Mariňák

Po dlouhé předlouhé době zase jeden nekorektní a pořádně odvázaný nářez, který si nehraje na přílišnou uměleckost (Tenká červená linie), ani se nesnaží diváka ohromit svou naturalističností bojových sekvencí (Ryan). Mariňák je cool válečná jízda, ve které jsou mistrovsky rozmixované všechny potřebné filmové ingredience (úchvatný vizuál, výteční herci, lehce filozofie a pořádně depresivní válečná atmosféra) přesně tak, jak si je lehce náročnější divák přeje. Některé scény jsou bezvadně inscenované, některé vtipné, některé šokující. Celek je však vynikající a poprvé jde o snímek od Mendese, ve kterém se divákovi nesnaží vnutit, že on je ten skvělý režisér, která točí jen a pouze umělecká díla (ať už je to pravda, či nikoli). Mariňák je fér záležitost, která dostane a není před ní uniku. (09.08.2006)

K tomuto filmu, který mě doslova uchvátil jsem se chystal napsat neuvěřitelně dlouhý komentář, který by vysvětloval, proč je tak skvělý a v průběhu sledování jsem si psal poznámky, ale ty jsem posléze ztratil:D A protože jsem lenoch, tak se můj komentář musí bohužel zredukovat na pouhé vychválení do nebes, bez vysvětlení. Tento film vypovídá o kterékoliv válce, (protože války jsou nakonec všechny stejné), než stovky jiných válečných snímků, přestože v něm válku neuvidíte. Skvělá režie, skvělé herecké výkony, výborný scénář. Ač pojednává o jiné válce a naprosto odlišným stylem, řadím Mariňáka po bok velikánů typu Apokalypsa, Četa nebo Olověná vesta. (03.04.2008)

Zábavná a svojským spôsobom veľmi cool vojnová výpoveď bez mrazivých a vojnových scén? Ano! Sam Mendes je nad vecou, originálnym spôsobom vytvára hustú atmosféru púšte a bez sentimentu a emocionálnych výkyvov dokumentuje depresie mariňákov, ktorí sa tu miesto naplnených americko-chlapčenských snov dočkali iba životných strát. Pozoruhodne pohodový film o nepohodových veciach. (14.01.2006)

Tohle mi zkrátka sedlo. Možná je to tím, že jsem byl ve stejně znuděném a přemýšlecím rozpoložení jako Swoff a nebo taky ne. Teď je mi to celkem jedno. Podstatné je, že Mendes dokázal zachytit přesnou podstatu příběhu nepříběhu o psychologických tlacích na hlavy mariňáků v Perském zálivu. Těžko si člověk může představit jaké to je, když je přes půl roku v holé poušti a ani nemůže využít svůj výcvik. A aby toho nebylo málo, je po návratu odstrčen na okraj společnosti. Díky Jarheadovi jsem si jakousi představu vytvořil a popřemýšlel jsem si. Takže spokojenost. (13.01.2007)

Vážných pohledů na válku, jako peklo na Zemi, je v kinematografii habaděj. Odlehčených zábavných satir už je poněkud těžší se dopátrat. Ale dívat se na válku bez kapky sentimentu a přitom si zachovat sarkastický tón o tom, že „válka je vůl“, i když je v ní nuda? Sam Mendes prodělal žánrovou metamorfózu a místo rodinných krizí si všímá negativních dopadů bojového konfliktu na jedince, aniž padne jediný výstřel. Už od úvodu na buzerplace, který svým způsobem parafrázuje Kubrickovu Full metal jacket, přes nekompromisní nalévání ideologie do mozků vojáků, kdy je před veřejností potřeba navěky prohlašovat, jak je důležité bojovat za svou vlast, až po samotné (ne)setkání s nepřítelem, kterým v tomto případě nejsou irácké jednotky, ale vlastní frustrace z nebetyčné nudy a nekonečného čekání. Když Swoff myslí na svou holku, divák má chuť jít a poplácat jej soucitně po ramenou, když za trest čistí latríny, radši se odvracíme. A když obloha zčerná a z nebe začne padat ropný déšť, musí každému docvaknout, že horší už to být nemůže. Pak se nám vybaví vzpomínky na setkání s osamělým koněm či kolonu Hummerů putujících pouští a chceme kameramanu Rogeru Deakinsovi pozlatit ruce. A jakákoliv rozprava Foxx – Gyllenhall nám napovídá, že současná herecká generace má svá esa. a já si začínám říkat, že jít do války nebylo zrovna to nejšťastnější rozhodnutí. (15.04.2006)