Bratři

Je až neuvěřitelné, kolik smutku se vejde do jednoho filmu. Dostal se mi pod kůži – hereckými výkony (hlavně Connie Nielsen, známá např. z Gladiátora) i způsobem vedení kamery – celou dobu jsem si připadala, že jsem součástí děje a vše pozoruju z povzdálí. Film doplňuje hodně povedený soundtrack. V jedné recenzi jsem četla, že i když film je značně depresivní, budete odcházet z kina naladěni pozitivně – to u mě nefungovalo. Toho smutku bylo až moc a hlavních hrdinů mi bylo hodně líto. Film už si rozhodně nikdy nezopakuju. (10.08.2008)

Nebyl to vůbec špatný film a vyřešení otázky co s dalším životem po návratu z vojenské mise v Afghánistánu, ve které padnete do zajetí a následně jste prohlášen za mrtvého,to opravdu není žádné terno. Ještě horší je to,že pro zachránění svého života jste přinucen zabít svého spoluvězně.Řeknete to snad po návratu své rodině, nebo ze zoufalství začnete obviňovat svou ženu, bratra, dcery se vás začnou bát? A tak se rozehrává drama jedné rodiny. Určitě ne nejlepší, co jsem kdy viděla, ale ani špatné a Connie Nielsen je hezká žena, která se své role velmi dobře zhostila, tak jako Ulrich Thomsen. Rozhodně ne špatné čtyři hvězdy. (18.10.2012)

Musim rict, ze zakrnejsi utok na prvni signalni jsem jeste na platne nevidel. Nebojim se tento film nazvat citovym vydiranim, navsteva hlavniho hrdiny u manzelky a ditete obeti budiz tomu posledni kapkou. Na rozdil od jinych filmu takto utocicich na lidske city se vsak divak Bratrum neubrani (kdeze je takova Philadelphia, kde to pri trose snahy nedalo moc prace) a polovinu filmu si kouse nehty. Reaguji na vsechny ty prohlaseni, kterak byl film laciny a plytky. Tito prispevatele necht se zkusi zamyslet nad tim, zda vubec s Michaelovym cinem souhlasili a odpustili by mu ho. Zda mel byt za nej souzen, zda byl vinen a zda si za nej zaslouzil trest ci ne. Vemte do ruky tresti zakon a tam odpoved naleznete, ackoliv neznali prava se u toho trochu zapoti. Co vsak na to moralka? Musi se vzdy shodovat s vykladem zakona (jakekoliv zeme)? Pokud si vubec odpoved na tyto otazky najdete, stravite u toho mnoho casu a nezapotite se trochu, nybrz jako prase. (15.06.2006)

Zdaleka nesdílím obecné nadšení z tohoto psychologického dramatu o bolestném vyrovnávání se s válečnou zkušeností a rozpadem manželství. Jednak mi nesedí zřetelný vliv Dogmatu 95, které jako každé dogma zplošťuje možnosti a zatěžuje schopnost výpovědi. Bez těchto omezení by snímek byl ne povrchnější nebo líbivější, byl by jednoduše zajímavější, diváčtější a výpravnější. Především mi ale vadí, že film selhává v tom nejdůležitějším. Je to nepřesvědčivá psychologie, protože aby se postavy chovaly tak, jak příběh předkládá, muselo se tam odehrát v zákulisí mnohem víc. Otevřeně řečeno, aby se rozpadl vztah mezi mužem a ženou, není potřeba, aby byl dotyčný prohlášený za mrtvého. K odcizení stačí dlouhodobé odloučení, např. během vojenských misí. Ale aby děti tak spontánně odmítly po návratu svého otce a daly přednost náhradnímu partnerovi, tak to je krajně nereálné. Podobný příběh by byl asi hodně ovlivněný ostatními členy rodiny, především rodiči, kteří by snaše i druhému synovi udělali ze života peklo. Zajímavý je pochopitelně námět a osobně bych upřednostnil tu válečnou část odehrávající se v zajetí v daleké zemi, cizí kultuře a nepřátelském prostředí. Dost velkou zkušenost s tím měli sovětští vojáci dlouhá léta věznění v 80. letech v Afgánistánu. Celkový dojem: 50 %. (02.06.2012)

Ač mám dánskou kinematografii rád, tak nemůžu říct, že bych v tomto případě byl spokojen. Příběh není příliš zajímavý, ani nápaditý. Navíc se tempo filmu neskutečně vleče, aby dospělo k závěru, který tedy za vyvrcholení rozhodně nepovažuji. Zajímavé herecké výkony a pár vydařených scén film zachraňují, ale jinak nic moc. (15.11.2006)