La Cicatrice intérieure

Vysoce stylizovaný film očištěný režisérem Philippem Garrelem až na úroveň archaického mýtu, v němž archetypální postavy muže, ženy, dítěte či potulného rytíře bloudí světem ještě nezabydleným společností, historií a jejími příběhy. Nenarativní film stavící na meditativní atmosféře, jíž dociluje používáním pomalých až statických záběrů, plynulou kamerou a využitím jednoduché leč působivé mizanscény (exteriéry poskytly pouště a pustiny Islandu, Nového Mexika či Egypta). V ní se důraz na základní elementy (země, světlo, voda atd.) doplňuje s prapůvodními lidskými rituály a symbolickými situacemi postav. Cicatrice intérieur byla prvním snímkem, na němž se přímo podílela německá zpěvačka Nico, se kterou již tehdy režisér prožíval milostný vztah a která se stala múzou pro jeho několik dalších filmů. Nico si ve filmu nejen zahrála ústřední ženskou roli, ale byla také autorkou písní (z jejího alba Desertshore), které filmu dodávají imaginativní a psychedelické vyznění. (Dionysos)