Americký gigolo

...a princezna málem osvobodila prince? Soráč, hned bojler na začátku, ale - JO. Krásného, trošku sobeckého a marnivého, avšak čistotného. Jestli se vzali, toť otázka a zdali žili šťastně až do smrti, toť ještě další otázka. Takže, kdo to chcete zjistit, rozhodně se podívejte. Já bych to malinko přeobsadila. Místo - ovšem i tak, tady skvělého a výborného! - Richarda, s přímo budhistickou hvězdou na čele, vidím spíš Dona Johnsona....nebo Mickyho Rourka. Ten umí (teda tenkrát, teď už ne, páč botox je fuck prevít) obojí kukuč, něžný, i zlý a toho gigola bych mu rozhodně uvěřila daleko víc! A bez té konečné naběračky cukru. (04.02.2018)

Americký gigolo je první trošku známější krimi z roku 1980. Ve škatulce romantický/erotický thriler vzniklo v 80-90. letech spousta filmů a většina z nich byla nuda, což platí i tady. Táhne se to, zmínka o vraždě padne až po 3/4 hodině, žádná akční či napínavá scéna a konec vlastně nic extra neobjasní. Ani erotiky se nedočkáte. Na druhou stranu to mělo určitou atmosféru, jako náhled do prázdného světa luxusních gigolů to nebylo špatné, Moroderova hudba byla vynikající, k tomu je tu ústřední motiv Call Me od Blondie, což byl v roce 1980 jeden z těch větších hitů. A Gere? Toho prázdného panáka hrál... inu jako prázdný panák spoléhající se na šarm a hezkou tvářičku. Má to klady i zápory, za týden nebudu vědět o čem to bylo, takže neutrální 3*. (06.02.2024)

Richard GERE má samozřejmě lepší filmy, ale možná, kdyby se námětu ujal slovutnější režisér, mohl z Richarda G. i tohoto filmu vytlouct větší kapitál. Vtipná scéna : Gere si vybírá na posteli kravatu, aby svou klientku zaujal. Zajímavost : v tomto filmu se poprvé setkává R.G. s hercem Hectorem ELIZONDEM, aby se o deset let později (1990) znovu setkali (již jako dvě velké hvězdy) ve filmu "Pretty Woman", kde Elizondo výborně ztvárnil ředitele hotelu, v němž se milionář Gere ubytoval. (23.09.2007)

Jakmile z kraje začne hrát Blondie, nečekaně ihned jsem zpozorněl. Richard Gere totiž ve svých mladých letech působil jak nejtěžší fešák Hubert Hollywoodských luhů a hájů. A popravdě, když nás představuje se svojí rolí dámského nabíječe, působí víceméně dost jemně, až žensky. Postupem času ale film dost ztemňuje atmosféru a závěr je vysloveně osmdesátková temnota se vším všudy. A na vině je především muzika, která je v tomto filmu naprosto skvělá. Umocňuje atmosféru osmdesátkového napínáku se vším všudy. Přiznám se, že i díky tomu by mě vůbec nenapadlo, že film pochází z roku 1980. (06.09.2017)

Paul Schrader je přeci jen lepší scénárista než režisér. Je dokonalou ukázkou kultivovaného psavce, který tvrdošíjně odmítá přijmout fakt, že film není literatura. Přitom scénář si Schrader napsal včetně dramaticky vděčných zápletek, aby se pak jako režisér bránil hrát do důsledků podle pravidel žánru. Jakoby se bál, že jsou pro něj příliš přízemní a on by tak mohl ztratit pel své intelektuální důstojnosti. Ve scéně, kdy Gere vběhne do svého bytu a hystericky hledá podvržený vražedný důkaz, místo akce kamera nezúčastněně poodjede a spustí přemýšlivá hudba, jakoby si autor bokem odkašlal: "Jsme přeci rozumní lidé, tak se tu místo dětinského napětí raději všichni hezky zamyslíme..." Film tak zůstává rozkročený mezi thrillerem a sondou mezilidských vztahů a ztrácí body tím, že se brání být víc dirty. Navzdory všem dějovým peripetiím pak působí film trochu utahaně. (01.09.2009)