Román pro ženy

69% - Tak nevím... Je mi upřímně líto, že dávám Románu pro ženy nízké hodnocení. To proto, že jsem po velmi dlouhé době viděl český film ze současnosti, který mě něčím oslovil, který se mi fakt líbil, a ve kterém zazní pár zajímavých moudrostí. Kamera, hudba, nápady, vše na technicky špičkové úrovni. ALE... -a teď se asi pouštím na tenký led- příšerné herectví mě rušilo již od samotného začátku. Výborní herci předvedli výborné individuální výkony, jež mi ale těžce neladily s tím, co se zrovna děje všude kolem. Kromě Zázvorkové a Donutila téměř všichni hráli, jakoby na svůj talent chtěli křečovitě upozorňovat v každém záběru, což udělalo z celku nepřirozenou a kostrbatou estrádu. V průběhu filmu jsem si uvědomil, že mezi hlavními postavami se nevyskytuje jediná kladná, ale jeho naprosto předvídatelný závěr všechny v kladné promění (WTF???). Žánrově těžko zařaditelný Román pro ženy si mě nezískal, i když k tomu měl hodně blízko... (06.05.2006)

Renčův film o nevyrovnané redaktorce Vyrovnané ženy a mužích, co to nemají srovnané, je opravdu vhodný snad jen na vyplnění čekací doby u kadeřnice při dělání melírku.. Bylo by chybou brát tuto lacinou sondu do partnerských vztahů bez nadsázky a přitom si rozhořčeně masírovat dotčené mužské či ženské ego. Hlavním problémem je pramálo skutečně nepodbízivé vtipnosti a na tom Román pro ženy shořel jako papír. Vašut hrál jako by byl v Ruské ruletě s Kaiserem a Lábusem, Stašová přehrávala a Něrgešová herectví neúspěšně předstírala, takže nakonec nejvíce zaujala figurína Humphreyho Bogarta před bistrem Casablanca, která ví, že mlčeti je někdy zlato (viz. úsporná role Donutila). (01.06.2009)

Znáte to. Něčemu se dlouho vyhýbáte jako papež nahrávkám MAYHEM. Neb čekáte něco, co vás vykolejí. Pak přinuceni............(doplňte chybějící), neodoláte a dáte. Já už nedám. Znám spoustu divných typů, ale asi jsem viděl prd. Tohle, teda snad, ani omylem. Možná, jedině, že by špatný ftip. S velkým F. P.S. Pažoute, kdes nechal Horáčka? (01.06.2009)

A mně to zas tak nevadilo. Pár míst bylo opravdu vtipných. Pár skřípalo. Pokud si však chce člověk ofrknout a nechce se mu moc přemýšlet, není Román pro ženy špatnou volbou. A kdesi nad tím vším se však tyčí velmi příjemný soundtrack Ivy Frühlingové. Za tři hvězdy (jednu za Pažouta) ale s odřenýma ušima. * * * (28.01.2013)

Předpokládám, že většinu svých vad a neduhů podědil Renčův film již od své předlohy, dokázat to ovšem nemohu, neboť jsem nepřečetl jedinou Vieweghovu knihu a s takovou již nejspíš ani nepřečtu. Kdysi mi bylo jeho dílo představeno kamarádem jako nápaditě glosující současnou společnost, taková lehká a zručná satira o té naší nove polistopadové skutečnosti. V jistém ohledu je právě to jedním z prvků, které jsem z Románu pro ženy (chuděry ženy, mimochodem) cítil, jenom jsem si slovíčko zručná nahradil slovem chtěná. Můžeme vůbec brát vážně takovou satiru v díle, které je nevkusně prostoupeno product placementem, ve které milostný dopis nabývá forem reklamy, která je přece tak upřímná (čti vykalkulovaná), které je samo nestydatým představitelem toho, co chce zesměšnit? Mnohé aspekty naší doby, které si film bere na mušku a které si to zaslouží, jsou navíc karikovány tak hrubě a (ná)silně, až se jejich podobnost se skutečným "společenským jevem" téměř zcela smazává. Výsledkem je jen bžunda, které se nedá smát. Inu, film je spíše příznakem určitého kulturního úpadku než jeho glosátorem. Karikaturou není ve filmu však jen společnost, ale i jedinci, ze kterých se skládá, protože právě oni mají demonstrovat příslušné "jevy". K ničemu jinému ostatně sloužit nemohou, protože jiné než k tomu určené vlastnosti nemají. Schválně se pokuste popsat si ony postavy... Matka? No to je ženská, která mluví doma anglicky, nesnáší Čechy a snaží se ulovit cizince. Rickie (už to jméno, které obludně křičí: "Já jsem frajírek!")? To je chlápek přes mobily, děsnej vůl. Laura? To je normální holka, co nejdřív randila s tím, pak s tím a nakonec tím... Věty jako: "Rickie miluje Lauru a matka má starost o dceřinu budoucnost," člověka napadají až na posledním místě. A konečně je třeba říci, ze marná snaha o vyřčení hlášky není inteligentním dialogem, který slibuje obsah. Přesto večer strávený s Románem pro ženy hodnotím pozitivně, protože jsem se plně mohl soustředit na vychutnávání vynikajícího čaje Mi Lan Xiang, aniž by mě vyrušoval nějaký film tím, že by bylo třeba se na něj soustředit. Téměř odpad. (05.01.2009)