Harry Potter a Fénixův řád

Fénixův řád jsem teda viděl, a abych se přiznal...kvalitka se trošičku snížila. Bradavice už nejsou co bývali. Člověk stárne, a uvědomuje si, že nic není takové jako dřív, a už také nikdy nebude. Je to vážnější, temnější, začínají vznikat vztahy, všecko se to děje tak náhle a nečekaně až je z toho smutno. V tomto díle se stane dost důležitých věcí, ale hlavně se pod kontrolu Bradavic podepíše ta kráva z ministerstva, ale na druhou stranu nás seznámí s Lenkou Střelenkou. Takže tak i tak. Jenže kvůli tý krávě se mi tento film už tak nelíbil. Nebo nemůžu říct nelíbil, byl supr to je jasný. Jen Harry měl takové, hodně krušné období, nervové vypětí, nervy jako cyp, div se z toho všeho nakonec nezbláznil. Snaží se to být až tak temné, až je to trošičku otravné a když se do toho přicpe Ministerstvo je o problémy rozhodně přiděláno. Ale je to další příběh ze světa Bradavic, kdyby se trošičku víc dal najevo svět Bradavic byla by to větší pecka. Takhle film měl jen 138 minut a vlastně se sledovala jenom hlavní linie, svět Bradavic se prostě tolik světu tímto dílem neotevřel, spíš se uzavřel hodně do sebe. Ještě že se Harry nezhroutil. Už aby vyšel další díl. Člověk se tak těší, že se nemůže dočkat, doufám, že to vydržím, a stále s chutí budu čekat na to nejlepší. Samotný konec. --- Čekal jsem čtrnáct let... - Já vím. - Tak můžu počkat ještě chvíli! (25.08.2008)

Pátý filmový Potter se od těch předchozích v mnohém odlišuje, především je místy příjemně "civilní". Yates pojal látku po svém, více než na monumentálnost vsadil na charaktery jednotlivých postav a emoce. Naštěstí se neopakuje problém čtyřky, kdy byl příběh odvyprávěn jakoby "z rychlíku" (i když při opakovaném zhlédnutí budí i čtyřka lepší dojem). Obsáhlost knihy je opět problém, který mohou filmaři jen těžko vyřešit k absolutní spokojenosti všech čtenářů, ale s tím se potýkají již od třetího dílu. Nečtenář bude ale zřejmě opět lehce zmaten, ale to se vzhledem k počtu těch, kteří knihám podlehli (včetně mě), dá snadno odpustit. Fénixův řád příjemně volně plyne, vše podstatné se do něj podařilo dostat a přestože zamrzí malý prostor, který dostává většina vedlejších postav, celkový dojem je veskrze kladný. (13.07.2007)

Po Newellovskej rutinérskej a efektami nabitej štvorke mení Yatesov piaty diel notu na rádoby psychologickú konverzačnú drámu s prvkami kritiky diktátorského vzdelávacieho systému. Fenomén HP ide ťažko mimo mňa, napriek tomu si každý rok nájdem čas na to, aby som si pozrel na čom tá dnešná mládež fičí. Ale k filmu-Yates rozhodne natočil lepší film než bola vyprázdnená Ohnivá čaša, nanešťastie opäť plávame na vlnách lásky, dobra a spravodlivosti, ktorá vždy vyhrá. Istá snaha o vnútornú prepracovanosť charakteru hlavného hrdinu tu je, bohužiaľ momentov v ktorých si uvedomuje že svet ani ľudia nie sú dokonalí (terorizovanie mladého Snapea) je ako šafranu. Yates utlmil dve najvýraznejšie vedľajšie postavy Hermionu a Rona na úkor ostatných spolužiakov, ktorí za tento priestor vďačne prekrývajú známejších hrdinov. To platí najmä o predstaviteľke Luny Lovegood, Evanne Lynch, ktorej výstupy sú potešením pre oko i ucho diváka. Ide totiž o jednu z mála originálne a zaujímavo napísaných postáv v tomto filme. Omnoho viac diváckeho záujmu vzbudia postavy na strane Temného pána (ktorý stále vyzerá ako nedovyvinuté niečo a je skôr na smiech), a to Lucius Malfoy a sesternica Bellatrix Lestrange. Jason Isaacs tu konečne nepôsobil ako idiot (na rozdiel od Newellovho počinu) a akonáhle sa na plátne zjaví pani Burtonová (pardon, Helena Bonham-Carter) budete mať pocit, že Voldemort je len nastrčená bábka. Helena je skrátka skvelá a i za tie dve minúty čo je na plátne zatieňuje všetky ostatné postavy. Problém s piatym Harrym je ten, že sa snaží o ničo čím nikdy nemôže byť. Rozprávka o boji dobra so zlom pre mňa nikdy nebude plnohodnotnou drámou, pri ktorej by som si hrýzol nechty ako to celé dopadne. Neakčné prvé tri štvrtiny filmu nám naservírujú len pár zaujímavých scén ( opäť sa vraciam k Lune Lovegood, či scénam so Snapeom), zbytok je len balast priemerných dialógov. Čo ale stojí za to je záverečná štvrtina v Oddelení záhad. Tu Yates rozpútal výborné magické akčné peklo, na ktoré môže byť hrdý. Čo mi však na Harrym nekonečne lezie na nervy je to, že vždy keď má veľký problém (tj. vždy v závere každého dielu), spomenie si na svojich rodičov a priateľov a nie je toho, kto by nad ním vyhral. Sorry, ale z tejto „originálnej“ ilúzie som vyrástol asi v šiestich rokoch. 8/10 (06.08.2007)

