Režie:
Erik ClausenScénář:
Erik ClausenKamera:
Rasmus VidebækHudba:
Kim HyttelHrají:
Sonja Richter, Erik Clausen, Frits Helmuth, Sidse Babett Knudsen, Søren Westerberg Bentsen, Nicolaj Kopernikus, Lærke Winther, Jelena Bundalovic (více)Obsahy(1)
Anna neuspěla ani v životě, ani jako herečka. Majitel slepičí farmy Jorgen ji přemluví, aby se starala o jeho věkem sešlého nemohoucího otce, Valentina. S nezkrotným úsilím se Anna ujme tohoto zdánlivě neřešitelného úkolu, ale brzy přijde na to, že ten starý muž umí mnohem více, než být nesnesitelný. Skrývá také jedno pečlivě střežené rodiné tajemství, které navždy změní životy všech. Villa Paranoia, Clausenův desátý hraný film, je povzbuzujícím vyprávěním o tom, že nikdy není pozdě převzít zodpovědnost za svůj život a že nikdy není pozdě si znovu získat úctu před sebou samým bez ohledu na to, kdo nebo co člověk je nebo byl. (lenuse)
(více)Recenze (32)
Zdar! Nene, tohle se nepovedlo.. Pro severskou kinematografii a odlehčené proplétání žánrů, tak typické pro tyto země, mám slabost. Tady to ale nějak nejde.. Přijde mi, že Erik Clausen si nehraje důmyslně s žánry, nýbrž sám neví, jak film pojmout. Ten příběh - naštěstí - byl docela zajímavý, ale žádné z postav jsem to nevěřil. Pokud bych užil slova "zklamání", pak rozhodně při pocitech ze závěrečných scén "stolní hra" a "utěrka na hlavě". Ten film měl být buď více absurdní, nebo více přirozený.. Nic.. Mějte se dál filmově ;-) Woo. ()
Teď bych se měl asi tetelit blahem a psát něco v tom smyslu, jaká to byla pecka, co má skoro 80 procent, ale nic takového se tu nekoná. Sonja se mně líbila daleko víc v Open Hearts a filmový otec se synem mně přišli, jako dva vrstevníci a ne, jako lidé, co je dělí jedna generace. Ale pokud má někdo zálibu v podobných bizarnostech, či dokonce v pěstování drůbeže, proč ne. ()
Chladně nepříjemné pasáže střídají ty smešné, které karikují okolní svět a především lidské postavy v něm. Milostná linie je mnohem krásnější než v uhlazených bijácích typu Láska nebeská, protože působí opravději na pozadí, které režisér nepřikrášluje. Každodenní realita se na nás někdy šklebý jako Jorgen; žijeme ve světě na jedné straně hnusném, páchnoucím, ale vždy tu bude naděje, víra a láska. Láska z té trojice je největší. Režisér sevíruje jednu něpřijemnou scénu za druhou a parodoxně ve mně snímek probudil ohromnou naději a víru v život (Jaký triumf!). Některé dánské filmy jsou naprosto vynikající. ()
Perfektní příběh dívky-herečky, která ztratila své poslední ideály o životě, aby je později nalezla během pečování o cizího seniora. Anna je jako herečka mizerná, dostává pouze nabídky na reklamu, proto přijímá místo pečovatelky seniora v jedné odlehlé vesničce na konci světa. Důchodce nechodí, nemluví a navíc vzdoruje - ovšem z původně beznadějné práce se vyklubou nové životní idee, a to nejen pro Annu, ale i pro starého Valentina. Život opět dostává svůj smysl. Jeden z nejlepších filmů, které jsem v poslední době shlédl, jednoznačně pak nejlepší z letošního festivalu severských filmů. Dobrá práce! ()
Poctivá dánská tragikomedie (ani drama, ani komedie, ale tragikomedie, jelikož právě takový život je, zvlášť když dánští filmaři některé situace dotáhnou k absurdnosti) o neúspěšné mladé herečce vedle nesnesitelného nekomunikativního starce, o bezvýchodné deprimující současnosti vedle němého tajemství minulosti. Do toho tisíce slepic, z nichž sem tam nějaká natáhne brka, a neméně skeptická postava majitele slepičí farmy. ~ Typicky severské, kvalitní, pro mne však spíše zklamání. ()
Galerie (17)
Photo © Sandrew Metronome
Reklama