Rudá záře nad Kladnem

Faktem zůstává, že na Kladně to po vzniku ČS vřelo a nejen na Kladně. Film byl natočen za Bolševika, režisérem poplatným tehdejší době, tak nevím co jste vy všichni odpadlíci od toho čekali? Zajímalo by mě, jak by o tomto dění natočil film dnes nějaký režisér poplatný současný době. Konec konců je to další snímek, byť příliš nepovedený, který mapuje historii naší republiky. (20.04.2012)

Takový hon na čarodejnice mezi uživateli ČSFD. RZNK je samozřejmě strašná pitomina, a dal bych krk za to, že o nic lepší nebude ani původní román "Tondy Zápotondy". Jenomže stejně tak bych vsadil i na to, že velká část "odpadovců" tohle celé vůbec neviděla. První polovina filmu je tragická, až když se začne chystat generální stávka, jakž takž. Pepa Bek byl skvělý řečník. (16.02.2010)

?! Ďakujeme za to, že sme na tomto nevyrástli. Séria podivných logických nejasností, zápletky 2-3 ľudí prerastú do krajských štrajkov v hutníckom priemysle proste zo solidarity. Demokracia spočívajúca v riešení veci zainteresovanou skupinou proti jednotlivcovi, ktorý je umlčaný a vyčlenený zo spoločnosti. Vojak sa po 4 rokoch vráti z vojny sa hneď musí zvedieť, ,,co je se socializací?" a až potom ide pozrieť rodinu. Problémové hospodárenie s múkou a obťažovanie na pracovisku sa vyrieši štrajkom a vzburou proti radným a zamestnávateľovi. A samozrejme, že štrajk získa širokú podporu solidárnych súdruhov, ktorí prispejú, aby ich kolegovci mohli ostávať v proteste. I keď sami nemajú čo jesť, príp. im hrozí strata zamestnania. Súdruhovia si svoje veci vedia spravovať sami, podľa vlastného práva. Zlí pravičáci, ktorí neprejavia záujem riešiť situáciu, zobrazení ako páni na svojom panstve, (či tradične ako kapitalisti s veľkým bruchom a fajkou). Vlastne ani nevieme prečo, štrajk zahltí celý kraj. Aj keď vojaci pochytajú rebelov, ich ženy ich samozrejme že nechajú ísť, i keď kto sa bude starať o deti doma, či kto bude živiť rodinu? Na nič také nemyslíme, ide predsa o správnu vec. Listy z Moskvy či väznice nezačínajú ľúbostným vyznaním či opisom ako sa má, ale podporou pokračovania boja proti bezpráviu a za že socializmus bude žiť. _ O čo tu vlastne išlo? O čom boli všetky tie protesty a prejavy? Akože o vzniku a podpore KSČ? ___ Idealisické zábery rozkvitnútých vetvičiek stromov na pozadí dymiacej továrne. Rudé záře v zmysle vlajúcich červených vlajok či liatého železa. Spievajúci súdržný ľud. Prerod do industriálnej doby v Československu.... Jediným pozitívom pre mňa bol sympatický úsmev Viléma Bessera. Josef Bek tiež imponoval. Ale v dlhšej stopáži by som ho už nezniesla. Diky za skúsenosť, moving on. Agitky mám na ďalší rok dosť. (12.01.2013)

