Obsahy(1)
Inscenace na motivy povídky Myšky spisovatelky B. Benešové vypráví o prvním místě mladé učitelky Jany, kterou rodinné důvody zavedou do malé vesnické školy. Jana je čistá, nezkažená bytost a v konfrontaci s ní vynikají negativní vlastnosti postav, reprezentující mravy té doby. Střetává se se světem šosáctví a konvence, citové chudoby a životní prázdnoty... Po absolvování školy se Jana (L. Šafránková) vrací do rodného města, kde jí otec (V. Ráž) sděluje, že se znovu ožení. Jana pochopí, že se jí „nová matka“ – Žofie (D. Syslová) chce zbavit. Zařídila jí místo učitelky ve vesnické škole. V doprovodu otce se tak vydává na nové působiště do zapadlé vesnice Lučiny. První dojmy jsou rozpačité. Vesnice žije jiným rytmem než město, nikdo nemá čas novou učitelku přivítat. Jana naráží na místní zvyklosti i falešnou morálku… (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Někde se naprosto zbytečně kecalo. Tedy mimo mísu. Měl jsem nachystanou dvacítku, ale protože mi to přišlo nedodělané, nedávám nic. Prostě usekli konec, aniž se divák dozví, jak dopadl vztah Žofie, Urban, Janin otec. Tak s tím běžte vážený pane režižére do … A nezachránila to ani Miluška Šafránková. ()
Další doklad toho, jak je český literární realismus 19. století nedoceněný. Povídka Boženy Benešové je působivým a neúprosným pohledem něžného pohlaví na determinací venkovského života a Jan Matějovský z něj dokázal vytěžit ukázkově dusivou atmosféru, jež přesvědčivě přesahuje kašírované studiové ztvárnění venkovského života. Nečekejte prvoplánovou kritiku konzervativních poměrů ani režimem prosazovaný emancipační aktivismus - inscenace je (pomineme-li dobovou slabost pro látky založené na sociální kritice starých dobrých časů) z ideologického hlediska zdrženlivá a neopírá se o nově vnášené významy či komentáře. Mladičká Libuše Šafránková dokázala postavu začínající učitelky oživit, i když po větší část děje byla postava spíše pasivní a zastiňovaná hutnou charakteristikou postav jiných. ()
"Pořídit si štěstí s cizího neštěstí? Jinak to nejde?" Smutné drama o lidské hlouposti a ubohosti venkovského a maloměstského člověka. Jan Matějovský točil krom trezorovek i výtečné inscenace a dokázal příběhu dát velkou sílu. Napomáhá mu k tomu samozřejmě hodnotné herecké obsazení, kde mě mimo jiných výborně hrajících herců (Dana Syslová, Svatopluk Matyáš, Libuše Šafránková, Vladimír Ráž, Jiří Klem, Václav Švarc a dalších) hodně překvapila Vlasta Vlasáková v roli Veletové. Hudba Gustava Křivinky je podmanivá a v určité vypjaté chvíli děj zkrášluje nádherným ženským chorálem. Splynutí duší vlastně představuje obraz (jehož opravdovým autorem byl Max Švabinský), který visí u Veletových na stěně a záběrem na něj začíná i končí tahle televizní hra, která se kromě studiových prostor natáčela i ve skutečných exteriérech, a to já mám moc rád. Předlohou pro Splynutí duší byla povídka Myšky od Boženy Benešové. Chtěl bych ještě upozornit na zdejšího uživatele Pitrixe, jehož jsem si už dříve všiml, a vůbec mu nevěnovat sebemenší pozornost, neboť takového blba aby jeden pohledal. Jeho komenty jsou absolutně nesmyslné a já nechápu, proč se vůbec na české filmy dívá, když tomu ani za mák nerozumí a píše pak takové ubohé bláboly. A ještě si plete Miroslavu Šafránkovou s Libuší, to je vizitka, co to je za ichtyla. To mě znovu utvrzuje v tom, že spousta uživatelů na Csfd jsou idiotští hlupáci. ()
Nejprve dosti táhnoucí se až nudné, posléze mi začala být poměrně sympatická, pro mne nezvyklá, herecká poloha Šafránkové a taktéž poslední čtvrtina inscenace měla již jakousi dramatičnost. Syslová měla opět ženský půvab a Ráž, kterému bylo v dramatu kupodivu stejně jako mě, tedy 51, byl vlastně starcem nad hrobem - nepredstavitelné. ()
Libuška Šafránková je v roli mladinké učitelky úžasná, Jana nastupuje na své první místo tak trochu z donucení, její tatínek se bude znovu ženit a macecha ji v domě nechce, nutno říct, že mi Dana Syslová svou proměnou vyrazila dech.. No a nemohu nezmínit Svatopluka Matyáše, rozporuplnou postavu správce zvládl na výbornou.. Každopádně se jedná o zajímavé drama k zamyšlení.. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Obraz v salónku u správcových, který je i ústředním motivem celého filmu, je „Splynutí duší“ z roku 1896 od Maxe Švabinského. (ArthasKarfa)
Reklama