Hooligans

Čistá ostrovní záležitost, která popisuje celkem věrně běžný i víkendový život jednoho z fanoušků Chelsea - nudná práce, chlastání, koks, píchání, a v sobotu rvačka. Je to bez příkras, bez vyzdvihování nebo naopak moralizování. Jak už to u anglických filmů bývá, nechybí výborná hudba (Chemical bros., Primal Scream, ale i třeba David Guetta) a místy hodně cynický humor. Málem ukopanej k smrti, květináři, taxikáři, noční můry a přeludy. Jeden ze starý party už se nevrátí. Bright dostal sedmičku, a koule mám tak nakopaný že příštích pár měsíců budu rád když se vychčiju. Po tom všem se fakt musíte ptát sami sebe jestli to stálo za to? Jasně že kurva jo! (18.08.2007)

Typicky britské (vyzněním, výstavbou, nasazením...) drama o životě fotbalových ultras, které režisér Nick Love pojal jako trochu širší zamyšlení se nad hodnotovou krizí muže v současné západní společnosti a vlastně i jako možnou anglickou odezvu Fincherova Klubu rváčů. Hlavní hrdina, třicátník, kterému se nelze realizovat v práci a jehož neuspokojuje maloměstský způsob života ani s tím související soubor životních hodnot, se nedokáže vymotat ze stereotypu životního cyklu, v němž v podstatě jen celý pracovní týden přežívá v očekávání víkendu a zvláště sobotního fotbalového zápasu, který je jedinou adrenalinovou aktivitou v jeho životě. Generace dědů, ke kterým se stále ještě vzhlíží jako k hrdinům, si adrenalin aktivovala ve druhé světové válce, generace otců si své nízké pudy mohla stimulovat v dosud politickou korektností nesvázaných 70. a 80. letech minulého století, dnešní generaci zbyly jen rvačky před fotbalovými zápasy. Fenomén hooligans stojí sice na samém okraji společnosti, ale výše nastíněný problém má obecnější platnost - současná generace mužů je ve skutečné krizi, stejně jako hrdina tohoto filmu... (17.10.2011)

Hlášky: Tommy Johnson: - "Není na mně nic zvláštního. Jsem jen další znuděnej chlap před třicítkou s mizerným zaměstnáním, kterej žije jen pro víkendy. Náhodnej sex, zředěný pivo, šizený drogy. A čas od času někomu vykopu duši z těla." & Tommy Johnson: - "Můj děda Bill Farrell nás naučil pít. Vykládal nám historky o válce, o tom jak bojoval, aby Británie byla Velká. Podle něj byly bitky na fotbale sranda v porovnání s válkou s Němci. 'Válčili jsme s nimi na plážích, bojovali na březích...' I když se opakoval, v jednom měl pravdu. Jsme ostrovní rasa. V tomhle jsme nejlepší. Není to o barvě kůže, ale o tom pocitu stát v první linii. Je to fakt, mě prostě baví se rvát." & Tommy Johnson: - "Jeden ze starý party už se nevrátí. Bright dostal sedmičku a koule mám tak nakopaný, že příštích pár měsíců budu rád, když se vychčiju. Po tom všem se fakt musíte ptát sami sebe, jestli to stálo za to. Jasný že kurva stálo!" (17.12.2006)

„Casual sex, watered-down lager, heavily cut drugs. And occasionally kicking fuck out of someone.“ Víkendový rituál kolektivní sounáležitosti. Cyklus, který je tvořen dobou. Dobou, co tvoří Hooligans.. Nick Love neobhajuje, neobžalovává, nevynáší soudy a přitom není pravda, že by nabízel jen nezúčastněný pohled s koncem ala British History X, či nenutil k zamyšlení (viz. linie s dědou válečným veteránem). Kdo není ostrovan, těžko to pochopí.. Kolikpak dneska vlastně hrála ta naše Chelsea..? (11.02.2013)

Očekával jsem útok na 5*, ale u závěrečných titulků jsem se spíše obával, aby tento film udržel výsledné 4*. S hooligans nesympatizuji skrze zbytečné bitky (či horší věci), ale respektuji je za jejich vášeň k milovanému klubu + chorály atd.. Navíc miluji fotbal tudíž jsem se na film těšil, zvláště když ústřední postavy fandí mé oblíbené Chelsea. Bohužel se tu vyskytují všehovšudy 2 větší bitky a k nim pár menším potyček a většina filmu je o rozjímání nad životem a smrtí v podání Dyera, který sní o své smrti stále dokola. Je tu také nejedna vtipná scéna. Suma sumárum jsem čekal o něco víc a výsledné 4z5 jsou tedy lehce nadhodnoceny. (07.07.2012)