Naboso

Til Schweiger dokaze prekvapit, to uz zname...nicmene, nevim zda je to tim ze jsem zrovna oslabeny paralenem a "koukam z postele" (chripka), nebo zda to ma nejaky podprahovy odkaz k me fatalisticke nature, ale tohle se mi libilo opravdu strasne moc. S Rain Manem to nema vubec nic spolecneho. Tahle slecna neni postizena, jen ji dlouho drzeli privazanou doma. To je rozdil. Mam rad jednoduche filmy o velke lasce, navic s happyendem...co vic si prat. A Johanna Wokalek je odzbrojujici - tleskam... (31.01.2011)

Mimořádný film se zajímavým příběhem, příjemnou doprovodnou hudbou, zvláštními tlumenými barvami a působivým hereckým výkonem bosonohé Johanny Wokalek. Námět možná nebyl originální a film skončil podle předpokladu optimisticky, ale v jednu chvíli jsem měla obavy, že tuto nevšední komedii převálcuje drama. I tak mne snímek upoutal natolik, že ani pozdní noční hodina mě nepřiměla ho přerušit a dodívala jsem se. Snad mohl být o něco kratší. Nelze hodnotit, nakolik chování nemocné dívky odpovídalo jejímu traumatu. Těžko odhadnout chování člověka, který strávil řadu let v uzavřeném prostoru. O tom by mohly podat svědectví jen vězněné děti Josefa Fritzela a jemu podobných zrůd. (07.12.2011)

Německý film a takové příjemné překvapení. Příběh balancuje úspěšně na hranici uvěřitelnosti, emoce si udržují míru vkusu, sem tam humor, nechybí nečekané obraty v dějji. Někdy jsem měl pocit, že vtípek se malinko přitahuje za vlasy, občas se mi nějaká sekvence zdála přece jen trochu tvrdě lámaná, proto ubírám jednu hvězdu; ale raději bych jen její 1/2. Opravdu to stojí za podívání. (01.09.2012)

Tenhle německej film mě naprosto dostal. Byla to prostě nádhera, sice je příběh mírně neoriginální, ale to vůbec nevadí. Til Schweiger prostě zase záválel a to hned na dvou frontách, jako režísér celej film skvěle vyvážil, i když přece jenom mi přišlo, že malej kousek mu trošku haproval, ale nakonec to zvlád a hlavně zaválel jako herec, kdy byl fakt skvělej, ale na Johannu Wokalek, stejně neměl, ta v roli Leily byla famozní. Těch 5* prostě dát musim (29.06.2007)

"TY NIKDY NENOSÍŠ BOTY?........NE NE.......NECHCI MÍT NOHY VE VĚZENÍ" Na celém filmu mě opravdu zaujala pouze Leila a její objevování života za zdmi psychiatrické léčebny. Sledovat její křehkou dušičku jak se pomalu rozvijí bylo nejsilnějším zážitkem a Johanna Wokalek tuhle roli zvládla výborně. S příběhem jako takovým už to bylo horší a jako celek mě neoslovil tak, jak jsem čekal. Takže mírné zklamání.... (22.01.2015)