Anémic cinéma

Bez znalostí francouzských slovních hříček je Anémic cinéma jen prostředkem pro autohypnózu, protože po pěti minutách záběrů rotujících spirál se vám bude maximálně točit hlava. Zároveň jsou ale pasáže s textem spíš kritickým místem filmu a představují Duchampovu neschopnost odpoutat se od literatury k vizuálnu. (21.11.2009)

Najnekonformnejší zo všetkých avantgardných umelcov v spolupráci so spriazneným Man Rayom roztočili niekoľko zo svojich rotoreliéfov s hypnotickými špirálovými maľbami a hoci títo dvaja sú spojení predovšetkým s dadaizmom od jeho samotných počiatkov až k vrcholným formám siahajúcim až do súčasného umenia, charakter básní v krútivom efekte tvoriacich polovicu diela a hypnotický efekt, ktorý má jeho sústredené sledovanie na diváka, ukazujú skôr na surrealizmus. (15.05.2024)

Příspěvek Marcela Duchampa do pokladnice světové kinematografie. Pro někoho možná příliš streotypní snímek, poskládaný ze záběrů na různé spirálovité kotouče, prokládaných slovními hříčkami ve francouzštině (dle Jindřicha Chalupeckého velmi cynickými a se sexuálním podtextem). Jen pro objasnění nezvyklého názvu: slovo "Anémic" je přesmyčkou slova "cinéma". (12.08.2006)

Duchamp možná dělal revoluční věci, ale tento snímek beru pouze jako "film je mocná věc tak natočíme pár spirál a tvarů ať divák vidí něco skvělého". Tyto hrátky s obrazem a vnímáním však najdete v mnoha knihách a animacích a neshledávám na nich nic převratného. Chvilku si oddechněte, nechce se unášet obrazem, máte k tomu pěkný hudební doprovod. Ale těch šest minut bohatě stačí. (22.07.2010)

Umělec duší i tělem, výstřední intelektuál a pilíř avantgardního hnutí – Marcel Duchamp – nepochybně rád experimentoval v různých oborech, do kterých vnášel specifický tvůrčí potenciál. Uměleckou činnost obnažil do krystalicky čisté podoby, vzpomeňme jen na jeho ready-mades (reálné předměty z všedního světa podepsané autorovou rukou), kdy banální předměty jako je sušička lahví pozdvihl na artefakty. Hlavní roli tedy hrál estetický výběr dané věci, nikoliv její tvorba, nebudeme-li počítat přivlastňovací podpis. Velký význam Duchamp kladl i na vizualitu, přesněji na různé optické hry, která dominuje tomuto zdánlivě jednoduchému filmu. Rozpohybované optické a verbální disky (rotoreliéfy) vyvolávají dojem „propadu“ a u některých teoretiků jsou vykládány jako sexuální symboly. Hypnotický pohyb spirál je brán jako metafora penetrace, v němž středový bod evokuje ženské přirození. Umělci raných avantgardních směrů byli často a hojně ovlivněni erotismem, kterým prolínaly více či méně srozumitelná díla. Duchamp na to šel po svém a zaslouží si minimálně poklonu. (05.03.2005)