Harry Potter a Fénixův řád

Neviete uspať svoje dieťa? Pustite mu Fénixov rád. Jasný kandidát na titul najNEobľúbenejšieho dielu tejto filmovej série. Yates sa zvysoka vysral na detského diváka, a vôbec na publikum, ktoré očakáva veľký trikový cirkus, plno digitálnych potvor a rozjuchaný humor. Prakticky VŠETKY trikové scény sú v traileroch (s výnimkou scén s Hagridovým obrom, čo sú však remeselne tak zmätené a trikovo odfláknuté scény, že sa vôbec nečudujem, že sa nimi v traileroch nechválili). Film neobsahuje ŽIADNU akčnú scénu - s výnimkou záverečného (veľmi krátkeho) duelu. Nie sú tam ŽIADNE vizuálne vychytávky (akurát sa občas zopakujú fóry z minulých dielov vrátane Cuarónovho kyvadla). Celý ten film vyzerá, akoby stál 50 miliónov dolárov, pričom 30 z nich padlo na honoráre. Ak sa pýtate, čo tam teda vlastne je okrem tých zhruba 5 minút čarodejníckych ohňostrojov, odpoveď je prekvapivá: PRÍBEH. Fénixov rád je pomerne vypätá a solídne gradujúca psychologická dráma, naplno sústredená na Harryho a jeho súboj s totalitárskymi hajzlami z ministerstva kúziel a závanmi zla vo vlastnej duši, zhmotňujúcimi sa v podobe drásavých nočných môr. Je neuveriteľné, ba vzhľadom na trapasy v minulých dieloch priam šokujúce, akým sa stal Daniel Radcliffe hereckým ťahúňom filmu. Veril som mu každý jeden záchvev pocitu v tvári, ba dokonca aj to vodcovské hecovanie. To pobehovanie s holou riťou po londýnskych divadelných pódiách mu zjavne prospelo... No a potom je tu diabolská Umbridgeová, ktorá má najväčší priestor zo všetkých postáv okrem Harryho (skoro pol filmu je o ich konfrontácii) a ja jej to prajem, pretože lepšieho filmového záporáka sme tu tento rok ešte nemali. Ja osobne som sa bavil, hlavne preto, že ten film je od prvej minúty citeľne iný. Ale keď som sa na chvíľu zastavil pred kinom, vychádzali z neho väčšinou otrávení, znechutení ľudia a zívajúce deti, dokonca som začul hlášku o najnudnejšom filme v histórii kinematografie. Celkom tomu rozumiem. Televíznu inscenáciu, v ktorej režisér namiesto vizuálnych srandičiek predvádza, že s hercami vie pracovať lepšie než všetci jeho "potterovskí" predchodcovia dohromady, som ani ja nečakal... UPDATE: Po druhej projekcii, ktorú som si dokonale vychutnal, proste musím zdvihnúť hodnotenie na absolutórium. A rozhodne je to pre mňa zatiaľ najlepší filmový Potter. (12.07.2007)

