Pyšná princezna

Zpracování je kouzelné (i když ovlivnění vzpomínkou z dětství je při hodnocení této pohádky neoddiskutovatelné). Infiltrace dobovou ideologií tu je, leč není jí zas tak mnoho a nějak je zapomínáno, že české pohádky jsou svým založením "levicové", je to anonymní tvorba těch dole. Proto je zde i princezna napravena prací, což není bolševický výmysl, je to tak i v originálu B. Němcové. Navíc ty ideologické vložky ztrácejí již dobový kontext a jsou nyní chápány jako protiklad dobra a zla, který je v každé pohádce. Nikdy jsem si neidentifikoval zemi prince Miroslava s "táborem míru a socialismu" atd... leč, kdo tam chce najít zašifrovaný Komunistický manifest, jistě ho tam najde. Bořivoj Zeman přece nenatočil tuto pohádku proto, aby zakryl vraždění na hranicích, jak se snad někteří hodnotitelé domnívají. Pěkný komentář od Spinosaura. (05.08.2010)

Šíleně smutná princezna se sice Bořivoji Zemanovi povedla ještě více, nicméně neznamená to, že by se mi na Pyšnou nějak špatně dívalo. Za to, že spoustě lidí leze krkem, a cukrovím obtěžkané vánoční televizní diváky nutí dýchavičně sáhnout po ovladači od televize, podle mě mohou hlavně její častější než časté reprízy. Lidem, kteří v Pyšné princezně hledají ideologické dvojsmysly a považují ji za komunistickou propagandu nejhrubšího zrna, se musím smát. Ne že bych jejich postřehy (tedy alespoň ty méně paranoidní) popíral, já je zkrátka dokážu ignorovat, nezajímají mě. Dívám se na pohádku, ne na filmový týdeník. Navíc když to Aleně Vránové s Vladimírem Rážem tak sluší a hudba Dalibora Vačkáře bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co pro tuzemskou kinematografii vzniklo. (23.12.2014)

Pěkná pohádka, ale nemám k ní takový srdcový vztah jako většina, je to asi proto, že jsme se seznámili dost pozdě - poprvé jsem ji vcelku zhlédl snad o Vánocích léta páně dvou tisíc desátého, tedy po mém osmnáctém roku věku, čili ve věku, v němž už jsem nebyl cílovým divákem pohádek. Ale i tak se mi film líbil, nezapomenutelný je hlavně Stanislav Neumann v roli krále. 75% (05.05.2013)

Zlatý fond, ktorý sa z dnešnými rozprávkami typu Řachanda nemôže ani porovnávať. Je totiž v inej galaxii. Pred viac ako šiestimi desaťročiami vedeli tvorcovia bez materiálu a techniky, ako je dnes vytvoirť niečo krásne, atmosférické, romantické, proste rozprávkové. Dnešní tvorcovia nemajú scenár a zdá sa, že ani hercov. (20.12.2016)

Klasické a navíc špičkové provedení jedné epochy poetik českého pohádkového filmu. Je samozřejmé, že lze rozeznat prvky budovatelské éry, ty jsou však právě tak patrny i u jiných klasických českých filmů té doby (CÍSAŘŮV PEKAŘ A PEKAŘŮV CÍSAŘ, DOVOLENÁ S ANDĚLEM), aniž by to patrněji ovlivnilo jejich kvalitu uměleckou i řemeslnou. Poetiky v pohádce není nikdy dost; tady se čerpala ne po vědrech, ale přímo dolévala ze sudů. V tomto rámci nevadí ani mravoličnost (tak se kdysi říkalo tendenčnosti) a mravopoučení; naopak, v mnohém jsou vlastní i literární předloze Němcové. Ústřední melodie se stala skutečným evergreenem (mj. nazpívaly Iveta Bartošová nebo legendární, předčasně zesnulá Laďka Kozderková). Postavy jakoby samy vedly své predestinované představitele (Ráž, Alena Vránová). To "samo" je pochopitelně režisér Bořivoj Zeman. A "samo" se to také po pětapadesáti letech poslouchá. Jakbyne, když je to ta PYŠNÁ ... (20.10.2007)