Nepohodlný

Při sledování tohoto pěkného filmu s výnikajícími Ralphem Fiennesem a Rachel Weisz je velice důležité pečlivě sledovat dějovou linii. Nenechat se ničím vyrušit a dávat velký pozor při postupném pátrání raněného manžela po pravdě. Překousne-li divák tento fakt, či dokonce vyhledává-li podobné inteligentní, náročné a spletité thrillery, celkové vyznění snímku pak nemůže zklamat. Já osobně jsem sice ihned po shlédnutí uvažoval na zlatou střední cestou co se hodnocení týče, ovšem po střízlivém rozležení zážitku v hlavě musím konstatovat, že toto dílko stále více překvapujícího režiséra (Město bohů, Slepota) Meirellese je opravdu skvost. Bohužel ale zatím ještě nejspíše nepatřím do oné skupiny výše zmiňovaných potencionálních diváků, a tak jsem se v ději zejména v první půlce docela ztrácel. Ještě štěstí, že všechny kousky skládačky do sebe nakonec perfektně zapadnou, a já si tak na tento snímek uchovám moc hezkou vzpomínku jako na zručně natočené, inteligentní napínavé drama s parádními hereckými výkony o boji dvou lidí proti zkaženým, chladně kalkulujícím korporacím. (25.06.2009)

Diplomat Justin ve službách jejího veličenstva se seznámí s mladou a naštvanou Tessou a krátce na to (trochu mi to připomnělo The Girl in the Café) spolu odjíždějí, už jako manželé do Keni. Krásná příroda a všudypřítomná chudoba země, která nutně potřebuje pomoc a léky. Země, ve které je jeho žena brutálně zavražděna. Zoufalý a zmatený Justin se probírá vzpomínkami. Byl podváděn? Nebo někomu jeho žena překážela? A rozhodne se pravdu zjistit. Prvotřídní herci ve výborně natočeném sociálně politickém thrilleru. „Všude se najdou farmaceutické firmy, testující své léky na lidech, kteří jsou podle nich postradatelní.“ „Nezabíjíme je, i bez toho by byli mrtví. Koukni se na statistiky. Nikdo už je nepočítá.“ (30.01.2006)

Jedno z nejlepších drama poslední doby dojíždí na délku, která není vyplňena potřebnou dávkou kvality. Ze začátku se dozvídáme vše o vztahu obou manželů a zjistíme velmi zajímavé věci. Vše postupně graduje ke konci, který se dá pochopit a je slušně zvládnutý. Kdo je nepohodlným, zůstane jím navždy. Krásná práce kamery a režie otce Města Bohů Fernando Meirellese. Nutnost pro každého kdo miluje politická spiknutí a rád celý film přemýšlí jak to vše bylo. (19.02.2006)

To je typický příklad filmu, který se vyplatí vidět jen jednou a pak už si na něj ani nevzdechnete. Mám stále rostoucí antipatie k herectví Ralpha Fiennese, které se mně ani trochu nezamlouvá. V jeho roli bych si dovedl představit sto jiných herců a možná by film získal punc zajímavějšího filmu. Jenže to by se ještě muselo odbourat utahané tempo a vdechnout filmu atraktivní pojetí. Obojí citelně schází, ale fajnšmekr přes pomalé filmy a přemýšlivé dialogy, bude s výsledkem spokojenější. Mě to moc nepřesvědčilo. 50% (26.11.2011)

Velmi kultivované drama přecházející do uměřeného thrilleru. Hlavní představitel si nehraje na supermana a vše probíhá velice střízlivě, uvěřitelně, aniž příběh ztrácí na zajímavosti a napětí. Navíc se z filmu dovídáme to, co dávno tušíme, že farmaceutické firmy vytvářejí nemoci, epidemie a pandemie podle toho, pro jaký lék zrovna potřebují získat odbyt. V Africe, kde, což také tušíme, se ztrácí většina humanitární pomoci jinam, než kam směřovala, a Afričané slouží za pokusné králíky, všechno toto probíhá mnohem křiklavěji. (18.07.2009)