Je faktem, že se vznikem republiky po skončení první světové se toho pro mnohé moc nezměnilo a to hlavně pro nejchudší. Vrchnosti vystřídali jiní páni, kterým se říkalo velkostatkáři, továrníci, uhlobaroni... Ne každý byl sociálně uvědomnělý v těch dobách a tak se dělnictvo asi fakt nemělo dobře. Ono je to logické. Stále zde panoval model v jakém dnes jede Afrika. Čím více budu mít dětí, tím je lepší možnost, že nějaké přežijí vysoké dětské úmrtnosti a někdo se pak o mně na stará kolena postará. Navíc antikoncepce neexistovala a sex je jak se říká zábavou chudých. A když pak rodina měla klidně sedm hladových krků, byl samozřejmě problém to živit a adekvátně zabezpečit. Bohužel sem z Ruska zavanul komunismus. Když jsem viděl ty byť hrané (a možná že ani ne) výrazy některých herců, když hlasovali na sjezdech či ustanovili vznik KSČ úplně jsem se otřásl. Byly to úplně stejné výrazy co o několik dekád později měli lidé třímající pochodně a orlice s hákovým křížem. Nejzajímavější je to co mi řekl můj vlastní dědeček když mu coby vykořisťovateli (měl jednoho pomocníka) sebrali v roce 1948 pekárnu. ,,Víš já si nakonec řekl, že to není špatná myšlenka když všichni budou mít vše a všeho dostatek''. Když vám tohle řekne okradený co celý život dřel, uvědomíte si tu záludnost té idei o rovnosti. .. Bohužel jak se ukázalo nejen u nás, socialismus a komunismus nefinguje a je jen dlouhou a strastiplnou cestou ke kapitalismu jak řekl kdosi. Tenhle film je ultrabrutální propaganda a ač jinak si v těchto budovatelských filmech libuji, tady dávám za stoprocentní - ODPAD ! (11.06.2020)

Soudruzi socdemáci nemohli se shodnouti, zda-li srdce soudruha bije nalevo nebo ještě více nalevo. Spor vyústí v generální stávku a vyhlášení republiky rad. Ta sice záhy zaniká, ale "Noví bojovníci" se již začínají družit v čerstvě vzniklé, tj. od sociální demokracie odtržené Komunistické strany Československa. Tolik v kostce téma filmu. Snad jsem ten popis ideologicky, krom velmi mírné ironie, nezatížil. +++++ Film však těžko chápat jako podrobnou rekonstrukci významné historické události (snad i antikomunista význam vzniku KSČ musí uznat), mnohem více vypovídá o době svého vzniku - ospravedlňuje, proč některé věci nejdou jinak. Jsou v něm dva druhy postav: proletáři a ti ostatní. Ti ostatní tyjí z práce dělného lidu, snaží se jej ohlupovat a ovládat, zneužít jej ekonomicky (panstvo), politicky (oportunističtí socdemáci) i sexuálně. Ve chvílích, kdy se jim zdá situace unikat z rukou ustrašeně kníkají. Pohled mají pouze úlisný, pohrdavý či bojácný. Nic nechápou a strnule zůstávají na pozici třídy historií odsouzenou k zániku. +++++ To proletáři jsou jiní. Jejich nadšení je od počátku revoluční, pohled jim plá, hlasitě se smějí, zubí se (Bek to má jako trademark), mluví rázně a jasně. Jsou spravedliví, poctiví, pracovití, odvážní a srdeční. Především však prodělávají vývoj - vývoj k třídní uvědomělosti. Není to změna povahy, ta již chyb nemá - jde o poznání, že dělníci a rolníci se mohou ve snaze o nastolení spravedlivé společnosti, prosazení zájmů pracující třídy, spolehnout pouze sami na sebe (a Sovětský svaz). Že se nezbytně musí zorganizovat v Komunistickou stranu a odebrat moc dosavadní vrchnosti. Že po dobrém to nepůjde - revoluce je nezbytná. +++++ Tak zpětně film legitimizuje události čtyřicátého osmého roku. Činí tak divácky ne zcela přívětivě - těžko věřit, že by někoho mohlo bavit scény života dělníků-soudruhů, které slouží především k líčení bodrosti a opravdovosti lidu. Jenomže ta opravdovost zaniká ve fanatickém nadšení rozzářených rudých tvářiček (a srdcí), kterému se v umírněné formě poddává jen Fabiánová a tak jen jí aspoň trochy té skutečnosti zůstavá. Rudá záře je, naštěstí, obrazem jak z jiného světa. Hrozné jsou konečně i obrazy z toho našeho. (28.10.2014)