Robbi

Mnoho lidí asi svým hodnocením rozlítím, ale musím se na věci dívat širším objektivem. Film v mnoha směrech klame. Už jen názvem - určitě by byl přesnější Ferrariho rok 1957 případně Ferrariho tragédie v Mille Miglia 1957. Pokusit se vykreslit postavu tohoto velikána motorsportu jen několika měsíci a trochou náznaků? Vždyť těch zlomových situací v jeho kariéře bylo mnohem víc (namátkou odchod od Alfy, spojení s Lancií, úmrtí syna Dina, tragédie na Monze 1961, konflikt s Johnem Surteesem, smrt Lorenza Bandiniho nebo jeho úžasné schopnosti stmelit rozpadající se F1, takže nakonec nezanikla. Jistě tu hraje roli bulvární nahlížení na vztahy se ženami, ale kdyby autoři místo toho konečně pořádně - a ne hodně nepřesně, jako v Le Mans '66 - vysvětlili pozadí neuskutečněného spojení F-F (Ferrari-Ford), bylo by to přínosnější. Takhle vypadá film jako součást seriálu 30 životních příběhů Enza Ferrariho a nachází se někde v polovině celé řady. Pak tu je příliš mnoho hluchých míst, dost spekulativních, nehoda portugalského šlechtice (jehož plné jméno znělo Alfonso Cabeza de Vaca y Leighton, jedenáctý markýz de Portago) se vůbec neshoduje se skutečností a dost mi chybělo návazné soudní jednání vedené proti Ferrarimu a belgickému výrobci pneumatik, jenž ve filmu - nejspíš "pro jistotu" - vůbec zmíněn není. Bohužel nejsem ani příliš nadšen z Adama Drivera - nikoli z jeho výkonu, ale značně vzdálené podoby. Jenom bílé vlasy a černé brýle opravdu nestačí. Jako člověka, který se historii F1 zajímá téměř půl století a z toho polovinu aktivně, snímek dost zklamal. Závodních akcí tu je minimum, asi je měly nahradit intimnosti, což je styl dneška. Ferrari se dal, mohl a měl udělat podstatně jinak.

Originální není ani námět, ani prostředí. Čtyři lidi na několika čtverečních metrech jsou vstupenkou do vypjatých vztahů a narůstající paranoidní hladiny. Jenže zůstalo jen u náznaků, nadějí ve zvrat nebo nějaké překvapení. Když se konečně a rozpačitě dostaví, je u unaveného diváka většinou pozdě. Klasická ukázka promarněné šance.

Pro někoho možná nové a neznámé informace, ale bohužel je tento díl prošpikován chybami, nepřesnostmi a už v té době dávno vyvrácenými nesmysly. Jako přínos beru přítomnost Leroye Thompsona a vysvětlení zásadních nedostatků ve výzbroji, ale to nevyváží zcela zfušovaný popis samotného přepadení a další absence poměrně důležitých faktů.