My Fair Lady

Ak má byť toto matka alebo otec všetkých muzikálov, tak v tom prípade by to chcelo adoptívnych rodičov a novú výchovu. Páčila sa mi zo začiatku téma o chlapíkovi, ktorý sa snaží o obrodu vlastného jazyka a výchovu obyčajných ľudí. To, že v tom opäť bude láska a zo starého mládenca, ktorý odmieta lásku sa stane naopak človek, ktorý sa zamiluje do svojej žiačky, bolo jasné od začiatku. Film je neuveriteľne afektovaný a umením by som ho nenazval, taktiež má prepálenú dĺžku. Celý čas sa tam vraví o vzbudení rozmýšľania, výchove a racionálnosti a odpútania sa od primitivizmu, ale vo filme to nenastalo, lebo aroganciu, namyslenosť v spojení s aristokraciu a buržoáziu za vznešené nepovažujem. Taktiež tá zmena v myslení, prostredníctvom motivačnej reči, aby tie maličkosti, čo sa učí skoro pól roka brala vážne a začala podľa nich aj konať. Tento muzikál pre mňa len s jednou dobrou piesňou sa tvári romanticky a roztomilo, ale aby som aj tu náhodou prehliadol všetky tie nedostatky a aj na týmto vzdychal, asi by som bol "teploš". Americký sen je známy svojou kapitalistickou stránkou, toto bol taký anglický buržoázny sen. Ozaj ma nezaujíma, ako ho mnohí vychvaľujú, lebo mi to príde prehnané až nadhodnotené. S týmto už na mňa nechoďte, lebo inak sa tvári, než to je, poznám lepšie muzikály. (12.10.2012)

S každým dalším shlédnutím lepší a lepší. Pro mne klasika na Vánoce. Ty písničky si pobroukávám vždy ještě několik týdnů, tak mají silné melodie. http://www.youtube.com/watch?v=uVmU3iANbgk Traler: http://www.traileraddict.com/trailer/my-fair-lady/trailer (27.01.2009)

Opravdu zžíravá kritika společnosti, ostatně jak to Shaw uměl nejlépe. Tentokrát, ale převedena na filmové plátno. Film se nesnaží distancovat od divadelní předlohy, spíš ji naopak ctí a skoro kopíruje, což mu rozhodně neubírá na kráse. Klasika to bezpochyby je, ale tentokrát mě jaksi minula. Možná to bylo tím nejednoznačným koncem nebo příliš přemrštěnou délkou. Opravdu nevím, ale bohužel jsem z toho nebyl tolik ,,odvařený,, jako například pro mě nejlepšího hollywoodského muzikálu, Zpívání v dešti. Jinak co se týče obsazení neměl bych sebemenších výtek. A Audrey je opět rozkošná. Ano, bavil jsem se, ale ... čert to vem, prostě mě to moc neoslovilo. (15.10.2006)

Strašně se mi líbily všechny zpívané pasáže. S těmi mluvenými to bylo podstatně horší. Celkový námět filmu je již velmi ohraný a trpím vůči němu silnou averzí. Ovšem musím přiznat, že toto zpracování bylo tím nejlepším, které jsem viděl. Bohužel stopáž je vysoce přemrštěná. Tak nějak jsem celý film doufal, aby neskončil, tak jak se očekávalo, že skončí. Stále jsem doufal v to, že Rex Harrison zůstane tím ,,ordinary man", o kterém tak hrdě zpíval. No samozřejmě se tak nestalo. No celkový verdikt? Víckrát bych se na tento film nepodíval ani kdyby byl třeba tím posledním na světe. Soundtrack si ale možná někdy opatřím...P.S. Poklona neznámému autorovi titulků, které v tomto případě daly určitě větší práci než je to u filmů obvyklé a nejenom vinou dlouhé stopáže. 2* (30.04.2012)

(1001) Když já prostě nechápu smysl (pointu) klasických filmových muzikálů. Nebo možná konkrétně tohoto filmového muzikálu, který se zdá být otrockým převodem divadelní hry na plátno a na filmové vyjadřovací prostředky zvysoka kašle. Dál nechápu písničkovou/zpěvovou míchanici - Higgins a Pickering ve svých "zpívaných" partech civilně mluví, Líza a Freddy jsou předabovaní profesionálními zpěváky, kteří exhibují neústrojnými stylizovanými trylky, a otec Doolittle předvádí jednoduchý šumařský zpěv. Pokud si hrajeme na stylizovaná čísla (Ascot v provedení jednoznačně vede), proč jsou tam hudební čísla sestávající z toho, že Higgins pět minut chodí po své knihovně nebo Freddy sám stojí pět minut na ulici? A když už jsme u toho, vážně jsme potřebovali slyšel velmi nabobtnalou svatební píseň otce Doolittlea a sledovat jeho nevinné dovádění s nevěstkami? Začlenění jeho dějové linky nechápu asi ze všeho úplně nejvíc, pravděpodobně ze stejného důvodu, z jakého jsem nebyla schopná dočíst "Dobrý člověk ještě žije" od Romaina Rollanda. Respektive nejspíš rozumím tomu, proč ho do své hry zařadil G. B. Shaw, ale film sociální kritiku používá jenom jako další papundeklovou rekvizitu neangažovaného spektáklu než jako opravdický příspěvek ke společenské debatě. O čemž ostatně svědčí i to, že největší kontroverze vyvolalo "vystrnadění" Julie Andrewsové z její broadwayové role slavnější Audrey Hepburn. Já na celém filmu považuji za nejcennější to, že Líza sama se rozhodne za profesorem přijít, protože chce zlepšit svůj život. I proto mě mrzí, že film samotný se k postavě dívky chová stejně jako Higgins, považuje ji za nejzářivější chloubu své práce, ale největší pozornost věnuje všemu kolem, jenom ne jí. Velká část její proměny se odehrává mimo záběr. Místo vyjádření svých pocitů skrze nové schopnosti, které v sobě objevila, dostaneme záběr, jak strojeně schází ze schodů, je nastrojená a muži na ni zírají. V přístupu k hlavní hrdince mi tedy film přijde hodně "předpotopní". Jiní filmaři ve stejné době o vztahu muže a ženy prezentovali filmy jako Onibaba, Hnus, Písečná žena, Červená pustina, a já mám padat na zadek z toho, že pohledná žena je ještě pohlednější, když se na ni navěsí diamanty? (A nezapomeňme, že 1964 je rok Perného dne, co se týče hudby.) Zkrátka, My Fair Lady není film pro mě. (23.12.2007)