Grand Prix

Nie som fanúšikom športových drám, ale keď si náhodou nejakú pozriem veľakrát ma očarí a táto nebola výnimkou aj keď som k nej pristupoval trocha s nevôľou. A to kvôli tematike, lebo boli časy keď som sledoval skoro každú veľkú cenu, ale to je už nenávratne minulosťou a práve takéto filmy o rivalite naozaj nevyhľadávam. Preto som ešte nevidel ani rivalov, ale po tomto filme si ho budem chcieť niekedy pozrieť. Práve, že tento i keď má aj tu športovú rivalitu, nejde len tou linkou, ale zaoberá sa aj inými postavami, ktoré sú úzko späté s jazdcami či intímne alebo profesionálne sa nejako podieľajú na ich úspechoch. Fascinovalo ma hlavne to ako sa bravúrne vedela  kamera v jednom momente rozdeliť do viacerých obrazcov, aby sám divák nielen počul, ale aj videl, že načo jazdci myslia pri ich ich úžasných výkonoch. Na pretekoch to boli neskutočne dramatické a bravúrne zvládnuté momenty, ako keby som tam bol a videl to na živo a to nedokáže veľa filmov, takto realisticky na mna zapôsobiť. Herecky to bola ukážková záležitosť všetkých zúčastnených a bolo jedno či to bola hlavná alebo vedľajšia postava, všetci dali do svojich rolí maximum. A i keď tu vládla povrchnosť, pohŕdanie nad životom a aj silná ctižiadostivosť, tak mna osobne najviac zaujal šéf Ferrari, ktorého tvrdohlavo zahral ukážkový Adolfo Celi a vždy, keď tam bol, tak som si užíval jeho prítomnosť. A aj keď to bola vedľajšia postava, vo filme mala aj tak čo povedať. Je to dynamické, pôsobivé a chvíľami aj kruté, ale každý zanietený športový výkon máva v sebe i nejaké rizika, ktoré v grand prix môžu byť aj tragické a práve tu vidieť, že každí z jazdcov si je toho vedomí. Ku koncu filmu som bol presvedčený, že dám silne 4*, ale finále ma celkom emočne rozbilo a tak musim konštatovať, že si 5* tento film rozhodne zaslúži, po všetkých stránkach. Je to 21 film z diskusie V.R.K a zas je to u mna Willy Kufaltova rana do čierneho a to naozaj, na začiatku som z toho nemal dobrý pocit, ale moje obavy boli celkom zbytočné. (12.08.2023)

Film pre milovníkov motoristického športu, za ktorých sa ja nepokladám. A z doby, keď vozidlá Formuly 1 vyzerali ako rakvy na kolesách. Vlastne, aj bezpečnosť jazdcov bola na úrovni spomínaných rakiev. Filmový príbeh preskakuje medzi pretekaním, občas s tragickými následkami, a osudmi jednotlivých jazdcov, väčšinou teda romantickými, čo nie je príliš záživné. Záživnejšie boli zábery z kamier namontovaných na formulách, určite lepšie, ako keď by to robili so zadnou projekciou. Zámer obsadiť Garnera do hlavnej roli je pochopiteľný, kedže sa venoval motorizmu, aj keď si myslím, že do formuly je až príliš vysoký. Potešilo obsadenie japonskej hviezdy - Toširo Mifuneho, pre ktorého to bola iba druhá rola v nejaponskom filme a prvá v americkom. Veľkým mínusom filmu je jeho monštrózna stopáž, ktorá mi nedovolovala pozrieť film na jeden krát. Veľmi by to žiadalo zostrihať minimálne o hodinu a aj tak by sa tam našlo pár hluchších miest. (30.04.2019)

Ačkoliv nejsem žádným velkým fanouškem automobilových závodů, tak jako kluk jsem s tátou chodíval na závody na Masarykův okruh, zažil jsem ještě i ten starý, kde se motorky a auta proháněla  de facto po normální silnici mezi domy, tedy něco jako Velká cena Monaka, kterou Frankenheimerův opus začíná.   Filmově je  Grand Prix zejména opulentní oslavou závodů F1 s naprosto nadčasovou vizuální stránkou, kde máte občas pocit, že s těmi závodníky jste přímo na dráze.. Na velkém plátně by vyniklo jistě mnohem víc. S karamboly, kterých na diváka číhá víc než dost si pak  tvůrci asi vyhráli nejvíc a jejich působivost zkrátka bere dech. Čili už jen po formální stránce jde o výjimečné dílo, to by mi ovšem u podobného tématu k absolutoriu nestačilo a tak jsem uvítal zejména výborně poskládaný příběh čtyř hlavních protagonistů, špičkových jezdců, kteří ač každý jiného naturelu, se po nastoupení do kokpitu stávali jednou a touž osobou, která před sebou vidí jen závodní dráhu a  vyhlíží jen cílový praporek.   Do jejich života mimo dráhu pak vstupují ženy  a právě ta vztahová linie s nimi či jen trochu jiná závodní dráha mne tu bavila snad ještě  i o trochu víc než všechno to okouzlení rychlostí plné adrenalinu ( a testosteronu). Ať už to byla velmi přitažlivá novinářka Louise, "netančím, nekouřím, nepiju"  Lisa, lehce labilní  a krásná manželka  Pat, tak ale i chladná Stoddardova matka či vypočítavá Sartiho manželka.   A byť není prostředí kolem závodů vybarveno pastelkami, tak tam jistý morální vykalkulovaný ideál pochopitelně prosáknul. Ferrari a černý prapor...ehm.  Na druhou stranu, ta kola se tu točila o něčem jiném.  5,4,3,2,1, START!! (05.08.2023)

Film Grand Prix je absolutní vrchol autošportu ve filmu. Srovnávat se s tímto filmem může snad jen Le Mans (1971). Grand Prix je ale ještě dál, kousek z F1, jeden závod za druhým, mezitím můžeme poznat atmosféru/okruh tak jako jen v reálu. Je neskutečný kolik dokázali vytěžit třeba z míst jako Monaco, Spa, Monza. A k tomu ještě pořádný příběh i mimo okruhu. Je hodně těžký odpovědět jestli by se dalo natočit film podobných kvalit i dnes, je jiná doba -reklamní doba-, ale třeba film Rivalové nemůže se s tímto filmem srovnávat. Obvykle neřeším kvalitu obrazu, ale tady radím, snažte se sehnat co nejkvalitnější, stojí to za to. 500 % (27.09.2014)

Co se týče závodnických prvků, tak tam není filmu co vytknout. Každý záběr z dráhy je parádní, obzvlášť ty z pohledu jezdce, které v mnohém připomínají ty, které můžeme vidět při současných přenosech závodů F1. Problém nastane, když se dostaneme z dráhy. Pochyby jezdců o smyslu závodění jsou ještě v pohodě, k tomu se v životě dostane každý závodník. Ale jakmile se začnou řešit vztahy, tak se musí snad každý nudit. Ne, že by byly tyto situace nereálné, to vůbec, ale film zde ztrácí své závodní tempo, což je silně proti srsti. I tak ale dávám za 4. Navíc, lepší závodnický film ještě nikdo nenatočil, což o něčem svědčí. (10.08.2011)