Poruno no joô: Nippon sex ryokô

Tak především musím OPĚT poděkovat mému dvornímu dohazovači Flipnic/Tsurugi ,kterej mě pravidelně zásobuje expoitačníma peckama(a nejen těma).Tohle je opravdu raritka.Hodně zajímavej film vyloženě za pár chechtáků.Ale rozhodně ani na chvíli nenudí.Právě naopak.Zkloubit exploiťák,eroťák a až absurdní komedii se tady podařilo naprosto dokonale.Přes scény znásilňování,nahoty až po opravdu vtipný scény(vlastně jsem se po celej film tak přiblble usmíval,protože tohle mi kurevsky sedlo).Vše v podstatě o dvou hercích.Japonskej nadrženej ňouma,kterýmu díky obrovský náhodě spadne přímo do klína takovej poklad jako je Christina Lindberg(kterou prostě nejde nemilovat)ve filmu hrající Ingrid.A abych nezapoměl tak tady máme i romantickou dějovou linku,která se mezi něma postupně rozvine.Jak už zde bylo zmíněno tzv.Stockholmský syndrom,kterého tvůrci využili i v nedávném No One Lives.Tohle je prostě skvost.Jak po herecké,hudební i dějové stránce.Zapomenout nesmím ani na perfektní kameru a její parádní (detailní)záběry.Jediným bezvýznamným mínusem tohoto snímku je krátká stopáž.Klidně bych snesl ještě dvojitou dávku takovéhle zábavy.Jinak naprostá spokojenost. (02.08.2015)

Naprosto excelentní starý 70.kový japonský exploitation flick, ze kterého jsem byl vyloženě nadšený. Hvězda mého srdce, hlavní představitelka jednoho z nejkrutějších a nejkultovnějších exploitation filmů 70. let ( Thriller en grym film) z roku 1974 - Christina Lindberg si zahrála v Japonsku pár silně erotických a násilných filmečků a tohle je jeden z nich. Jednoznačně skvost, perla mezi ujetou japonskou exploitační kinematografií, na druhou stranu zřejmě nepochopitelný odpad pro běžného diváka ... No vybrat si může každý sám ... Překrásná Christina, která musí svým zjevem zvednout adrenalin (a nejen ten) mnoha chlapům přijíždí do Japonska předat nějakým dvoum chlapům kufr. Splete si ale auto a vleze do auta totálního loosera, vyhublého, nadrženého, ošklivého, zakomplexovaného týpka s rozflákanými brýlemi. Ten je sice z počátku zmatený, ale rychle využije situace a divák už může jen sledovat klasické exploitační praktiky od znásilňování, svazování lany a řetazy, zase znásilňování a zase a zase ... až mu z jeho odporného skvotu Christina uteče a skončí v jednom klubu, kde ji znásilní mnohem brutálněji a drsněji banda feťáků... Při cestě odsud a zřejmě touze skočit z mostu se setkává opět se svým původním věznitelem, který pomýšlí nad ztrátou takového pokladu a asi nad tím podobným jako Christina ... Nakonec se ale jaksi ve své společné bolesti vrátí k sobě (k němu domů) a zde spolu naváží docela ušlechtilý a hlavně milostný vztah ... Vše by dobře dopadlo, kdyby ... ale to již nechám na divákovi. Každopádně Christina svým vzhledem a nevinným pohledem jasně překonává všechny ty stovky japonských nahotinek, které jsem v těch stovkách japonských exploitation filmů viděl. Divák ji má díky ŠPIČKOVÉ kameře (myšleno i v rámci celého filmu) jako na podnose a může si ji opravdu vychutnat ve všech těch pózách a situacích, o které zejména mužskému publiku jde. Film je silně erotický a silně násilný. To násilí ale spíše překonává erotika a opravdu spousta sexu. Tohle prostě Christině šlo ... Film je ale jako celek úžasně technicky zpracovaný, kamera, barvy, vizual, zajímavé pohledy ... Prostě excelentní exploitační dílo, které není jen obhroublým "like-snuffovým" odpadem (např.: Last House on The Left (1972), ale nese v sobě skutečně i trochu toho umění ... (pozn.: Last House je sice syrová brutalita, ale osobně jej neodsuzuji, viz moje hodnocení ...) (13.05.2009)

Christina Lindberg v sobě rozhodně má větší potenciál než to, co bylo předvedeno snímkem "Poruno no joô: Nippon sex ryokô", který je uváděn také jako "Journey to Japan". Přesto z ní uvidíme dost, abychom se mohli touhle krásnou herečkou kochat. Tohle ztvárnění stockholmského syndromu ale není nijak překvapivé. (23.02.2017)

tvl.. Krásný, něžný, soustředěný a trošičku melancholický film plný jemného humoru a empatie. Vůběc nestíhám jak se tu většina komentů soustředí na ty sexploitační prvky, přitom to vůbec není to o čem ten film je. Má to hloubku, poetiku a duši. Žádná prvoplánová šokantní saďárna, ale jeden z nejchytřejších a nejstřízlivějších romantických filmů jaký jsem viděl. Herecky mě to téměř odrovnalo, protože jak Christina moc hrát neumí, tak tady byla díky filmovému nadhledu v relativně nenáročné poloze(myslím herecké), takže to zvládala a ten týpek s naprostou lehkostí předvádí mnohovrstevnatý výkon za který bych mu z fleku prdnul oscara........... Obrovské překvapení a další můvíčko, které budu slepě milovat! (03.06.2014)

Dočkal jsem se tedy něčeho dost jiného než jsem od filmu čekal. Film rozhodně není akční, dokonce to víceméně není ani drama a už vůbec ne drasťák a pochybuju, že by ho někdo za takový měl i v roce 1973. I když jsem moc takových neviděl, řekl bych, že je to prostě pár místy mírně násilný a dost komediální pinku, přičemž grotesku obstarává hlavně úplný debil coby hlavní postava a drama a velkou část erotiky si musí dodat divák sám podle své představivosti. Taky by se mohlo jednat o komentář k zpředmětnění ženy v mužských touhách i praxi, obrázek jednoho případu Stockholmského syndromu, či o rannou reflexi enviromentální krize. Jak totiž říká Christina na útěku od debila dementům v klubu, měli zrovna o tom ve Švédsku konferenci a bylo to moc zajímavý. Film je pěkný na pohled, těch pár dialogů je roztomile pitomých a i když je nejspíš úplná blbost, můžu si říct jak jsou tyhle japonský pinku oproti zápaďáckejm eroťákům mnohovrstevnatý a oduševnělý. (25.10.2010)