Interview podle van Gogha

Film o rozhovoru dvou lidí. Novinář, kterej by stokrát radši byl u pádu vlády, musí udělat rozhovor se silikonovou filmovou hvězdou. Je víc než jasný, že je z toho pořádně otrávenej. Ona přijede o hodinu později, on jak se ukáže, se na rozhovor nijak nepřipravil – začíná to pěkně. Začátek filmu je v pohodě, pak ale, asi v druhé třetině, zajímavost filmu upadá a navíc titulní postavy začnou občas z pusy vypouštět nepříliš věrohodný bláboly. Navíc to chílema působí až afektovaně. Naštěstí závěr vše napraví, kupodivu to má poentu. Pořád jsem si říkal, jak to skončí, jestli smířlivě, nebo jestli jeden druhýho přechčije, a jestli tak kdo koho. Je dobře, že jsem závěr neodhadl. Jak to dopadlo říkat nebudu, ale překvapil, čekal jsem trochu něco jinýho. (24.07.2010)

Predloha pro americkou predelavku se Siennou Miller a Stevem Buscemim. Amici to trochu prekopali, nekde ubrali, nekde pridali. Holandska verze je trochu syrovejsi oproti americke verzi, protoze je snimana digitalni kamerou. Dale konec ma holandska verze drsnejsi, ale americka verze je taky hodne povedena. Doporucuji obe :) . (09.10.2007)

Minimalistická, dobře zrežírovaná a uspokojivě zahraná v podstatě divadelní jednoaktovka. Vzhledem k poctivosti autora i obou protagonistů, kterým se podařilo vysoké tempo a napětí udržet víceméně po celý vyměřený čas, nelze než ocenit. Nicméně pointa je i přes svou naléhavost a tragičnost pro poněkud vyčerpaného diváka určitým vysvobozením a po hodině a půl sledování vypjatého setkání dvou nešťastných lidí nemůže působit natolik šokujícím způsobem, který jí autor pravděpodobně přikládal. Hodnocení: 75%. (23.07.2010)

Původně jsem se chtěl nejdřív podívat na americký remake, ale když filmový klub na čt2 vyrukoval s originálem, dostal ode mě přednost. Je to velmi zajímavé konverzační drama, u kterého se vaše sympatie každou chvíli přelévají buď k herečce nebo novináři, abyste nakonec zůstali znechuceni a pohrdali oběma. Přesto jsem byl trochu skeptický k chování reportéra, které mi nepřišlo moc uvěřitelné. Díky překvapivému závěru to ale ještě ty slabší 4* budou. (23.07.2010)

Úžasný snímek založen pouze a jen na konfrontaci dvou osob. Jakmile mi začaly být postavy postupem filmu představovány, uvědomovala jsem si, že vlastně vůbec nevím, co jsou zač, jakou hru spolu rozehráli, kdo z nich mluví pravdu, kdo lež, či jestli se v sobě tyto prvky navzájem mísí. Od začátku do konce jsem nebyla schopna odtrhnout oči od obrazovky. Konverzace Katji a Pierra je fenomenální a dynamická, skrývající v sobě důmyslné vyjasnění, které bude divákovi odhaleno až v samotném konci, s, jakoby špetkou ironie. Hlavní představitelé jsou ve svých charakterech přesvědčiví, zvláště Katja Schuurman (krásná to žena), jejíž postava stereotypní, průměrné a silikonové hvězdičky a herečky (doslova) padla šitá jako na míru. Jaká je vlastně ona a on? Opovrhují sebou, bojují spolu a zároveň se přitahují, protože každý z nich vidí špínu zabalenou v úhledně nachystané pravdě toho druhého. A dokáží ještě vůbec mluvit pravdu? Nebo je jejich profese naučily těm nejhorším lžím a manipulaci s druhými? Stal se pro ně život v přetvářce a neustálých lžích součástí jejich vlastní, špinavé pravdy? Čí pravda je zkaženější? Hra na kočku a na myš, z níž až do samotného závěru není jasné, kdo zaujímá jednotlivé pozice. Měla jsem pocit, že během děje neustále přeskakují mezi hlavními aktéry tak zběsile, až je v jejich hře sám divák polapen. Během této hry můžou být vítězové oba, ale na konci zůstane pouze jeden, ten nejlepší, který udělal (či n(z)ahrál?) dokonalé Interview... Filmy jako tento, odehrávající se pouze na jednom prostoru, či se dvěma postavami (John a Mary, Scény z manželského života nebo též Před úsvitem) stojí především na jednom základním a důležitém prvku, kterým jsou dialogy. Bez nich by to zkrátka nefungovalo. A v tomto případě to fungovalo naprosto excelentně. (23.07.2010)