In nomine Patris

Ešte nech niekto hovorí, že „za minulého režimu bolo lepšie“, a keď počujem tieto slová z úst veriacich, tak žasnem. Jeden malý zázrak vytočí eštebákov do červena, a jedného dokumentárneho režiséra prinúti zamyslieť sa nad vierou z iného pohľadu, než na aký je zvyknutý. Komunistická filmová tvorba, to nie sú len príjemné české komédie, ale aj takéto vykonštruované dokumenty. Príbeh je silný, len mu ublížilo slabšie televízne spracovanie. –––– Řekl bych, že když někdo věří v Boha tak strašně moc, jako ten Toufar, tak nemůže udělat podvod, který je s tou vírou spojený. – Jo, tak to hlavně nikomu neříkej. (17.12.2014)

Silný příběh trochu snižují odbočující linie - partnerské pletky filmařů a prozření režiséra (Jiřího Laggmajera), který ví, na čí straně barikády stojí. I když z hlediska plynulosti děje je scénář vystavěn velice umně a prakticky všechny postavy mají stejně důležitou roli - zajímavými postavami jsou oba četníci, nebo sedlák, který vysvětluje svou teorii "Ve jménu otce". Číhošťský zázrak by si zasloužil filmové zpracování. (13.02.2012)

Období totality padesátých let, utápějící se v nelidském marasmu stalinských represí a čistek, doléhalo asi nejtvrději na představitele církve, kteří jen těžko odolávali vzrůstajícím útokům ze strany bezpečnostních orgánů Ministerstva vnitra. Tragické události spojené s tzv. čihošťským zázrakem patří k nejhrůznějším okamžikům své doby a naší národní historie vůbec; případ faráře Toufara však dokládá pouze jednu variantu z několika stovek dalších a možná brutálněji vedených vražd. Rok 1950 pak můžeme považovat za obzvláště trýznivý, neboť krátce po čihošťské tragédii se v Praze konal zmanipulovaný soudní proces se skupinou dr. Milady Horákové, zakončený dodnes šokujícími rozsudky smrti. Scénárista Jan Drbohlav vytvořil na základě skutečných reálií působivou rekonstrukci, která se nesnaží hledat odpověď na zobrazované události, ale naopak diváka jakoby pouze provází celou tragédií a nabízí možná vysvětlení nebo doplnění. Ani fiktivní linie kolem filmového režiséra není nezajímavá, postupem času se dokonce stává hlavním průsečíkem příběhu a my sledujeme vnitřní zápas zprvu floutkovského alibisty, marně vzdorujícího vystavenému nátlaku a předem jasnému závěru. Herecky filmu dominuje vedle vnitřně ztlumeného Viktora Preisse, který Toufara pojal jako nicnechápající oběť, pevnou ve svém přesvědčení i v nejkrutějších okamžicích brutálních výslechů, Jiří Langmajer v zajímavě odstíněné roli tápajícího režiséra, jež během natáčení odhaluje pozadí celé kauzy. O něco méně se daří Kláře Issové, naopak vynikající drobnokresbu výčitkami stíhaného venkovského policisty tu předvedl Ladislav Potměšil, výborně podaná je i postava hraná Michalem Pavlatou. Škoda, že samotný příběh je přehlcen ještě tuctem dalších, zhola zbytečných figurek, které nemají v ději pražádný význam (Munzarová, Hrušínský, Oliva, Lucie Vondráčková). V celkovém pohledu je In nomine patris mimořádně velkorysý projekt současné veřejnoprávní televizní tvorby, splácející dluh nejen obětem komunistických zločinů, ale především polistopadové společnosti, jež by na své hrdiny neměla zapomínat. Namísto přímočarých obvinění i figur se setkáváme s postavami, které nejsou jednoznačné, procházejí vnitřním vývojem. Nechtěly ublížit, ale přesto se podílely na rozběsněných hrůzách. Tak, jako v budoucnu ještě mnohokrát. (11.09.2010)

Opravdu sugestivně, až trýznivě navozené ovzduší důsledků komunistické zvůle padesátých let. Přesvědčivý (jako vždy) Viktor Preiss v roli faráře Toufara, kterého ve vězení umučili bolševici. Velmi dobrá byla i Klára Issová v úloze jeho nic nechápající neteře. Výborný výkon podal Ladislav Potměšil v postavě prostého venkovského policajta, který, i když neúmyslně, svým hlášením odstartoval hrůzu tragické události... (05.03.2012)

Vše, co by se dalo tomuto TV filmu vytknout, zametám pod koberec a bez uzardění hodnotím plným počtem hvězd. Viktor Preiss se zhostil role obyčejného venkovského faráře s takovou pokorou, jemností a elegancí, že jsem z něj nemohla odtrhnout oči a trpěla spolu s ním. Příjemným překvapením pro mě ale byli i ostatní herci, Ladislav Potměšil ve vážné roli, kterou dal moc pěkně, Lukáš Hlavica zvládl záporáka ukrutně dobře a nemohu nezmínit Michala Pavlatu, výborný. Některé události temných padesátých let je nejen dobré vědět, znát, čas od času připomenout, ale hlavně v žádném případě nezapomínat, čeho byla nelidská komančská zvůle schopná. Smutné ohlédnutí, hodně smutné.. (16.09.2019)