Ďábel

Vraj je to dráma,ale to je aj tak jedno,pretože tento film je úplne šialený.Takéto skoro dvojhodinové šialenstvo som ešte nevidel.Neviem síce prečo bol vo svojej domovine,v Poľsku zakázaný,prečo sa ho komunisti báli,ale aj poľská katolícka cirkev bola veľmi pobúrená a žiadala zákaz.Táto historická dráma je naozaj o ľudskom šialenstve,krutosti a skazenosti.Praktický každý kto v tomto filme hrá,správa sa ako šialený,alebo posadnutý diablom.Ale pochybujem že tento film bude mať širšiu vrstvu divákov,film je dosť ťažko sledovateľný,raz dva je v slepej uličke.A hodnotí sa veru ťažko,na prvýkrát sa to ani moc nedá.Takýto film treba vidieť aspoň dvakrát. (26.01.2010)

Snímek vychází z poetiky 60.let - experimentu a evropské nové vlny - připomene i československé filmy J.Jakubiska, J.Němce či P.Juráčka (jen namátkou, je jich více - Krumbachová, Chytilová, Herz a další). Pro současného diváka asi hůře stravitelné podobenství s přesahem do alegorie až...psychadelické fantasmagorie. Vynikající kamera, neklidná hudba (místy jakoby od mistra Z.Lišky) a zdařilé herecké výkony. Svět jako blázinec, kde je vše naruby, kde hodnoty se ztrácejí, kde se vše staví proti sobě a není řešení ke smíru. Moc, peníze, vláda, poroba, otroctví. Není divu, že většina postav se potácí v záchvatech a křečích nehostinnou krajinou, ruinami hradů, či studenými zámky, kde smrt číhá na každém rohu. Důležitou roli hraje ruka, na jejímž konci se leskne ostrá břitva. Mrtví přibývají, krev teče proudem a splnění úkolu se blíží. Nic není zadarmo a Jakub pozdě pochopí, proč ho Temný společník vysvobodil. Byť celkové vyznění snímku je nadčasové, jeho zasazení do kontextu doby umožní jeho lepší pochopení. Těžký film, přesto neklidný a zajímavý... (10.03.2014)

Film, který jsem viděl před několika lety na projekci v kině Art, ale jakkoliv jsem se snažil zpětně rekonstruovat fabuli, dostal jsem se nakonec vždycky jen k tomu, jak hlavní hrdina začne na základě „Mefistových pobídek“ (budeme-li tak nabízení břitvy nazývat) vraždit lidi. Pamatuji si, že mě snímek svou narativní i stylistickou repetitivností (z dalších scén, kde pořád dokola někoho vraždil, si výrazněji vybavuji jen scénu s kopáním hrobu) otravoval a co zpočátku vypadalo jako neotřelý experiment, zlomilo se do únavné manýry. I přes to ale Zulawski do výčtu zajímavých polských filmařů patří a už jen na základě jedné z finálních scén Šamanky od něj chci vidět v budoucnosti co nejvíc filmů. A stejně by mě hrozně zajímalo, co se dělo v těch zapomenutých nemálo minutách Ďábla. :) (22.04.2007)

Historická šílenost plná nahoty, sexu, incestu, znásilňování, symboliky, krve, řezání břitvou, nenormálnosti, charakterové pokroucenosti, bláznovství a krásně excentrického Wojciecha Pszoniaka v roli namlouvajícího a pošťuchujícího "Ďábla". Ač to nemá horrorovou atmosféru, krvavé scény, podivně nenormální taneční kreace, neustálý křik, zajímavá kamera a dost brutálně nechutný a nepříjemný hudební doprovod z toho vytváří depresivně temné horrorové pokoukáníčko. Možná je to ale až zbytečně moc dlouhé. (27.01.2011)

Expresionistický tanec o duši človeka. Zmietanej rozorvanou dobou, pokušeniami, neustálymi zradami a ruinami spomienok. Krásne ženy v extatickom vytržení, pripomínajúcom epileptické záchvaty. Muži tancujúci prazvláštne figuríny. Uväznenie v neustále nastražených pasciach, kde sa skutočné úmysly pokušiteľov i pokúšaných vyjavia vždy ako tie najhoršie možné. Istoty a tradície vyvrátené z pántov. Očisťovanie zhnitých pokleskov mordami. Všetko v sprievode mimoriadne znepokojivej hudby. Ale napriek všetkému veď - svet stále ostáva rovnako krásnym. Stromy, kvety, záhrady a šťavnaté ovocie sú opakovane mlčiacimi svedkami toho istého. Vtedy a aj dnes. A obeťou sa stáva veľký čierny pes. Tak nech si pozostalí zatancujú okolo jeho mŕvoly. A vzdajú hold tomu, čo znie tak hrdo: človek. (09.07.2021)