Vajíčko

TV film Vajíčko je na podkladě divadelní hry od autora Féliciena Marceaua, která má stále dnešnímu divákovi co říci a obávám se, že dlouho bude. Výborný výkon V. Vosky v hlavní roli. O samotné hře se praví a v podstaě touto citací film začíná :Vajíčko, ono na špičku nepostavitelné tělísko, je symbolem hradu, pevnosti ukrývající chutné sousto. Je v zájmu jedince dostat se dovnitř k němu. Cesta vede ale údolími polopravd, přetvářky, popření vlastních zásad. Je nutné vplout do bezzásadových, prospěchářských vod establishmentu s pravidly lobingu a partajničení. Ve vajíčku je ovšem pohodlno a sladko. Hlavní hrdina Emil Magis (V. Voska), je průměrným občánkem. Nepyšní se ani intelektuálními hodnotami ani vzděláním, nevyčnívá ani o píď nad bezejmennou lidskou hmotu. Jeho nespornou kvalitou je ale tíhnutí k pravdě. V první části si dokonce zcela jistě myslí, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. (19.03.2005)

Václav Voska byl přitom a vyhrál na celé čáře. On přiznává, že čest se pro něj stala zbytečnou přítěží a úspěšně ji odolal až i nad ní zvítězil, morálku také postupně vymazal, že po ní ani památky nezbylo. I nad systémem zvítězil, nad ženou, panictvím a frajerem z Indočíny. V podstatě divadlo jednoho herce psané perem Féliciena Marceaua. Svět je jaksi pokurven, napadá mě po shlédnutí tohoto monologu Václava Vosky. Třeba v něm najdete odpověď proč. Jo a dodnes se to hraje http://www.novinky.cz/kultura/36680-vajicko-vypravi-jak-se-dostat-do-politiky.html (02.05.2012)

Bylo jednou jedno vajíčko, v tom vajíčku žloutek. Do té doby, než se z metafory vejce stane metafora kuřete, žloutek naráží do nakřáplých stěn, bije se s poryvy větru a sluncem prosvítajícím skrze skořápku. Televizní inscenace o jedné myšlence, ležérně existenciální, ležérně společenské, je tvarována pohlížením jednoho mimoně-prudiče. Svět se před ním rozprostírá jako panoptikum předem načrtnutých scén s jediným vyústěním, jako buňka stejnokrojů tváří, pocitů, lásky, nenávisti, jako svět hlupáků pochodujících společně směrem kupředu. Ironie a sarkasmus hlavního představitele, který skáče dovnitř vajíčka a zase ven, tu jako komentátor, tu jako hlavní aktér, karikuje svět a sebe sama - Člověka je předurčen k věčnému pohybu - klubání. (24.07.2008)

Ilustrovaná přednáška chladnokrevného cynika o hackování středostavovského života. Je to dynamické, chytré, vtipné, mrazivé, trefné, dráždivě nejednoznačné, Voskou fantasticky zahrané. Jeden z vrcholů DVD série Xkrát divadlo a jedna z nejnadčasovějších věcí, které nám česká 60. léta zůstavila. (29.11.2014)

"Vidíte - systém..." No mě tedy "systém" této konverzačky přišel přeci jen až trošku moc upovídaný. Zvláště v úvodu, kdy Václav Voska ve své "one man show" rozebírá, zda věta "ráno se probudil svěží a čilý" je či není podvod a poté vypráví trošku směšnou příhodu, jak se mu delší čas nedařilo přijít o panictví. Chápu, že jde čistě o televizní přepis divadelní hry a Václav Voska je přitom ve své roli excelentní. To jeho časté nastupování a vystupování z role vypravěče a komentátora celého příběhu a současně jeho hlavního aktéra pana Emila Magise mi místy připadalo poněkud ubíjející. Všechno to filosofování o tom, že "systém není před námi, ale nad námi", jako "síť rozprostřená nad jeho hlavou", a že snad ani onen systém neexistuje, protože jak mnozí říkají "vy sami jste si to zavinili, když se věci nedaří"... Jako někdy jsem si i říkal, že je to až roztomilé, jak je to pitomé..(Omlouvám se za ten výraz). A přišlo i na pasáže, při kterých jsem se (logicky) smál, až se za břicho popadal (viz hlavně tato replika: "V ministerstvu, ne neříkám že, práce není k ničemu, to ne jistě k něčemu je, ale člověk neví k čemu a to člověka úžasně uklidňuje. Žádná odpovědnost, žádný zaměstnavatel, alespoň ne žádný určitý... Na světě by bylo líp, kdyby všichni lidi byli státní zaměstnanci… Lidi nehledají práci, hledají místo, postavení."). A nakonec jsem asi i pochopil, proč ten celý dlouhý úvod o "systému" a o vajíčku, které se uzavře a člověk zůstane venku. Celé to zpracování s využitím celého ansámblu tehdejších Městských divadlech pražských, v němž postavy mládnou ale jejich představitelé nikoliv, je jistě originální a herecky má šmrnc. Nemohu si pomoct, ale za mě "příliš mnoho slov"... (01.09.2020)