Černá Dahlia

Na první shlédnutí Dahlia není zrovna super. De Palma zručně navozuje noirovou atmosféru a pokud se nepokouší o své hokus pokusy (pohled z výhledu hrdiny), hezky se na to kouká. Jenže prvních 40 minut, kdy vůbec nejde o vyšetřování, svými kvalitami přebíjí rozkošatělý příběh dvakrát větší silou. Od nalezení mrtvoly jsem se v tom začal slušně motat a veškeré zpětné vysvětlivky a detaily mi ani trochu nepomáhaly. Na konci jsem si musel přiznat, že na podruhé bych si vše již dokázal zařadit, což je pro film ta nejhorší vizitka. Dahlia by měla být schopná vysvětlit své zvraty hned napoprvé, ne nutit k dalšímu podívání. Buď to chtělo delší stopáž nebo vyškrtání několika kotrmelců ve scénáři. De Palma to sice jakžtakž ustál, ale brodil se v tom slušně. (26.03.2007)

Atmosféra a výprava filmu bez chybičky (filmy s touhle retro náladou zkrátka miluju), bohužel příběh mi přišel vyprávěn příliš kostrbatě a ani De Palmovy vizuální kejkle ála ´Hadí oči´ či ´Nedotknutelní´ se bohužel nekonaly. Hartnettův zvučný, hluboký hlas se krásně vyjímal v roli vypravěčského průvodce filmu a chvilkama to i vypadalo, že De Palma z Hartnetta udělal cosi, čemu se říká "herec", ale vzápětí se mi před očima zjevil Gittesův duch z podobně laděné Čínské čtvrti a hned jsem tu myšlenku zavrhnul. Hartnett je sice snaživý, ale neumí hrát na temné struny, je to takový "sunny boy", každou chvíli jsem čekal, že ze sebe strhne sako s kloboukem a skočí na skateboard :o) Postavy o třídu lepších herců, než je on - Eckhart a Johansson - pak nemají tolik prostoru, aby dokázaly více zaujmout. Suma sumárum mi to vychází na - do budoucna zapomenutelné - tři puntíky. (09.01.2007)

Palmovsky stylové, bohužel však až zbytečně příliš >divácky vděčné< , místy díky scénáři trošku nepřehledné, takové doslova (nejen námětem příběhu a lokací) >hollywoodské< ... Škoda... - - - Ohodnotit tenhle film je pro mě opravdu těžká volba. Tři a půl hvězdičky tedy za film, z nutnosti zaokrouhlit pak s velkým sebezapřením nelze nakonec jinak, než dát jen tři hvězdičky, právě za tu místy zbytečnou (i stylem práce kamery) masovému diváku určenou podbízivost... (17.10.2007)

Žánr gangsterek a noir filmů má ve Spojených státech předlouhou tradici a Brian De Palma je zkušený matador filmových studií a s tímto žánrem má bohaté zkušenosti. Na stará kolena si chtěl dokázat, že ještě nepatří do starého železa, a natočil ambiciózní snímek, který sice nemůže konkurovat jeho slavným kouskům, jako byly Neúplatní, Zjizvená tvář nebo Carlitova cesta, ale stále jde o koukatelný film, který potěší zejména žánrové fanoušky. De Palma rozhodně neexperimentoval, sázel na jistotu a o konvenčnosti filmu svědčí i to, že ze dvou femme fatale ta vyzývavě se oblékající, která jako by si právě odskočila z hodinového hotelu, je skutečná mrcha, zatímco ta andělsky vyhlížející je opravdu neviňátko. Tenhle film nepřekvapí, ale i tak se najde pár scén, kde se De Palmův talent uplatní. Po herecké stránce slušné, mužskou část publika pochopitelně potěší zejména obsazení Scarlett Johansson a Hilary Swank. Celkový dojem: 55 %. (13.03.2009)

Černá Dahlia není jeden film, ale hned šest filmů v jednom: kriminálka/romance, retro pastiš na klasický Hollywood a filmy-noir, dobová výpovědi o poválečných 40kách v L.A., kde vedle mocných a dekadentních zbohatlických rodinek skomírají děvky, sérioví vrazi a další odpadlíci, dále je to exkurze do světa hvězd vykreslující jejich pomíjivý status, autobiografie autora předlohy, jíž se vypořádával se smrtí zavražděný matky, a konečně stylová podívaná poháněná neskutečně bohatým a rozkošatělým vizuálem jak z Caravaggia, která spojuje mimořádným způsobem povahu barevných a širokoúhlých spektáklů s klaustrofobním světem černobílých noirů, jinak řečeno 2.35:1 s 1.37:1. Spíše než o filmu tak můžeme mluvit o obrovský mapě, kde se každý může vydat, kamkoliv se mu zamane. Pokaždé však narazí na artisticky chladnou, technicistně manipulativní ruku Briana De Palmy, který si zakládá na tom vyprávět příběhy obrazy, což by nás ovšem nemělo vést k tomu, abychom přehlíželi výtečný scénář. ____ Umístění do 40tých let přesně mezi sentimentálně klasický Hollywood a temný film-noir se odráží i v hlavních charakterech, poněvadž horkokrevný Mr. Fire (A. Eckhart) přísluší zjevně do první éry, kdežto zádumčivější Mr. Ice (J. Hartnett) náleží už do tý druhý éry nioru. (-spoilery-) Vztah obou epoch i obou postav trochu připomíná Marxův geniální postřeh o událostech stávajících se dvakrát, jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. To, co z pohledu Mr. Fire vypadá jako tragédie, prožívá o něco později i Mr. Ice, ale už jen jako frašku, když si začne s jeho bejvalkou a stává se stejně jako jeho kolega čím dál posedlejším případem. Odsud je také dost zřetelně patrné, komu z těch dvou je souzeno žít déle a být tak už tak začátku současně hlavní postavou. Vztah obou ovšem není nijak jednoznačný či idylický, jelikož Mr.Fire svého parťáka využil, ačkoliv ten žije pořád v domnění, že mu Mr. Fire zachránil život. Mr. Fire tím tak trochu odhaluje iluzivnost klasického Hollywoodu, kde na jednu přeplacenou hvězdu připadá desítky tisíc živořících (nenacházíme totéž například ve fotbale?), a Mr. Ice zase sice spadá do bezútěšný krajiny noiru, ale je to správnej chlap, kterého trápí výčitky viny a otázky bez odpovědí, respektive mrtvoly bez vraha. (28.07.2011)