Naboso

Pro mě osobně nevýrazný a zbytečný film, ve kterém mi skoro všechno přišlo protivné - herecké obsazení, postavy a jejich dialogy, mdlá režie i hudební doprovod (vyjma velmi pěkné ústřední melodie). Za sebe nemám problém napsat, že hezounek Til Schweiger je všechno, jenom ne dobrý herec - och bože, koukat na jeho stále stejný obličej by snad muselo uspat i mrtvého. Spíše nepěkná - než naopak - Johanna Wokalek mi pro změnu vzhledově strašně připomínala jednu moji kamarádku, což samozřejmě není její chyba, ale osobně mě to hrozně vyvádělo z míry. Obecně ale za největší slabinu filmu považuji scénář, který je... och bože, prostě tak nějak podivně splácaný ze všeho, místy nakročený ke komediální rovině, místy k vážné, aby ve výsledku nebyl ani jedním - film je to zoufale nevtipný i nedramatický - dvouhodinová stopáž je zde skoro bez konce. Film mě mě nadchl pouze krásnou - ale vážně KRÁSNOU - kamerou, díky níž se dalo vydržet na to v dnešní ranní kocovině koukat (ne že by nedělní válení v posteli u filmu nemělo něco do sebe, ale zrovna v tomto případě z toho mám dost pocit promarněného času). Kdybych film viděl v lepším rozpoložení - a hlavně v kině a v původním německém znění s titulky - asi bych hvězdu přihodil. Takto za mě slabé tři hvězdy. (26.10.2014)

Chlapík, co bezcílně bloumá životem, dostane najednou pořádnou dávku zodpovědnosti v podobě neskutečně čisté/naivní dívky, o kterou se musí postarat. A oběma to jde k duhu. ___ Pohádkový film mdlé barevnosti o tom, jak se z žabáka stane princ, když potká tak neskutečně bezbranné stvoření, jakým by snad mohla být jen náhle dospělá Alenka z říše divů. ___ Krásné obrazy, sladce působící scény, ale je to pouze velká pohádka ze světa, který není náš a existuje bez vnějších vazeb s realitou jen v tomto filmu. (18.05.2016)

Milá, pozitívne naladená komornejšia drámička so skvelou J. Wokalek. Prvý krát som ju zaregistroval v Pápežke Jane (2009) kde na mňa urobila veľký dojem, takže som sa tešil hlavne na ňu. A musím konštatovať, že bola skvelá. Postava Leily, duševne utrápenej a krehkej pacientky psychiatrickej liečebne, v jej podaní dostala úplne iný a hlavne prirodzene pocitový rozmer. A aj keď film nemá vyrovnané tempo, je tu možné nájsť pár veľmi pekných emotívnych scénok, ktoré chytia za srdce. 80/100 (23.02.2015)

Fascinovala mě Tillova fascinace teplejma barvama. Ten film vlastně není barevnej, ale žlutej. Beru však v potaz fakt, že my tady nehodnotíme teplotu barev, ale film a ten se hodnotí dobře. Děj je založen na skvěle napsaných postavách, hlavně Leilu nelze než nemilovat, prdelku jednu bláznivou, ani ne tak za její bezelestnou upřimnost (i když to taky), jako za její nádherné vyjádřeni pocitů v koupelně blázince, tenhle dialog měl v sobě srdce jako hrom. Film nepostrádá zábavné i dramatičtější momenty a s přehledem si dokáže udržet pozornost, ale ta nejpodstatnější velična je tlukoucí srdce, který jsem z filmu slyšel. (14.02.2015)

Pohodová německá komedie, která mi lehce připomněla mé oblíbené Klepání na nebeskou bránu. Hlavní hrdina (opět Til Schweiger) hodí celý svůj dosavadní a ne moc povedený život za hlavu a naopak se po hlavě vrhne do zachraňování jedné sympatické zbloudilé duše. Bohužel kvalit uvedeného filmu nedosahuje a nemá jeho lehkost. Hlavní představitelé byli sice sympaťáci, ale celkový děj byl hodně naivní. Některé situace byly až příliš neuvěřitelné a něco nebylo moc dobře vypointované. Jako oddechový film Naboso doporučit můžu, ale pro intenzivnější zážitek a pro bezstarostnou filmovou pohodu si raději Zaklepejte na nebeskou bránu. (07.07.2022)