Režie:
Vladimír MorávekKamera:
Diviš MarekHudba:
Jan BudařHrají:
Jan Budař, Richard Krajčo, Miroslav Donutil, Iva Janžurová, Magdaléna Borová, Robert Roth, Stella Zázvorková, Radovan Lukavský, Pavla Tomicová (více)Obsahy(1)
Do Prahy přijíždí slovenský režisér Karpatti (Robert Roth), aby se tam proslavil. Má s sebou všechny věci, v Bratislavě se už nemůže ani ukázat. Mezi tím na střeše pankráckého činžáku Hrubeš (Jan Budař) s Marešem (Richard Krajčo) plivou ze sedmnáctého patra, plánují být významnými filmovými pracovníky a touží po lásce. Pak Marešovi umře babička, Hrubeše vyžene tatínek (Miroslav Donutil) z domu a jedenáct smrtelně nemocných pacientů nezemře. Václav Hrubeš se setká s prezidentem Klausem a Josef Mareš si najde děvče, ale za peníze. Na závěr vypne v celé Praze 4 na deset minut proud a Viliam Karpatti dostane cenu na jihlavském festivalu. Celých posledních deset minut filmu prší, letadla se vznášejí nad Prahou jak fantomy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (217)
Komedie? Jen z části. Jinak vidím spíš psychologické drama, možná avantgardu. Film by se mi asi býval nelíbil, být řadovým divákem, očekávajícím dobré pobavení a snadné pochopení... Já jsem ale měla tu možnost zajít v hradeckém Klicperově divadle na představení Akvabely, režírované právě V. Morávkem. Mezi příběhem Hrubeše a Mareše a přiběhem Akvabel lze nalézt jisté paralely, možná proto jsem děj Hrubeše snáz pochopila, vstřebala. Občas se ve filmu vyskytuje až příliš sprostých slov, ale do života, který je na plátně zobrazován, patří. Resumé? Hrubeš a Mareš rozhodně není hloupý film, myslím, že má v sobě spoustu zajímavých myšlenek. Jen to chce mít čas a chuť je v něm nacházet. ()
Hodnotit tenhle film je docela těžké. Pokud přistoupíte na specifický humor, smějete se po celou dobu, což je u komedie skvělé. Na druhou stranu ale chcete také vnímat děj, který je ovšem kapku překombinovaný. Morávek si vzal trošku větší sousto, než se mu podařilo sníst. Dokázal natočit skvělou karikaturu některých úkazů v současné české společnosti, ale nedokázal udržet tempo a dějovou strukturu. Film od skvělého začátku pomalounku stagnuje a konec už není tak povedený. Začíná opakovat vlastní vtipy a jak se říká, opakovaný vtip přestává být vtipem. Snímek se také neubránil poměrně rozšířenému nešvaru české kinematografie posledních let - "hláškování"... Ale měli bychom autory taky trochu chválit. Zcela netradičním způsobem opsal a zkarikoval vlastnosti, ke kterým mají Češi sklony, a fenomény, které hýbou Českem těchto dnů - zvrácený obdiv k normalizačnímu popu (Hanka Zagorová), arogance (revizor Hrubeš), snaha všechno nějak zahrát do autu (nákup v supermarketu), pozérství (Hrubešův zájem o buddhismus), hloupý symbolismus (Hrubešova kubánská vlajka a portréty Che Guevary), konzumní šílenství (možnost vyhrát zájez do Bulharska), pitomé reality show...atd...atd... Sousto je to veliké. Morávek si s tím už sice nějak poradil - poměrně slušně, ale plynulosti a lehkosti Nudy v Brně už nedosáhl. *** ()
