívnou premenou robotníckeho tehlového činžiaku na bombastický mramorový veľkoburžoázny palác (s manželmi, ktorí sa pred polnocou bavia o nočných smenách a po polnoci o vyhodení zamestnanca - "To si urobil dobre, drahý"). Žánrovo najnezaraditeľnejší film vôbec. Formálna a obsahová syntéza (takmer) všetkého, čím žila alebo v čo verila či dúfala civilizácia 20.storočia. Čaru tohto temného kryštálu naplneného oslepujúcim svetlom však bude prístupnejší divák, ktorý by radšej do ruky vzal krásny telefón ročník 1949 než najnovší model mobilu. Zabudnite na kolosálny hypercool breakthrough menom Matrix - tam je len niečo, v Dark City je všetko (to, čo bolo, čo je, a - áno, aj to, čo bude). (19.10.2004)

Už od prvních tónů hudby mám dojem, že ne. Nefunguje to na mě. Ne. Takhle to nechodí. Takhle pomalu nemá hlavní hrdina utíkat před nádhernými bleďáky. V takovémhle záběrování nemá házet kufřík do řeky. Takovouhle písničku by při svém prvním představení femme fatale zpívat neměla. A tak dále. Hrdina objevuje věci, které divák na základě stanovených pravidel tak nějak tuší už dopředu, takže kýžený šok se nedostavuje. V dialogu se pořád dokola všechno opakuje, kdyby to náhodou někomu nebylo jasné. (06.03.2013)

Musím priznať, že kedysi dávno ma film viac menej sklamal a už som ho nechcel vidieť znovu. Bola by to chyba. Proyas je na scifi macher a vie vhodne narábať aj s nižším rozpočtom. Je to výrazný autorský režisér s vlastným cítením, ktoré sa podľa mňa najviac prejavilo v tomto lahôdkovom scifi s myšlienkou. Ak ste fanúšikovia žánru a Davida Cronenberga zároveň, budete tento film milovať. Mierne mi Smrtihlav pripomenul aj Hellraisera. (25.06.2012)