Silent Hill

Sharon je náměsíčná ( to má být ta nemoc na kterou umírá? Nebo mi něco uniklo?) a ve spánku opakovaně vykřikuje: Silent Hill. Její adoptivní matka Rose usoudí, že pokud místo znovu uvidí a rozpomene se, její noční můry zmizí. Do městečka je dostane šum rádia a následný smyk. „Jen temné síly odemykají a zamykají dveře do Silent Hill.“ Když se Rose probere, Sharon je pryč a v podivném místě se s ní ocitá jen policistka Cybil. Počítačovou hru, která byla předlohou neznám. Což se ukázalo (alespoň v mém případě) jako velký nedostatek. Rose bloudila v mlze a já tápala v příběhu. Ovšem znalcům hry a milovníkům žánru můžu popřát jen „Welcome to Silent Hill“. Protože pochmurné městečko vypadá patřičně děsivě, stejně jako náboženská fanatička Christabella. (16.05.2006)

Mohlo to byť horšie. Gans sa po vizuálnej stránke rozhodne vytiahol, hoci špeciálne efekty nechutne narúšajú starostlivo budovanú hrôzostrašnú atmosféru ako zo starej školy (popol, siréna). Rozhodne by v tomto prípade platilo staré dobré pravidlo „menej je viac“, pretože po poctivej a skvelej prvej polovičke (mrazivých 80%) prichádza strašná, chaotická a nudná druhá polovica za 40%. Na zaplátanie bolestivých rán nech vám slúži aspoň radikálna policajtka, „tušenia parfumu“, záverečný gauč a falošný pocit, že ste videli niečo, čo spasí žáner hororu. Nespasí. (17.11.2006)

Především zdůrazňuji, že jsem z playstationové série Silent Hill neodehrál ani minutu. Nikdy mě to moc netáhlo. A vím taky, že si to nikdy nezahraju...protože jestli je film věrná kopie hry, no tak to sbohem a šáteček...Vím, že mě teď asi všichni poslali do horoucích pekel, ale jsem prostě obyčejný divák, který nikdy o Silent Hillu neslyšel a chtěl si vychutnat filmovou adaptaci hry, jenž je pro mnoho puberťáckých pařmenů smysl života...Ještě chápu, že něčí dcera může být náměsíčná a že si zaboha nemůže ráno vzpomenout, proč celou noc řvala název nějakýho zapadákova, ale to, co se děje od chvíle, kdy Radha Mitchelová projde kolem cedule Welcome to Silent Hill, to je trochu moc...neupírám nikomu vizuální stránku filmu, město obalené do šedého poletující popílku je vskutku stylové a hry světla a stínu jsou také good, ale moje mozková ganglia jaksi nepobrala to, co se ty dvě hodiny vůbec děje. Chodíte ztichlou ulici, bum, ozve se kvílení sirén, setmí se a najednou po Vás jdou brouci, hnusní liliputáni, banda zafačovaných postav připomínajích kuželky rozstřelené bowlingovou koulí nebo nějaký arcimagor s železnou pyramidou na palici a asi deseti metrovým mečem a najednou bum, opět sněží popel. Paráda. Do toho pořád remcá zmoklej Sean Bean, který si zase jednou vybral roli a nehraje ale vůbec nic. Aby toho všeho na mě nebylo málo, přijdou ke slovu dnes asi hodně populární flashbacky, které všechno rádoby osvětlí, zde s tím účinkem, že jsem se do všeho zamotal ještě víc. Závěrečná akrobacie ostnatého drátu rvoucí lidi na kusy je nicméně hodně povedená a řekl bych skoro zapamatování si hodná...tím se ale celkové skóre nemůže moc vylepšit...upalte mě třeba za následující větu, ale říct jí musím: je to prach obyčejný blábol, hovadina, která je kultovní pro vyznavače šedých konzolí a ovladačů se čtyřmi barevnými tlačítky...50 miliónů dolarů(rozpočet)/97,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (10.10.2006)

Tak mi zase nezbývá, než jít hlavou proti obecným ohlasům, ale mé svědomí mi nedovolí jinak. Nevím, jestli je to tím, že jsem měl u Tichého kopce silný pocit dejavu. Každopádně se začínám obrňovat proti z Japonska pocházejícím hororům, protože je to všechno tak nějak na jedno černovlasé děvče. Tomu se kdysi stala nějaká nepravost a tak do sebe nechalo vstoupit zlo. Ať je to Kruh, ať je to Temná voda, všude je to stejná variace se záhadou, kdy nešťastná matinka bojuje za záchranu svého děťátka a nevědomky se tak scénáristicky dosti svévolně dostává na stopu dávné události. K filmu samému. Nejdřív pár pozitiv. Audiovizuálně je to vymakané, zvláště kamera. Ze začátku docela funguje atmosféra, vzdor několika nelogičnostem v zápletce (je náměsíčnost choroba, kvůli které se vydáte kamsi do horní dolní) a především v chování Rose (proč před tou policajtkou vlastně ujížděla). Ještě když zahoukala poprvé siréna, bylo to docela napínavé, bohužel pak tento prvek ve filmu úplně zdevalvuje. Jak se nitky příběhu rozplétaly, bylo čím dál víc jasné, že je to zas to samé, co už bylo jinde. Navíc film všechno detailně ukazuje, takže po prvním předvedení všech těch oblůdek a s celkem zřejmou předtuchou, jak se to bude ubírat dál, není moc čeho se bát. A to je pro horor dost špatné. Ozvláštněním je skupina fanatiků, ale vzhledem k jejich masakrálnímu konci jaksi mizí smysl existence celého Silent Hillu. Samotný závěr "doma" prozměnu opisuje Ty druhé a Šestý smysl, existence manželovy dějové linie je nakonec vlastně jen zcela zbytečnou vsuvkou a voděním za nos, takže kol a kolem scénáristicky nedotažená variace na již viděné okořeněná hardcore výjevy a jednou náboženskou fanatičkou. Film se nemůže rozhodnout, jestli chce být akční nebo záhadný a není nakonec ani jedno. Hororům s japonskou předlohou se napříště vyhýbám obloukem a ne proto, že bych se bál :)) (08.07.2006)

Těšila jsem se, jak se budu bát a ono nic. Role Radhy Mitchell by sa dala shrnout do dvou pokynů: "Hezky křič." a "Koukej u toho dobře vypadat." Otec (Sean Bean) byl jak páté kolo u vozu. Ovšem velkým pozitivem byla malá Jodelle Ferland - očividně jí šlo lépe její horší "já" a byla radost se na ni koukat. Ale na záchranu děravého scénáře to stejně nestačilo. Odpustila bych to, kdybych se aspoň mohla trochu bát. (26.07.2006)