Hodně, hodně těžké hodnocení.. První čtvrtina filmu je vynikající, postavy chrlí jeden vtip za druhým, objevuje se parodie na celou řadu jiných snímků českých i zahraničních, tvůrci si střílejí i ze známých osobností a celkově se jedná o dílko v našich krajích hodně neobvyklé.. jenže po první čtvrtině film začně z nepochopitelných důvodů ubírat tempo a ke konci už vysloveně nudí, vtipy se opakují a ztrácejí smysl!!! Nevyvážené jsou i herecké výkony. Krajčo hraje svého dementa nadmíru dobře, Jan Budař také celkem ujde, ale všichni ostatní za nimi silně pokulhávají.. Hrubeš a Mareš není vyloženě špatný film, originalita mu rozhodně nechybí, ale v mnoha ohledech je dosti nedotažený a na předchozí Morávkův snímek Nuda v Brně nemá ani omylem.. ()
Standardní český trend naší kinematografie, tragikomické rozpitvávání lidských osudů, si vzal do parády Vladimír Morávek podruhé. Zatímco Nuda v Brně měla fajn téma (ztráta panictví, resp. panenství), zde společně se spoluautorem scénáře Janem Budařem krutě přestřelili. Vztah dvou mentálně jednodušších jedinců dokáže prvních dvacet minut na humorných větách „Si kokot!“ stát ještě solidně, jenže v půlce snímku se kritika reality show Morávkovi rozpadne pod rukama, děj stagnuje, takže kdo přetrpí nudu, dočká se působivého konce v pražském krematoriu, ale i to je poněkud málo. Žádný další průlom do dějin filmu se nekoná, ale spíše se jedná o smutné potvrzení zažitého pravidla, že v současnosti se u nás nic jiného natočit nedá. Krize českého filmu v plné parádě! ()
Hrubeš a Mareš došli na půl cesty se zřejmě dobrým úmyslem --- bez podivně nedotažených postav (rejža a jeho asistentka, prostitutka), trendy hlášek "ty jsi kokot, ne ty jsi kokot", které měly zřejmě zlidovět, s lépe dotaženou pointou, bez vykrádání Spalovače mrtvol, Vesničky mé střediskové, a podobných záležitostí, bez krajčova předkusu, bez celebrit, bez toho všeho by Hrubeš a Mareš došli o mnoho dál. Možná časem zkusím i Hrubeš a Mareš reloaded, brzo to ovšem nebude. PS: nenechte se zmýlit tradičně skeptickým komentářem, film opravdu nakonec stojí za shlédnutí, některé scény jsou velmi zajímavé, o to víc ale zamrzí všechny ty chyby a nedodělky...6/10 ()
Galerie (7)
Photo © Čestmír KOPECKÝ – PRVNÍ VEŘEJNOPRÁVNÍ
Zajímavosti (5)
- Po 28 letech se ve filmu objevil dříve dětský herec Petr Starý známý z filmu Páni kluci (1975). (M.B)
- Stella Zázvorková, která ve filmu hrála Babičku Miriam, zemřela týden po natočení svých scén. (tsatsiki)
- Jednou z důležitých postav filmu je zpěvačka - a vystudovaná herečka - Hana Zagorová, která si sebe samu i zahrála. Richard Krajčo (Mareš) k ní řekl: "Když jsem byl malý, můj první šlágr byly Holky z naší školky. Kotvalda s Hložkem jsem měl nalepené ve svém kufříku s hračkama a přes ně jsem se dostal k Hance Zagorové, do které jsem se pochopitelně okamžitě zamiloval. To nešlo jinak. Pak nastalo období hudebního hledání, kdy jsem byl pankáčem a totálně ji zavrhl. Navíc musím říct, že po revoluci mě překvapilo, jak republika neustále tíhne k minulosti včetně té hudební, což je pro mě dost nepochopitelné. Na druhou stranu se ale musím přiznat, že když jsme si na place pouštěli její songy, tak jsem byl dojatý. Písničky jako Nešlap, nelámej nebo Hrníčky jsou fakt dobrý. Hanka Zagorová má obrovskou výhodu právě v tom herectví, ona ty písničky skvěle zahraje a prožije. (...) Já jí to, co zpívá, od začátku do konce věřím. Ona tam pláče, směje se a na mě to funguje. Spousta lidí si navíc nevšímá, že si řadu textů napsala sama, čímž v mých očích stoupá na ceně. Vidím, že sama tvoří, že do písniček vkládá svoje pocity." (NIRO)
Reklama