Bezúčelná procházka

Zvláštní - synovi to doporučím a nemám tady ani hodnocení, ani komentář? Vsadil bych se, že jsem jej psal. Takže ještě jednou - hezké je, že žádná procházka není bezúčelná. Ani tato. Švýcarský spisovatel Robert Walser dokonce v roce 1917 - a dost možná odtud bral tvůrce inspiraci - napsal knížku Procházka, kde popisuje to, co při procházce vidí, nejen budovy a místa, ale i to, jak na něho působí, jakou mají atmosféru, a podobně se rozepisuje o lidech, které potká. Moje žena by tu knihu nečetla, jak říká, nemá v knihách ráda popisy, protože se v nich neorientuje. Ostatně i v literárním díle Gustava Meyrinka se často objevuje motiv procházky (s nutností umět se dívat kolem sebe) a cesty, a také čeští režiséři Miroslav Macháček či Pavel Juráček se ve svých knihách rozepisují o svých procházkách. Takové procházky mají několikanásobnou funkci - čistí hlavu, tříbí myšlenky, uklidňují rozbouřeného ducha, umožňují sepětí s duchovní podstatou člověka a s přírodou, a v neposlední řadě, řečeno moderními trendy, pomáhají v hubnutí. Estetická rovina se prolíná i tímto kraťasem, a když si uvědomíme, že to není jako dnes, kdy podobné video natočíme mobilem, ale že se musela tahat pěkně těžká kamera (viz film Báječní muži s klikou) a dost dlouho se nastavovat, tak je nutno smeknout, co za skvělé záběry se povedlo natočit. Jen je mi líto, že většina těch míst už neexistuje a Praha už není tak přívětivá a otevřená jako kdysi. A také je zajímavé vidět, jak se tady kdysi makalo rukama, a ne že se sedí v kanclících, ve kterých nemáte kus soukromí. V Praze se žel už nic nevyrábí. A konečně je tu i ona poetická rovina a hodně mne pobavil záběr s komínem v pozadí a ležícím mužem v popředí, který kouří cigaretu. Dobrý komentář SeanLSD. (19.10.2020)

Česká filmová avatgarda se v domácím prostředí nemohla dlouho projevit v praxi, protože soukromý filmový průmysl nebyl podobným experimentům zvlášť nakloněn (u výrobců převládalo z pochopitelných důvodů komerční hledisko). Určitou podporu nalezli mezitím tvůrci ve Francii a v Sovětském svazu, kde mohli již od poloviny dvacátých let uplatňovat své myšlenky a ideály. V Československu patří mezi pionýry avantgardní tvorby významný architekt Alexander Hackenschmied, který v roce 1930 realizoval svůj pokus o impresionisticky pojatý obraz života velkoměsta pod názvem Bezúčelná procházka. Snímek obsahuje fantastické záběry a detaily. (24.10.2009)

Tuze krásní černobílí lidé, kterých se netýkaly pojmy jako Youtube, EU či kabelová televize. Lidé, kteří už jsou valem všichni tuze mrtví. Lidé a jejich Praha. Lidé a jejich ne tak nesmyslně uspěchaná doba. Jak my jsme trapně pomíjiví. Tací - zaprášilo se a už se tu není. Chtělo se mi při koukání vlétnout mezi ně, zčernobílet, říct jim o Hitlerovi, o bolševicích, o skáze lidskosti, o zhovadilosti tržní ekonomiky, která trhá, netrží. A aby těch odkazů v komentářích nebylo málo, tak tu je také jeden : http://www.viddler.com/explore/Ms_Valerie/videos/337/ (23.12.2010)

Srovnávání s Mužem s kinoaparátem mi přijde dost mimo, protože oba filmy mají úplně jinou ambici. Hackenschmiedovi nejde o to se se svým "okem" nacpat na co nejvíc míst, místo toho se zaměřuje na příběh jedné postavy. Díky tomu je její procházka pro diváka osobnější a bližší. Nejlepší moment: rozdvojení hlavní postavy a závěrečný motiv zrcadlení (inspirace tvorbou francouzského fotografa Eugèna Atgeta) - obojí bylo použito i v pozdějším Meshes of the Afternoon, které se mi líbilo o něco víc, takže hodnotím "jen" čtyřmi *. (13.12.2011)

Alexander Hackenschmied bol najmä jedným z popredných českých reportážnych fotografov, napríklad pre časopis Pestrý týden, ktorý začal vychádzať v druhej polovici 20. rokov 20. storočia. V tej dobe bolo celkom bežné, že reportážny fotografovia inklinovali k pohyblivému vizuálnemu umeniu, respektíve k filmu. A často boli akýmisi predstaviteľmi niečoho, čo dnes nazývame nezávislými filmármi. Hackenschmied neskôr svoje filmové umenie rozvíjal aj v Amerike. Konkrétny snímok, ako už názov prezentuje je akousi bezúčelnou prechádzkou krajinou. Dnes pôsobí veľmi nostalgickým dojmom a z hľadiska dnešného kontextu môže byť vnímaný aj ako dokument, ktorý prezentuje vtedajšiu architektúru. Samozrejme z dnešného pohľadu je veľmi ťažké hodnotiť snímok z kvalitatívneho hľadiska a najmä takúto amatérsku tvorbu. Tri hviezdy udeľujem skôr za akýsi prínos vo formovaní nezávislej tvorby a za veľmi zvláštnu nostalgickú atmosféru, kde niektoré zábery pôsobili dokonca artistickým dojmom, čo vnímam v tomto prípade ako pozitívum, no niektoré naopak celkovému zážitku výrazne uberali. (12.12.2019)