Neviete uspať svoje dieťa? Pustite mu Fénixov rád. Jasný kandidát na titul najNEobľúbenejšieho dielu tejto filmovej série. Yates sa zvysoka vysral na detského diváka, a vôbec na publikum, ktoré očakáva veľký trikový cirkus, plno digitálnych potvor a rozjuchaný humor. Prakticky VŠETKY trikové scény sú v traileroch (s výnimkou scén s Hagridovým obrom, čo sú však remeselne tak zmätené a trikovo odfláknuté scény, že sa vôbec nečudujem, že sa nimi v traileroch nechválili). Film neobsahuje ŽIADNU akčnú scénu - s výnimkou záverečného (veľmi krátkeho) duelu. Nie sú tam ŽIADNE vizuálne vychytávky (akurát sa občas zopakujú fóry z minulých dielov vrátane Cuarónovho kyvadla). Celý ten film vyzerá, akoby stál 50 miliónov dolárov, pričom 30 z nich padlo na honoráre. Ak sa pýtate, čo tam teda vlastne je okrem tých zhruba 5 minút čarodejníckych ohňostrojov, odpoveď je prekvapivá: PRÍBEH. Fénixov rád je pomerne vypätá a solídne gradujúca psychologická dráma, naplno sústredená na Harryho a jeho súboj s totalitárskymi hajzlami z ministerstva kúziel a závanmi zla vo vlastnej duši, zhmotňujúcimi sa v podobe drásavých nočných môr. Je neuveriteľné, ba vzhľadom na trapasy v minulých dieloch priam šokujúce, akým sa stal Daniel Radcliffe hereckým ťahúňom filmu. Veril som mu každý jeden záchvev pocitu v tvári, ba dokonca aj to vodcovské hecovanie. To pobehovanie s holou riťou po londýnskych divadelných pódiách mu zjavne prospelo... No a potom je tu diabolská Umbridgeová, ktorá má najväčší priestor zo všetkých postáv okrem Harryho (skoro pol filmu je o ich konfrontácii) a ja jej to prajem, pretože lepšieho filmového záporáka sme tu tento rok ešte nemali. Ja osobne som sa bavil, hlavne preto, že ten film je od prvej minúty citeľne iný. Ale keď som sa na chvíľu zastavil pred kinom, vychádzali z neho väčšinou otrávení, znechutení ľudia a zívajúce deti, dokonca som začul hlášku o najnudnejšom filme v histórii kinematografie. Celkom tomu rozumiem. Televíznu inscenáciu, v ktorej režisér namiesto vizuálnych srandičiek predvádza, že s hercami vie pracovať lepšie než všetci jeho "potterovskí" predchodcovia dohromady, som ani ja nečakal... UPDATE: Po druhej projekcii, ktorú som si dokonale vychutnal, proste musím zdvihnúť hodnotenie na absolutórium. A rozhodne je to pre mňa zatiaľ najlepší filmový Potter. (12.07.2007)

Yates stejně jako Cuarón pochopil, že dobrá adaptace neznamená přepis knihy slovo od slova a k látce se musí přistupovat nestranně. Navíc silně zapracoval na psychologické stránce, k čemuž mu vděčne dopomáhá samotný Radcliffe, který konečně předvádí skutečný herecký výkon. Střihové sekvence byly rovněž skvělým nápadem, stejně jako výměna scénáristy a dosazení na post skladatele Nicholase Hoopera (hudba je mnohdy dechberoucí). Díky tomu všemu film funguje nejen jako celek, snad poprvé totiž budete mít pocit, že se série někam posunula a někam směřuje. Připočtěme bombastické finále a dostaneme zatím nejlepší potterovku. (20.07.2007)