Ďábel

Vraj je to dráma,ale to je aj tak jedno,pretože tento film je úplne šialený.Takéto skoro dvojhodinové šialenstvo som ešte nevidel.Neviem síce prečo bol vo svojej domovine,v Poľsku zakázaný,prečo sa ho komunisti báli,ale aj poľská katolícka cirkev bola veľmi pobúrená a žiadala zákaz.Táto historická dráma je naozaj o ľudskom šialenstve,krutosti a skazenosti.Praktický každý kto v tomto filme hrá,správa sa ako šialený,alebo posadnutý diablom.Ale pochybujem že tento film bude mať širšiu vrstvu divákov,film je dosť ťažko sledovateľný,raz dva je v slepej uličke.A hodnotí sa veru ťažko,na prvýkrát sa to ani moc nedá.Takýto film treba vidieť aspoň dvakrát. (26.01.2010)

Tenhle film je hodně zlý. Nejde ani tak o to, o jakých událostech pojednává a symbolice, kterou Zulawski použil, ale zejména o vlastní provedení. Všechny postavy v tomto filmu jsou nemocné, pološílené nebo naprosto šílené. U některých, zejména ženských postav máme neustálou obavu, zda v následující chvíli nezačnou chrlit pěnu a škubat se na zemi v epileptických křečích. Prvotní úlek jistě přivodí již scéna Jakubova příchodu do domu, kde se za chvíli bude konat svatba a spatří tam svoji bývalou snoubenku. Tady opravdu během notné části filmu ženské postavy blouzní s nepřítomným vyvráceným pohledem a zmítají se v tranzu - jinak pro srovnání viz např. i scéna s Isabelle Adjani v podchodu z Zulawskiho pozdějšího opusu Possession. Celý film je pak mistrným ztvárněním tlaku a teroru na lidskou mysl, který za sebou nechává lidi absolutně zlomené nebo totálně šílené a schopné čehokoli. Celý film jsme vlastně provázeni škálou hrůz. Je to docela hodně syrový a temný zážitek a upozorňuju též že ne úplně nejstravitelnější. Samostatnou kapitolou je hudební doprovod, ten mne více než překvapil, velice podivná kombinace klasické hudby historických filmů, rozladěného kvílení elektrických kytar a četných hromů a úderů. Velice zajímavej a syrovej film, doporučuju hlavně náročnějším divákům. (08.11.2010)

Úplná šialenosť ! Od počiatku je divák konfrontovaný s absolútnou šialenosťou, všetky postavy sú v neustálom pohybe, podporovanom behom, sácaním, bitím či epileptickými záchvatmi, čomu dopomáha výborná kamera. Ťažko stráviteľný snímok síce zobrazuje historické udalosti, je však silnou kritikou osobnej neslobody, ani sa nedivím, že bol uzamknutý v trezore. (02.08.2016)

Historická šílenost plná nahoty, sexu, incestu, znásilňování, symboliky, krve, řezání břitvou, nenormálnosti, charakterové pokroucenosti, bláznovství a krásně excentrického Wojciecha Pszoniaka v roli namlouvajícího a pošťuchujícího "Ďábla". Ač to nemá horrorovou atmosféru, krvavé scény, podivně nenormální taneční kreace, neustálý křik, zajímavá kamera a dost brutálně nechutný a nepříjemný hudební doprovod z toho vytváří depresivně temné horrorové pokoukáníčko. Možná je to ale až zbytečně moc dlouhé. (27.01.2011)

Je ďábel černý pes, nebo jen člověk? Druhý Žulawského film je vysilující, fascinující, strašlivá a skvěle natočená tragická lidová balada převyprávěná skrz zkušenost psychedelie (hudba!), a expresionismu (hlavní roli hraje mezi rekvizitami břitva). Tristní historická zkušenost polského národa je tu konfrontována s hlubokou potřebou vymezit se (blasfémií?) vůči katolickému Bohu, národní hrdosti (renegáti) a představě morálky světa vůbec. Celý film je natočen neuvěřitelně akčně a ve smrtelném (doslova) tempu. Důležitým prvkem příběhu je samotná atmosféra polorozpadlých polských venkovských sídel v prázdné zimní krajině. Surreálné scény ze satanského nevěstince jsou jasně inspirované Sadeho Juliettou. Blázen a jeptiška, epileptické záchvaty, desítky mrtvol, šílící krásné polské herečky, zlovolný trpaslík, vykopané mrtvoly, požár domu, proti kterému se Tarkovského maketa v Oběti jeví jako hříčka – kam se hrabeme se svými pokusy z té doby na podobné téma (Herz – Deváté srdce?)... (19.11.2010)