Já a Ty a všichni ostatní

Betelgeuse to řekl naprosto přesně. Film je bohužel nevýrazný, na komedii málo vtipný, na drama málo dramatický (či spíše dokonale oddramatizovaný á la Jarmuschovy snímky). Postavy jsou nesympaticky podivné až úchylné. A ač se zde najde několik skutečně dobrých nápadů a scén, film jako celek je nevyvážený, nekonzistentní a (jak již bylo řečeno) nic nového nepřinášející. (27.03.2006)

„Do prdele! Do prdele s tebou! Do prdele se mnou! Do prdele se starými lidmi! Do prdele s dětmi! Do prdele s mírem!“ Další příjemné setkání s neobyčejnými osudy obyčejných lidí. Promakané dialogy (procházka ulicí aplikovaná na vztah), dojemné scény (ryba na autě), humorné scény (malý kluk a jeho erotický chat, sousedova komunikace s dvojicí mladých holek či jejich zkouška, která z nich umí lépe kouřit). Podobné filmy mám hodně rád, cítím se jako by se to dělo kolem mě, jako bych to pozoroval přímo a v reálném čase. Ukazují, že není důležitý cíl života, nějaký konec cesty, kterého je třeba za každou cenu dosáhnout, ale že radost ze života, štěstí a chuť do něj, spočívá právě v té cestě, v milionech náhodných a nezapomenutelných okamžicích, tvořících jednotlivé kousky dlažby té cesty. (30.06.2009)

Sbírka ocenění z festivalu v Cannes 2005, zvláštní cena ze Sundance, úspěch na Independent Spirit Awards a mnoho dalších. Scénáristka, režisérka a představitelka hlavní role v jednom Miranda July má doma hodně sošek, určitě aspoň neřeší, čím zatížit prkýnko na záchodě. Její filmový debut Já a Ty a všichni ostatní je o (milostných) vztazích tak, jak je všichni důvěrně známe. Další nezávislý americký film, řeknete si a zčásti budete mít pravdu. Jenže dělá to totálně bez mytologického romantizování, bez srdceryvné hudby a typických klišé. Západ slunce tu je, ale úplně jinak, než vás napadne. Pak záleží na každém zvlášť, nakolik mu tohle vybočení z hollywoodských stereotypů sedne. (30.04.2006)

Divnej film, kterej se nikam nehejbe. Je tam pár zajímavejch příhod, ale hrozně vleklejch. Velmi kladně hodnotím dvě herečky, který mě zaujaly nejen herectvím, ale vzhledem. Byla to Miranda July jako Christine a Najarra Townsend jako "ta vyšší". Jinak v těch příbězích se objevovaly zajímavé nápady (zapálená ruka, back and forth na chatu), ale jaksi tomu chyběla šťáva. Teď koukám, že Miranda July to i režírovala. No ale je teda zajímavější na pohled, než režisérka. (09.11.2007)

Chci lásku, chci štěstí, chci, aby si mě někdo všiml, někdo mě vzal na vědomí. Miranda July schovala ideu do pestré směsice "úchylek" vskutku rafinovaně. Chvilku se zdá, že hrají prim, ale je to přibývající čas, který nechá vybublat na povrch křehkou podstatu věcí a z úchylek jsou volání o pomoc. Vedle Štěstí Todda Solondze další nezávislý drahokamínek .... o lidech. (22.06.2007)