Reipu nidžúgodži: Bókan

Hasebe v rámci subžánru "sexploitaition" rozhodně nemohl zklamat ... Pro mne se sice zatím z těch 4 filmečků, které jsem od něj viděl, jedná o nejslabší kousek, protože není příliš nápaditý, vtipný a vypovídající ... Dokonce mi nepřišel ani příliš drsný, vyjma závěrečného linčování jedné z hlavních postav ... to uznám byla docela brutálka!! Jinak holky to dostávaj jedna za druhou, občas jim přistane nějaká facka, ale znásilňovačky běží jak na drátkách bez větších problémů a nakonec se to holkám tradičně (jak bývá u Hasebeho témat, tak celkové japonské sexploitaition sféry zvykem ...) nakonec i docela líbí ... Hodně v pohodě kousek, ale znám od Hasebeho rozhodně lepší ... (Upozorňuji, že je to jen pro okrajové publikum zaměřené na násilné a perverzní filmy ...). (06.04.2010)

Je možné, že Yasuharu Hasebe sa v Reipu 25-ji: Bôka čiastočne inšpiroval o štyri roky starším americkým Forced Entry, nakoľko medzi oboma snímkami existuje istá dejová paralela, skôr ale predpokladám, že ide o podobnosť čisto náhodnú. Hasebe bol totiž skutočný maník a mazák, čo sa japonských pink filmov týka a na rozdiel od poloamatérskeho Forced Entry jeho Rape! 13th Hour pôsobí uceleným a profesionálne natočeným dojmom, takže je pravdepodobné, že tento Costellov pornografický flák ani nevidel. (02.02.2011)

Ve svém žánru je Reipu 25-ji: Bôkan kvalitní snímek, kde se solidní rychlostí střídá jedno znásilnění za druhým. Když, ale píšu znásilnění tak to není úplně přesný výraz, protože oběti nejdřív protestují ,ale poté si užívají. I když mam zatím nakoukáno jen minimum, přesto je tento film rozhodně slabší, ale na druhou stranu 73min uběhlo rychle a některé scény jsou kvalitně podané. Film mohl diváka trochu víc seznámit s příběhem a mohl být rozhodně drsnější, ale přesto se jedná o kvalitní "sexploitaition". 75% (26.03.2013)

Je to Hasebe. Veľa farieb (neskutočne veľa v bytoch, ale aj na pumpe, neodpustí si ani ružové obloženie záchoda), špeciálne nasvietenie a trochu roztrasená kamera (prekvapí aj uhlami zhora, opája sa aj odrazmi skla) a sústredenie na spotupné menenie aspoň jednej z hlavných postáv vplyvom násilia. Nočné klopanie na sklo s prstami na ktorých je prsteň. Sú to veru chlapci z mafie. Šetrím slovom Yakuza, keďže neviem, či brali aj homosexuálov do svojich radov. Preto Hasebe takýmto gangom prekvapí v žánri všeobecne, ale v rámci svojich bláznivých námetov ani veľmi nie. Gangster, po ktorom idú, zjavne homosexuál nie je. Sympatie si získava u pumpára a po násilie nechodí ďaleko, užíva si ho trpezlivo, dôrazne a s rozkošou, dopraje aj rýchlo kvasenému kamarátovi. Do toho nádherná vážna hudba. Hasebe s chuťou na sex zobrazuje znova ja chuť do jedla ako v predošlom Bōkō Kirisaki Jakku. Film je veľmi svižný, Hasebe opäť postavy nenechá vysvetľovať svoje motívy, ale vrhá sa priamo do akcie plnej obetí. Pri naháňaní ženy režisér scénu štylizuje vážnou rýchlou klavírnou hudbou a strihom, ktorý označuje jednotlivé fázy úspešného páchateľa. Všetko spolu dokáže diváka veľmi zabaviť, lebo sa ani chvíľu nenudí. (09.05.2021)

No to jsem si zase jednou dal. Moje první (a nejspíš i poslední) návštěva ve světě „sexploitation“ mě teda příliš nenadchla. Hlavním důvodem budiž absolutní bezobsažnost filmu, kdy postupně sledujeme asi šest znásilnění dost nepohledných Japonek, které si to ale většinou užívají a dokonce pak násilníkům nadbíhají (vidět to feministky, vyskočí z kůže! :-)). V těchhle scénách ani tak nejde o násilí nebo ten sex, ono to je podáno skoro až umělecky (ostatně hraje u toho vážná hudba). Jenomže kromě toho tenhle film v podstatě nemá děj, snad až na ten motiv se třemi buzíky, kteří nahánějí kdovíproč jednoho z těch znásilňovačů. Ta závěrečná pasáž odehrávající se u opuštěného bazénu (respektive na jeho dně) je ale docela povedená a svým způsobem i provokativní, pokud se trocha té homosexuální nekrofilie za provokativní dá považovat. :-) Ty dvě hvězdy dávám za těch posledních deset minut a za rozumně krátkou stopáž. (26.03.2011)