Gedes

Snímek, ke kterému se stále vracím. Vždy se na něm dá najít něco nového. Dá se přemýšlet o každé větě, každém gestu, které se ve filmu objeví. Jako vždy se David Fischer vyzdvihl ve světle výborného režiséra, který se snaží své nadčasové myšlenky realizovat velice brutálními scénami. Řekla bych, že se vyžívá v jisté absurditě okamžiku a dekadenci. Ale film je jistě skvělou ukázkou toho, jak to asi vypadá v hlavě schizofrenika. Herecké výkony trojice H. B. Carter, E. Bortin a B. Pitt jsou pro mě také výjimečné, skvěle se dokázali sžít se svými filmovými postavami.

Ve filmu se mi líbil humor a i filmové postavy (i herecké obsazení). I když mi občas přišly přehnané slovní rozpory mezi Rupertem (Pažoutůf kamarád) a Laurou (Oliverova dívka). Stejně tak pro mě byl trochu nepochopen závěr, kdy mi zcela nebylo jasné kdo komu se má omlouvat, kdo na koho má být naštvaný. Ale tento menší rozpor jasně připisuji na účet Vieweghovi příliš filozofické duše. Jinak mě snímek vždy velmi příjemně naladí a mám romantické pocity (to obyčejně nemívám!). Romantiku, která prostupuje celým filmem, upevňuje především podmanivé písně Ivy Frühlingové.