Casablanca

Svět je malý. I v Casablance potkáte Čechoslováka nebo svoji velkou lásku. A když navíc zjistíte, že ty dva něco spojuje, nezbývá než zatnout zuby a něco velkého udělat. Je pravdou, že tahle sedmdesát let stará klasika je na můj vkus příliš černobílá a navíc romantická, ale protože se mi ve společnosti Ingrid Bergman líbilo, tak ji časem opět rád vyhledám a Sama poprosím, aby to zahrál znovu .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (02.04.2015)

Je mi jasné, že jsem shlédla zajímavý film. Ale nemůžu se ubránit pocitu, že kdybych ho viděla v době jeho vzniku, byla bych jím nadšená mnohem víc. Protože očividně reaguje přímo na německou roztahovačnost a je zjevně proti ní, proto v roce '42 musel připadat všem odpůrcům nacismu jako něco neuvěřitelného, co snad i mohlo dodávat lidem nějakou naději. Když sleduji film dnes, tak už ve mě takové pocity prostě vyvolat nemůže a vidím v něm "jen" zajímavý a pěkně natočený příběh o lásce, obětování se, smutku, o tom, jak lidské osudy změní válka, přestože z bojů nebyl ve filmu ani jeden záběr. (19.05.2006)

Náhodou jsem natrefil na pořad Na plovárně, kde shodou okolností byla hostem Isabelle Rosseliniová - dcera nezapomenutelné Ingrid Bergmanové, a tak teď píšu tohle hodnocení... Klišoidnější film snad neexistuje, ale je to klasa. Humphrey Bogart je excelentní, vším tím patosem se brodí s nezaměnitelnou elegancí a šarmem, krásná Ingrid Bergman se postará o zápletku s tragickou láskou v hlavní roli, zapějeme si Marseillaisu a vše skončí klasickou větou o začátku skvělého přátelství....prostě to je nejlepší béčková love story (a to není urážka) všech dob a basta. (25.01.2003)

Film zavánějící sentimentem stejně jako jeho samotný název. Casablanca-- vstupní brána do ráje a vstříc lepším zítřkům, pryč od hrůz války a smrtících nacistických chapadel. Casablanca-- Bogart a Bergmanová, jejichž cesty se dříve oddělily, ale osudová přitažlivost a koloběh událostí kolem nich opět stahují smyčku. Casablanca-- happy end stejně nevyhnutelný jako osud Adolfa Hitlera po vylodění v Normandii. Casablanca-- jsem v její moci, obdivuji herecké schopnosti uhrančivého Bogarta a krásu Ingrid Bergman, hltám každý precizní dialog a pojem filmová klasika na mě doráží doslova z každého záběru a střihu. Snímek končí a já hodnotím čtyřmi * - ovšem ne proto, že bych v tom viděl nějaký kult, oslnivou myšlenku nebo tvůrčí převrat, ale prostě z toho důvodu, že se mi na film moc příjemně koukalo, že sentiment neposkvrnil výslednou kvalitu a že Casablanca je..... no zkrátka very spešl místo:-) 80% (25.08.2013)

K dílu jsem se dostal úplně náhodou, a to kvůli filmu Zahraj to znovu, Same, který bych rád zhlédl a vzhledem k jeho obsahu se jevila projekce Casablancy jako žádoucí. A jsem tomu rád, protože jde o moc pěkný kousek. Jistě, někdo ho bude brát pouze jako sentimentální lovestory Humphrey Bogart - Ingrid Bergman (+ Paul Henreid jako doplnění milostného trojúhelníku) na pozadí druhé světové války. Ale tímhle uchopením by potencionální divák o hodně přišel, protože dění v Casablance je ještě s přihlédnutím na dobu vzniku filmu (1942!) dost podstatné. Střet několika národností, názorů a charakterů je velmi zajímavou studií tehdejší doby. A ostatně i humor snímku, který bych zde před zhlédnutím filmu ani moc nečekal, je ve formě narážek na tuto situaci. Ale i pro ty, které historie nezajímá či ji záměrně ignorují, film nabízí pořád kvalitně zpracovaný romantický příběh lásky, která nemohla být zcela naplněna a jeho hlavní protagonisty, zvláště výborného a přesného Bogarta, stojí zato sledovat. Popravdě řečeno, nejsem žádným obdivovatelem Ingrid Bergman (alespoň zatím ne), nic jiného s ní asi ani neznám a být na jejím místě jiná herečka, možná bych jí ty slzy třeba i věřil. Každopádně konec jsem nečekal a možná mě i potěšil (vybarvení se jedné postavy v novém světle) víc, než kdyby to skončilo jako klasické hollywoodské dílo. Silné 4*, k plnému počtu mi, jak jsem už psal, chyběla lépe obsazená hlavní herečka, která by mě donutila více fandit vztahu mezi ní a Bogartem (takovou Audrey Hepburn bych si na jejím místě dokázal představit, ale to bohužel nešlo a došlo k tomu až o 12 let později v Sabrině, škoda :-( ). "Carle, ať major dostane pěkný stůl blízko dam." - "Už jsem mu dal ten nejlepší. Jako Němec by si ho stejně vzal." Zajímavý komentář: GilEstel (22.10.2011)