Kdybych měl vybrat jeden film, kterému jsem letos nevěřil ani nos mezi očima, ukázkově by vyhrálo páté čarodějné dobrodružství s neznámých "televizákem" za kamerou. O to příjemnějším překvapením tak je, že onen "televizák" dokázal natočit něco takhle silného a působivého. Yates jde na věc od lesa. Totálně kašle na všechny kouzelnické veletoče a snaží se o osobitý - nebojím se to říct - restart samotné série, kde se hledáček kamery soustředí na jednu kartu. Co kartu, trumf. A tím je Harry Potter. Yates jako jeden z mála (Cuarón to věděl už dávno) režisérů v sérii pochopil, že udělat z příběhů zjizveného čáryfuka kvalitní podívanou neznamená zkopírovat či vysekat jednotlivé části knihy a nesouvisle je naflákat za sebe. Yates vyzobl pouze ústřední linii, kterou si notně upravuje k obrazu svému (velice chytré pomrkávání a otevírání dvířek pro další díl(y)) a vše orientuje na svého hrdinu. Po Bradavicích se tak po tříletém čekání opět prohánějí emoce a jejich zdrojem je konečně obrýlený Daniel Radcliffe. Nevím, zda za to můžou hodiny herectví nebo sexuální řádění s bílým hřebcem na divadelních prknech, ale pravdou je, že Radcliffovi absolutně žeru každou jizvu, škrábnutí nebo oděrku, co se mu objeví na tváři. Ne díky maskérům, ale proto že tenhle klučina poprvé v životě plnohodnotně hraje tak, že i starší matadoři mají problém, aby se přes ně nepřehnal. Tak proč to není vrchol? Zkrátka proto že se Yates podobně jako Singer v prvních X-Menech teprve rozkoukává v akčních scénách. Mají sice drive a působivost (takové létání kamerou a efektní záběry bych vážně nečekal), ale jsou příliš krátké na to, aby plnohodnotně vyzněly (další úmrtí v sérii je spíše zklamáním). Stejně jako stále nedostatečný rozpočet, který nadále nestíhá pokrýt autorské představy. Pátý Potter je fajn, ale zároveň je jasné, že taková změna stylu nebude každému po chuti. Někdo Yatese zavrhne, ale já ho budu dál velebit. Hezké, Davide, moc hezké. P.S. Hooper složil jeden z nejlepších soundtracků série. (13.07.2007)

Po Cuaronovi je Yates ta nejlepší volba. Jeho verze nepostrádá akci, pádný děj a skvělé nápady. Scénář je sice hodně osekaný, ale s tempem, jakým se do toho tvůrci pustili, to ani na vteřinu nezamrzí. Co naprosto ohromí je ztvárnění souboje Smrtijedů s Řádem. Napínavé, originální a velmi chytlavé. Vrcholnou částí filmu je pak bitva mezi Brumbálem a Voldemortem, následována depresivní scénou Harryho spojení mysli se svou nemesis. Po otřesné čtyřce vynikající návrat na vrchol. (21.08.2007)

Jedinou cestou je vzpoura... A to pořádná. David Yates se ukázal býti hrdinou, jako vystřiženým z nejlepších zástupců Brumbálovy armády, když dokázal, navzdory všem výtkám vůči jeho televizním kořenům a posléze televiznímu looku prvních obrázku a teaseru, vytvořit téměř dokonalou potterovskou adaptaci. Stejně jako je v knižní podobě Fénixův řád mým nejmilejším dílem, stalo se tak i na celuloidu. Nový scénárista Goldenberg (pro kterého byl Fénix bohužel jen jedinou potterovskou zkušeností) piplá každou scénu tak, aby se klidně i odklonila od předlohy, ale aby nenarušila jejího ducha. Navíc bradavická atmosféra zhoustla přesně podle mých představ. Yates násobí každý náznak deprese a Umbridgeovou mění z nepříjemné v nesnesitelnou a z nesnesitelné na naprostou nemesis celých Bradavic. Brumbál pak získává auru nejmocnějšího žijícího kouzelníka a jeho finální souboj s Voldemortem bere dech, stejně jako překvapivě přehledně zpracovaná mytologie kolem věštby, propojení obou kouzelnických protipólů a dokonce se dostalo i na mou nejoblíbenější knižní část se Snapeovou vzpomínkou. Těším se na Prince o to víc, že Yates se bude moci rozjet z jistější pozice. Viteály čekají s otevřenou náručí. (15.08.2007)

Kvůli téhle hovadině jsem si zřídil účet na CSFD! Musím dodat, že předchozí díly Harryho se mi docela líbily. Schválně jsem s filmem čekal na večer, až bude taková ta filmová pohodička, abych si ho lépe užil. Ale tu nudu, která mně byla naservírovaná, jsem mohl krájet. Nestává se mi často, že bych kontroloval, za jak dlouho film bude končit. V tomto případě jsem se ale konce opravdu dočkat nemohl. (27.07.2007)