Silent Hill

Silent Hill je hodně zvláštní počin. Vymyká se totiž naprosto ze všech hororových stylů a vytváří si svůj vlastní, dosti osobitý způsob na oslovení diváka. Konečně jsou pryč všechny trapné lekačky způsobující maximálně infarkt o který nikdo nestojí, ale objevuje se hutná atmosféra plná strachu, která každého nutí zabořit se do křesla a sledovat napínavý příběh. Velkou výhrou pro Silent Hill jsou rozhodně jeho tvůrci. Už samotná herní předloha ukázala, jak talentovaní japonci jsou a díky tomu, že se podíleli i na tvorbě filmu dostává snímek neuvěřitelný vizuální švih, který díky talentu Christopha Ganse dorůstá výšky Mount Everestu. Samotný příběh je zpočátku dosti jednoduchý. Malá holčička Sharon je náměsíčná a protože volá jméno Silent Hill, její matka se tam s ní vydá. Nejdříve se jí Sharon ztratí a při jejím pátrání v Silent Hillu Rose objevuje temnou minulost i současnost tohohle temného města. K tomu se jí ještě vydává hledat její manžel Chris. Víc neřeknu ani ťuk, protože by to byla škoda, ale velmi příhodně se podívám na to hlavní, na atmosféru. Děj filmu se odehrává ve třech dimenzích. První je realita ve které se nachází Chris, následuje část v mlze, kterou je Silent Hill pokryt a z nebe padají vločky popelu, a nakonec je zde svým způsobem očistec, tedy naprosto bizarní místo, kde se noční můry mění ve skutečnost. Tato třetí dimenze je vždy uvedena sirénou, což rozhodně pomáhá v orientaci. Samotné namíchání těchto tří prostředí vyžaduje opravdu dobrého režiséra a Gans se ukázal dobrou volbou, předvedl, že dovede atmosféru dovést k vrcholu a těžit z prostředí, co se dá. Klasikou hororů jsou samozřejmě monstra, která jsou zde přesně po vzoru hry a vypadají opravdu úžasně, ale stejně všem kraluje bezkonkurenční Pyramid head, který sice nemá moc prostoru, ale každá jeho účast v záběru bere dech. A když už jsem u záběrů, tak kameraman by si zasloužil Oscara. Nádherné nekonvenční záběry působí výborně, a to obzvláště průlety z místnosti do místnosti. Další správnou volbou byl výběr hudby, o kterou se postaral její tvůrce už z herní předlohy, proto se zde ozívají jak známé herní melodie, které jsou pouze lehce modifikované, ale také nové kousky, které svou kvalitou nezaostávají (soundtrack doporučuji). Kromě atmosféry je jasné, že film musí těžit hlavně z herců, obzvlášť když jich je v celém ději jen pár. Pravdou je, že Radha Mitchell podává brilantní výkon, ve kterém zobrazuje Rose jen jako matku hledající své dítě a ne chodícího zabijáka, zkrátka tomuhle se dá věřit bez potíží, skvěle ji doplňuje Deborah Unger v roli policistky a Sean Bean jako manžel Chris. Potíž u Beana je, že hraje na velmi malém prostoru, a i když se s ním vyrovnává více než dobře, stejně je z jeho role cítit násilné roubování mužské role na kostru scénáře. Ovšem skutečným překvapením pro mě byla Jodelle Ferland jako Sharon. Ze začátku jsem si říkal, "zas další otravné dítě", ale na konci jsem jen pokyvoval a tiše říkal WOW. Jak je vidět, tak film nemá prakticky žádné slabiny, ovšem jedna tu přece jen je. A to bohužel ve scénáři, jak už jsem říkal tak Chris je tam trochu navíc, to bez debaty. A jelikož síla snímku je hlavně v malém množství postav na plátně, tak první polovina nakonec vyznívá lépe než ta druhá, která je více americká a obsahuje hromadu ujetých postaviček, čímž tohle hororové dílo trochu ztrácí. A k tomu ještě přičtu trochu neférovou vysvětlovací pasáž, která mě taky zrovna nepotěšila. Ale tohle jsou jen malé skvrnky, které stejně většina lidí ráda přehlédne, nejdůležitější totiž je, že film si užije naprosto každý, jak znalec předlohy, tak úplný novic a já nemůžu dát jiné hodnocení než 9/10, pro fanouška samozřejmě plný počet. (30.06.2006) (méně) (více)