Proščaj, špana zamoskvoreckaja
Obsahy(1)
Sovětský film režiséra Alexandra Pankratova Sbohem, parto z mojí čtvrti evokuje dobu pokročilého „tání" v roce 1956, kdy se lidé osvobozovali z krunýře stalinistického dogmatismu a vymaňovali se z přetrvávajících vzpomínek na hrůzy války. Hlavní dějová vrstva zaznamenává nesnadné dospívání „dětí války", dětí vdov a válečných invalidů, otců právem i neprávem zatčených. Dětí, vyrůstajících v nuzných poměrech, v těsných komunálních bytech, odkud nebylo daleko k partám, jejichž ideálem se často stávali výbojní mladíci se zkušenostmi z podsvětí. V takto situovaném prostředí se rozvíjí dramatický příběh žáka deváté třídy Roberta, syna nespravedlivě odsouzeného otce a udřené matky; chlapec zakusí omamnou chuť předčasné lásky s o málo starší Milkou, která svůj pokus o roztržku s mladým kriminálníkem Gavrošem zaplatí životem. - Autorem scénáře je Edvard Volodarskij, který se specializoval na žánr akčního filmu, jistotou Volodarského rukopisu je pevně vybudovaná fabule s ostře dramatickou zápletkou, dobře charakterizovanou výstižnými sociálními typy, výrazem historických mravů a vztahů. Pankratov pojednal film v obrazově vytříbené konvenci retro, s nápadným využitím monochromu. Výsledkem je dílo, jež podává o zvoleně době zajímavou, originální informaci, neprovokuje však spoluprožitek jejího dramatismu. (Filmový přehled)
(více)Recenze (3)
Úžasné herecké výkony, úžasná réžia, pre mňa ešte lepšie ako Malá Viera, s ktorou má tento film pomerne dosť podobných čŕt. ()
Film z prostredia biednych ulíc, spoločných kúpeľní, nájomných bytíkov a neúplných rodín povojnového Ruska. Napriek záplave príbehov z podobného prostredia o žiadny tuctový výrobok nejde. Už preto, že patrí k perestrojkovo odvážnym dielam sovietskej kinematografie ako bola Malá Viera či Chladné leto 53. Prelamovali kinematografické i politické tabu filmového jazyka. Samozrejme, aj iné ruské umelecké filmy predtým sa odvážne vyjadrovali k dobe, no ich posolstvá boli väčšine divákov ťažko dešifrovateľné. Naproti tomu spomenuté filmy sa vyjadrili otvorene a kriticky k realite života v Sovietskom zväze. Alkoholici, zlodeji, partie výtržníkov, vojnoví invalidi ovládajúci mestskú perifériu a školáci uprostred nich hľadajúci vlastné vzory. Biedu prostredia prehlušujú silné hlasy výrastkov, naštvaných opilcov a mám, snažiacich sa umravniť svoje deti. Rozvíjajúci sa milostný románik i jeho vyústenie len dotvárajú celkovú ničotnosť budovania novej spoločnosti uprostred stalinského totalitarizmu. Záver filmu naznačuje nádej prepustenia nespravodlivo odsúdených, pozatýkanie vinníkov a celkove lepšie časy. Takéto vyústenie bolo znakom perestrojky, pripúšťajúcej zlyhanie za Stalina, no obrovské zlepšenie v nasledujúcich rokoch. Po rokoch vieme, že zlepšenie sa síce dosiahlo (ubudlo gulagov, politických väzňov aj rozsudkov smrti), no celkove k masívnemu zlepšeniu kvality života nedošlo. V mocenskom zmysle sa totalita jedného muža premenila na totalitu ústredného výboru strany. ()
V ČT odvysíláno v druhé polovině devadesátých let pod názvem Sbohem, parto z mojí čtvrti. Režie Alexandr Pankratov. ()