Doom

Musím uznat, že to Bartowiak posral, protože jeho premisa je akce a ne nějaké napětí nebo dokonce horor. Takže první hodina je opravdu dost nuda, herci se snaží, ale s takovým dementním scénářem to prostě nelze. Dále se dá říci že Karl Urban přehrál The Rocka, jo už to tak bude Karl je prostě mnohem víc cool. No a když konečně přijde finální nářez tak to stojí za to. Sekvenci s 1st person pohledem bych možná ještě víc zkrátil, ale oproti té nudě předtím je to uplné požehnání. No bitky se povedly a kdyby se ve stejně akčním duchu nesl celý film mohla to být velice příjemná snad dokonce i pětihvězdičková záležitost. (07.11.2005)

Takový klasický mix Aliena a všemožných akčních vyvražďovaček typu, zachráníme přeživší a zlikvidujeme monstra. Takže mantinely jsou jasně dané. V nich se pohybuje 8 solidně vyzbrojených vojáků, kterým šéfuje charismatický The Rock. Osobně s těmito filmy nemám vůbec žádný problém. A i Doom mě dokázal bezproblémově bavit po celou svou minutáž, přesto nad jednáním některých postav (Dwayne Johnson) zůstává rozum stát. 50% (18.06.2007)

Kultovní hru Doom (hlavně Doom a Doom 2) považuji spolu s Duke 3D za jedny z nejlepších her, jaké kdy dokázala lidská mysl stvořit. Před dávnými léty jsem v jejích chodbách strávila nespočetně mnoho času, obdivovala jsem nápaditost nepřátel, jejich zbraně, ztvárnění celé hry a celkovou originalitu. Filmový přepis Doomu však nedisponuje ničím z této legendární hry. Atmosféra, strach, hudba. Nic z toho tu není. Příšery jsou jen digitální pobíhající hroudy čehosi, příběh taktéž velmi slabý. Stále čekám, kdy se dočkám filmového zpracování, ve kterém se dostane důstojného ztvárnění Impovi, Baronovi of Hell, Cacodemonovi, démonickému Cyberdemonovi a dalších pekelných protivníků. V perfektně provedeném filmu, při němž by si diváci s nostalgií připomněli hru Doom. A ne v tomto, při němž spíše zatoužíte si ji opět zahrát, pohodlně se usadit a zapnout si třeba epizodu Inferno... (21.09.2009)

Nečekaně nekompromisní, atmosférou oplývající a debilitu téměř postrádající akční nářez, beroucí si nepokrytě vše potřebné z herní série Doom (včetně logotypu), a to v tom správném poměru - tedy ze trojky hru s temnými zákoutími i design zrůdiček, a z prvních dvou drsnodrsné mariňáky a jejich arzenál, z něhož nejdůležitější je samozřejmě Big Fucking Gun 9000:) Bezduchá střílečka, pro kterou potřebujete jen průměrnou koordinaci rukou a očí, je zapomenuta, filmový Doom nabral během výroby - hlavně při tvorbě scénáře - velmi chutné ingredience nad rámec předlohy. Aby nedošlo k omylu, dialogy jsou plné klišé, ale postavy, které je pronášejí, si to mohou dovolit, a celkový vývoj děje je jedno z největších pozitiv Dooma (nečekáte snad, že to po těch hodinách LANek na 386kách budu skloňovat jako hrad bez hradu...;)). A je tu dokonce i humor, jak jinak než patřičně černý, díky čemuž máte pocit, že se to celé nebere až tak úplně vážně - čemuž odpovídá i "first person shooter" sekvence těsně před závěrečnou bitkou. Těch padesát nebo kolik milionů dolarů rozpočtu je rozhodně vidět (respektive když něco nemá být vidět, není to vidět;)), některé vychytávky jako nanostěna jsou opravdu cool a navíc jsou opakovaně funkčně využity. Ale je pravda, že Doom není film pro každého:) Mně dokonale sedl, přičemž budiž připomenuto, že jsem byl z dnešního pohledu možná až nezdravě nadšený z filmového Resident Evilu, a budiž přiznáno, že jsem navíc při sledování hrál ve vánočním výprodeji pořízený X-COM: Enemy Within, což se možná na dojmu z filmu taky pozitivně podepsalo:) Nic to ale nemění na tom, že je mi celkem líto, že na Doomovi studio ošklivě prodělalo, a tím pádem se žádné další filmové počiny s touto značkou asi pěkných pár let realizovat nebudou. Ale dost už řečí, 80% a nebudu o tom diskutovat;) (28.12.2014)

Patnáct let po vzniku tohohle paskvilu je docela zábavné pozorovat leckteré kontrasty - Dwayne Johnson a Karl Urban, tehdy ještě spíše na startu svých hvězdných kariér, se z dnešního pohledu zdají být skvělou volbou do tak macho tématu, jakým Doom je. No... moc věci tehdy nepomohli. Největší chybou celého projektu se stal fakt, že úplně rezignoval na dva zásadní Doom elementy: přemíru brutální akce (signifikantní pro první dva díly hry a posléze i pro několik dalších, které ovšem v době natáčení ještě neexistovaly) a infernální atmosféru (na hororový nádech a obskurnost pekelných démonů vsadil nejvíc třetí díl hry). Místo nabízených možností se Bartowiakovo béčko vydalo cestou rutinní střílečky mutantů, kde zbylo podezřele málo akce i pekla. Pojem Doom tak vlastně reprezentuje jen svého času hojně propíraná "first person" scéna. A ne, ani ta není dobrá... (27.12.2006)