Uvnitř tančím

I když by se na první pohled mohlo zdát, že se bude jednat o depresivně laděné drama o postižených lidech, kteří nemají mnoho chuti do života ve skutečnosti je celkové vyznění filmu poměrně optimistické. Celý příběh je hlavně o přátelství dvou hlavních hrdinů a o lásce, kterou jeden z nich pozná. Herci jsou výborní a dokážou si získat divákovi sympatie, i když jsou oba na vozíku a jeden z nich nedokáže mluvit. Je toho málo co by se dalo filmu vytknout ale i když se jedná o výbornou podívanou na plný počet to není. (20.03.2009)

"Vy mne nezatknete? - Ne! - To je diskriminace. Mám právo být zatčen." Příběh dvou vozíčkářů, kteří se snaží "postavit na vlastní nohy" obsahuje všechny atributy skvěle hodnoceného snímku - hrdinové mají dostatečný počet chorob, přesto jsou sympaticky plni života a samozřejmě přitom někdo umře. Mě to chvílemi bavilo, ale mé slzné kanálky přitom zarputile odmítaly fungovat na režisérský pokyn, takže můj výsledný dojem je spíše rozporuplný. Pro nekritické fandy "postižených" filmů je to však správná volba. (14.04.2016)

Krásný film o jednom rebelujícím handicapovaném, který se rozhodne nebýt závislý na domově pro invalidy a společně s podobně postiženým kamarádem poznat život za zdmi. Hon za "nezávislostí" a svobodou okořeněný břitkým humorem a nepřekonatelným charismatem McAvoye. Není to tak úplně typický doják, protože se alespoň zpočátku nebere až tolik vážně. To je na "Inside I'm Dancing" bezesporu tím největším kladem. Ke konci trochu sklouzne zpátky k zajetým kolejím srdceryvných a ubrečených filmů, ale to se dalo čekat již od přečtení obsahu. Navíc potěšila přítomnost Romoly Garai. (02.03.2011)

Další stvrzení toho, že v žebříku nejlepších filmů na CSFD náleží dobrá čtvrtina mezi nejpokleslejší kýče. Pohovořil bych proto o pěti důvodech, proč jsou všechny ty články obžalovávající masovou kulturu, kam spadá i tohle mentální dílo o mentálech pro mentály, legitimní a oprávněné. Film Uvnitř tančím: (i) se sice obrací k různorodému publiku, ale řídí se průměrným vkusem; (ii) místo aby emoce symbolizoval, snaží se je vyvolávat; (iii) podporuje pasivní a nekritický pohled na svět; (iv) pracuje s obvyklými postoji a potvrzuje, co si myslíme, čímž hraje společensky konzervativní roli; (v) má tendenci být výchovným nástrojem, nástrojem kontroly. (08.12.2008)

Nemohu si pomoci, ale jakkoli je ten film pěkně natočený a nese velmi libozvučné poselství, že každý by měl žít naplno i navzdory svému osudu, tak tentokráte to tvůrci s tou samoúčelností a patosem krapet přehnali. Přitom filmy snažící se diváka v prvé řadě dojmout mám v některých případech hodně rád, jenže tady mi prostě nic nesedlo, nedokázal jsem se vžít do příběhu a, to především, hlavní postavy mi nebyly zdaleka tak sympatické, jak by si asi zasluhovaly. Připadalo mi, jako kdyby všichni okolo mě nahlas rozjímali o životě a poplakávali tomu druhému na rameni, zatímco já jsem stál opodál, slova mě nějak míjela a přemýšlel jsem spíše nad tím, kdy už budu moci odejít. Co ale filmu upřít nemohu, že všichni herci zvládli své role výborně a že v závěru ta aura přátelství a odhodlání přeci jen prorazila chlad a odtažitost, které jsem v úvodu pocťoval. Přemýšlel jsem o 4*, ale tak výjimečná filmařina to opravdu není.. (06.04.2013)