Lalecet Al Hamaim

Až na tu nesnesitelnou hudbu, skvělé! Hlavní hodnota filmu neleží v příběhu, ten občas kulhá, ale ve stylu, jakým popisuje dodnes trvající konflikt mezi židovským pocitem zloby (rozhodně ne neoprávněným) a smířeným pohledem Evropanů. Jak vnímáme holocaust tady? Jako část historie, která byla šílená, ale je za námi, a krom popíračů holocaustu nás moc nevzrušuje. Zcela pochopitelně pro Židy holocaust znamená mnohem víc. Walk On Water tenhle konflikt probral z obou stran a obě strany konfrontoval v postavách agenta Mosadu a berlínského gaye, kterého sice minulost žere, ale nehodlá jí dát prostor, aby ho omezovala. K základní linii příběhu autoři přidali v drobných motivech izraelsko-palestinský konflikt, neonacismus, pocit viny za ztrátu milovaného člověka. Snímek je špionážním filmem stejně jako romancí. Hutné drama, které všechno myslí vážně, i když se nezatěžuje velkými gesty a kýčem (až na úplné finále, které se ale k příběhu báječně hodí). (16.02.2013)

Nejsilnější filmový zážitek poslední doby, výborný film a neskutečné herecké výkony! Knut Berger - geniální... Jako by herci vůbec nehráli, jako by ten příběh opravdu prožili přímo před kamerou. Řekla bych, že každá vteřina je naprosto dokonalá, ale bohužel konec byl pro mne mírným zklamáním. I tak pět hvězdiček - bez debat. (30.05.2010)

Tak nějak jsem od Walk on Water doufala v zajímavý divácký zážitek, ale dostalo se mi mnohem silnějšího prožitku, než jsem asi očekávala. Tak především, Lior Ashkenazi je nádherný chlap a jeho postava není zrovna jednoznačně vykreslena. Jeho navrch drsný, realistický, s profesním odstupem a od emocí distancovaný charakter je zároveň svým způsobem uzavřený a teprve postupem filmu se odkrývá jeho jádro. Je tedy zároveň na divákovi aby se každý sám pokusil si interpretovat jeho chování a skryté emoce. To se týká především jeho vztahu s Knutem Bergerem. Již od prvního setkání se mezi nimi vytvoří "electrifying chemistry," která s každým posunem děje ještě nabývá na síle. Až si člověk přeje, aby mezi nima konečně k něčemu došlo:) Právě jejich zvláštní vztah se stal hlavním předmětem mého zájmu a čekala jsem, jak to nakonec mezi nimi dopadne. Sice se nekonalo to, co jsem si tak přála, ale možná je to právě to, co si má divák vyložit po svém. (01.11.2013)

Rok tomu, co jsem natrefil na režiséra Foxe snímkem Ha-Buah (2006) a pravda moc na větvi jsem nebyl, vadila mi přílišná překombinovanost. U jeho o dva roky staršího filmu Walk on Water se tento neduh objevuje také, bylo zde zkrátka mnoho motivů, které vyzněly do prázdna. Naštěstí to ale nebylo v takové míře, aby se ztrácela hlavní zápletka, týkající se samotného agentova pátrání po nacistickém zločinci za nevědomé pomoci jeho vnoučat. Ta je opravdu zajímavá a na tu nějakou hodinu a tři čtvrtě mě film dokázal naprosto vtáhnout do děje…no tedy až na pár minut ke konci, které jakoby střihač fiknul z jiného filmu a žánru. 80% (07.06.2010)

Izraelský stát již mnoho let hájí své právo na přežití. V jeho službách pracuje již několikátá generace lidí, kteří již mnohdy nevědí přesně, co bylo na úplném začátku. Poselství holokaustu začíná pomalu rezavět a z posledních uprchlých esesáků zbyly jen nepohyblivé trosky ležící v postelích, v plínách a na přístrojích. V takové době je už těžké být Damoklovým mečem Šimona Wiesenthala a pomstít židovský národ odstraněním zcela vyřízeného, i když stále hledaného válečného zločince. Doba se mění, mění se i lidé, nastupují nové generace vnuků a pravnuků, boj dobra a zla ale zůstává. Někdy je těžké se rozhodnout, zda zabít ve jménu spravedlnosti, když už je to vlastně zbytečné, splnit rozkaz a povinnost vůči národu, nebo zůstat člověkem... (02.01.2010)